Wikipedie

Wikipedistka:ネラキュン/Christa Winsloe

Christa „Kate“ Winsloe (23. prosince 1888 Darmstadtu–10. června 1944 Cluny) byla německo-maďarská spisovatelka, scenáristka, autorka dramat a sochařka.

Život editovat

Mladí editovat

Christa Winsloe se narodila roku 1888 v hesenském Darmstadtu jako dcera důstojníka. Když její matka zemřela, bylo Winsloe pouze jedenáct let. Protože její otec byl obtěžován její výchovou, poslal ji v roce 1903 do Kaiserin-Augusta-Stift – internátní školy pro dcery důstojníků v Postupimi. Dívky zde byly vychovávány s vojenským drilem a pod velmi přísnými pravidly. Tato doba se pro Christu Winsloe stala noční můrou, která utvářela její život, a odrážela se i v její pozdější práci. [1] Později směla chodit na internátní školu ve Švýcarsku. [2]

Vzdělání a zaměstnání editovat

V roce 1909 se přestěhovala do Mnichova, protože byla jednou z mála žen, které se chtěly naučit sochařství na Královské škole užitého umění v Mnichově. Modelovala hlavně zvířata, která zvláště milovala. [3]

V roce 1913 se provdala za dědice maďarského cukrovarnictví, spisovatele a literárního kritika barona Lajose Hatvanyho a přestěhovala se do Maďarska. Když vypukla první světová válka, byli oba novomanželé na svatební cestě v Paříži, a tudíž se vrátili do Maďarska. Winsloe tam nadále pracovala jako sochařka a navázala kontakty v literárních kruzích. Setkala se s americkou spisovatelkou a novinářkou Dorothy Thompsonovou, která se později stala její přítelkyní a partnerkou. [4] V roce 1922 se Winsloe a Hatvany odloučili a Winsloe se vrátila do Německa, kde se v Berlíně usadila a zřídila si studio. [5]

Po rozvodu s Hatvanym v roce 1924 si Winsloe koupila velký dům v mnichovské čtvrti Schwabing, kde žila se zvířaty, která modelovala.[6] Začala psát a publikovat své první články v Berliner Tageblatt, a v magazínech jako Querschnitt, Vossische Zeitung a Tempo. [7] Patřila k mnichovským bohémům a mimo jiné se spřátelila s Kurtem Wolffem, Erichem Mühsamem, Joachimem Ringelnatzem a Erikou a Klausem Mannem. [8]

K této době spadá i její první divadelní hra: Ritter Nérestan (Rytíř Nérestan), která se v roce 1930 setkala s velkým jevištním úspěchem. Stejný rok hru zfilmovala Leontine Sagan pod názvem Dívky v uniformě (1931), a autorka se po krátkou chvíli stala celosvětově známou. [9] Kromě toho Winsloe napsala román s názvem Das Mädchen Manuela (Dívka Manuela), která osvětluje i předcházející žvito jedné z hlavních filmových postav, a další hry jako Schicksal nach Wunsch (Osud dle přání). [10]

Poté co se k moci dostali národní socialisté, začala Winsloe, která byla po své svatbě maďarskou občankou, stále více cestovat. Společně s Dorothy Thompsonovou, se kterou sdílela vášnivou lásku, odjela nejprve do Itálie a později do Spojených států. [11] Tam psala pro Saturday Evening Post, Harper's Bazaar a Ladies Home Journal. [12] Také se snažila prosadit jako scenáristka v Hollywoodu, ale neúspěšně. Nakonec se Christa Winsloe vrátila do Evropy, usadila se na jihu Francie. Zde žila se svou partnerkou, švýcarskou překladatelkou Simone Gentet. [13]

Druhá světová válka editovat

Začátkem roku 1944 se kvůli válce musela přesunout jižněji do Cluny v údolí Rhôny. Aby se vyhnula chudobě, osamělosti a nedostatku vyhlídek na případný exil, pokoušela se Winsloe získat německé vízum do Maďarska. Než mohla zahájit dlouho očekávaný výlet v létě 1944, unesla ji a její partnerku skupina Francouzů. [14] Následně byla 10. června 1944 zastřelena. Okolnosti tohoto zločinu jsou nejasné. Klaus Mann informoval v dopisu z 1. července 1945, že ve Francii se objevují zvěsti o důvodech popravy – Winsloe měla skrývat v domě německé důstojníky. [15] Podobné spekulace přiměly Thompsonovou požádat francouzského velvyslance ve Spojených státech o vysvětlení. Řekl jí v prosinci 1946, že Winsloe nebyla zavražděna zadrženým mužem jménem Maquis, ale jakýmsi Lambertem, který lživě tvrdí, že jen provedl rozkaz od undergroundové organizace. Lambert je nyní ve vězení, obviněn z úmyslné vraždy. Americký autor Peter Kurth později vyšetřoval tuto vraždu, a v červnu 1987 obdržel z Francie jména dalších tří spoluobviněných a informaci, že všichni čtyři obžalovaní byli v roce 1948 zproštěni viny, a že o nich nelze říci nic víc. [16] V biografii života Christy Winsloeové z roku 2012 autor Doris Hermanns odkazuje na dokumenty, které prokazují, že Winsloe a Gentet nebyly vyzvědačky. Obžalovaní Francouzi byli osvobozeni v roce 1948 z toho důvodu, že chování žen bylo podezřelé, ale podle Hermannse to byl hrozný omyl. [17]

Christa Winsloe napsala hru Ritter Nérestan (poprvé uvedena v Lipsku roku 1930, druhá inscenace o rok později v Berlíně pod názvem Heute und Gestern) [18] o lesbické lásce studentky internátní školy k její učitelce, inspirovaná z jejího mládí jako žáčky v postupimské internátní škole. Hra se stala takovým trhákem, že byla zfilmována stejný rok pod názvem „Dívka v uniformě“ . Scénář napsala Winsloe sama, režisérka Leontine Sagan však změnila konec a zaměřila se spíše na vývoj lesbického vztahu, než na kritiku tehdejšího vzdělávacího systému. Winsloe poté v roce 1933 napsala „knihu o filmu“ – román Das Mädchen Manuela, kde opravila šťastný konec filmu.

