Wikipedista:Zbrnajsem/Faustovirus

Faustovirus
Rekonstrukce Faustoviru podle kryo-elektronového mikroskopu, z EMD-8144
Baltimorova klasifikace virů
Skupina	I (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
Realm	Varidnaviria
Říše	Bamfordvirae
Kmen	Nucleocytoviricota
Třída	Pokkesviricetes
Řád	Asfuvirales
Rod	Faustovirus (návrh)

Faustovirus je rod obřích viru, který infikuje améby (měňavky) spojené s lidmi. Virus byl poprvé izolován v roce 2015 a má průměr přibližně 0,2 mikrometrů s dvouvláknovou DNA o 466 kilobázích, která předpovídá kódování 451 proteinů. Přestože jsou faustoviry klasifikovány jako nukleocytoplasmatické velké DNA viry (NCDLV, kmen Nucleocytoviricota), sdílejí s ostatními NCLDV méně než čtvrtinu svých genů; ~ 46% je však homologních s bakteriálními geny a zbytek jsou takzvané sirotčí geny (ORFans). Konkrétně je gen kódující hlavní kapsidový protein (MCP) faustoviru odlišný od genu jeho nejbližšího příbuzného ​obřího viru, asfiviru, jakož i dalších NCLDV. V asfiviru je gen kódující MCP jediný genomický fragment ~ 2000 párů bází (bp), avšak ve faustoviru je MCP kódován 13 exony oddělenými 12 velkými introny. Exony mají průměrnou délku 149 bp a introny mají průměrnou délku 1,273 bp. Přítomnost intronů v genech faustoviru je pro viry velmi neobvyklá.

Replikace

Replikační strategie faustoviru v amébě je podobná strategii mimiviru. Replikační cyklus dlouhý 18 až 20 hodin začíná tím, že améba přijímá jednotlivé virové částice procesem známým jako fagocytóza. Asi po 2 až 4 hodinách od infekce jsou virové částice internalizovány prostřednictvím fagocytárních vakuol a jsou detekovány hostitelem. Zatímco se částice objevují v blízkosti jádra hostitele, neexistuje důkaz, že virus vstupuje do jádra, nebo že má jakékoliv interakce s jadernou membránou. Podobně jako mimivirus, ve kterém je vytvořen kanál pro přechod proteinových částic a DNA, vyprázdňují částice faustoviru své vnitřní kompartmenty do cytoplazmy améby. U obou virů vede splynutí k fázi zatmění, ve které je obsah částic uvnitř cytoplazmy hostitele neviditelný. Fáze zatmění faustoviru je však delší než mimivirus a probíhá 4 až 6 hodin po infekci. Hostitelská buňka améby, charakterizovaná ztrátou sférického tvaru a zmenšením plochy povrchu, podléhá reorganizaci, takže 8 až 10 hodin po infekci jsou nové částice v oblasti vytvářející toroidální tvar. Tato oblast je viroplazma; je odlišná od jádra a je obklopena mitochondriemi. Mezi 12 a 18 hodinami po infekci zabírá viroplazma celou cytoplazmu, která je zcela zaplněna novými virovými částicemi. 18 až 20 hodin po infekci jsou virové částice uvolňovány buněčnou lýzou.

Patogenita

Faustovirus napadá améby spojené s lidským prostředím, jako je Vermamoeba vermiformis; tato konkrétní améba byla nalezena v nemocničních vodovodních sítích, pitné vodě, vzorcích lidské stolice a kontaktních čočkách pacientů s keratitidou, takže může být možným nositelem virů. Faustoviry byly nalezeny v odpadních vodách z různých geografických lokalit, jako je Senegal, Francie, Libanon a