V roce 1958 vyšel stejnojmenný remake režiséra Géza von Radványi s Romy Schneider, Lilli Palmer a Therese Giehse v hlavních rolích. V Mexiku a Japonsku již existovaly nové verze filmu: Muchachas de uniforme (1951) od Alfreda B. Crevenny a Onna no sono (1954) od Keisuke Kinošity. Christa Reinig taktéž napsala literární spory o práci Winsloe: příběhy Mädchen ohne Uniform (1981) a Die ewige Schule (1982). [19]

Divadelní hry (výběr)

  • Gestern und heute. Divadelní hra v třech aktech a dvanácti obrazech. Berlín: Georg Marton, 1930.
  • Sylvia und Sybille. Divadelní hra v šesti obrazech. 1931 Unverkäufliches Bühnenmanuskript von LITAG Theaterverlag, Mnichov.
  • Schicksal nach Wunsch. Komedie o čtyřech částech a předehrou. Berlín: Georg Marton, 1932.
  • Heimat in Not. (dosud nezveřejněno)
  • Der Schritt hinüber. Tříaktová komedie. Basilej: Reiss, 1940.

Romány

  • Das schwarze Schaf (Černá ovce). 1913 (dosud nepublikované debutové dílo)
  • Das Mädchen Manuela (Dívka Manuela). Román o filmu: Dívky v uniformě.
    • česky vyšlo v nakladatelství Ladislava Kuncíře, 1940
  • Die halbe Geige (Polovina houslí). 1935 (nepublikováno)
  • Pasažérka číslo 1 Amsterdam: Allert de Lange, 1938.
    • česky vyšlo 1938, knakladatelství VAPE - Václav Petr
  • Life begins (Život začíná). London: Chapman & Hall, 1935. Agnes Neill Scott).
  • Aiono.1943 (nepublikováno)

Zdroje editovat

  1. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. Berlin: Aviva 2012. ISBN 978-3-932338-53-3. Zu ihrer Kindheit S. 21–27, zur Internatszeit S. 28–38.
  2. ↑ Gisela Brinker-Gabler, Karola Ludwig, Angela Wöffen: Lexikon deutschsprachiger Schriftstellerinnen 1800–1945. dtv München, 1986. ISBN 3-423-03282-0. S. 326–329
  3. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 39–49.
  4. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 62–82.
  5. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 84–89.
  6. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 90–99.
  7. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 99.
  8. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 100.
  9. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 109–131.
  10. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 128.
  11. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 144–150.
  12. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 162.
  13. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 223–232.
  14. ↑ Große Teile des Gebietes um Cluny beherrschte im Juni 1944 eine der stärksten französischen Partisaneneinheiten, siehe Wolfgang Schumann, Olaf Groehler: Deutschland im Zweiten Weltkrieg. Band 6. Die Zerschlagung des Hitlerfaschismus und die Befreiung des Deutschen Volkes (Juni 1944 bis zum 8. Mai 1945), Verlag Pahl-Rugenstein, Köln 1985, S. 340
  15. ↑ In einem Brief an Miss Eva Herrmann in Santa Monica (Calif.), in: Der Wendepunkt. Ein Lebensbericht, S. Fischer Verlag, Frankfurt am Main 1952 (in der „Einmaligen Sonderausgabe. Mit einem Nachwort von Frido Mann“, Rowohlt Taschenbuchverlag, Reinbek 1999, ISBN 3-499-22653-7 auf S. 688f.)
  16. ↑ Peter Kurth: American Cassandra: The Life of Dorothy Thompson, Boston, Toronto, London 1990, ISBN 0-316-50723-7, S. 342f., die Auskunft der französischen Stelle S. 520, Anmerkungen und Quellen, Nr. 57, dort auch der Lambert betreffende Ausschnitt aus dem Brief des Botschafters Bonnet.
  17. ↑ Doris Hermanns: Meerkatzen, Meißel und das Mädchen Manuela. Die Schriftstellerin und Tierbildhauerin Christa Winsloe. S. 261–272.
  18. ↑ So die Datierungen in: Klaus Johann: Grenze und Halt: Der Einzelne im „Haus der Regeln“. S. 492.
  19. ↑ Vgl.: Klaus Johann: Grenze und Halt: Der Einzelne im „Haus der Regeln“. S. 494.

[[Kategorie:Ženy]] [[Kategorie:Úmrtí 1944]] [[Kategorie:Narození 1888]] [[Kategorie:Maďaři]] [[Kategorie:Němci]] [[Kategorie:Německá literatura]] [[Kategorie:Literatura s LGBT tématem]] [[Kategorie:Scenáristé]]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedistka:ネラキュン/Christa_Winsloe&oldid=18236074“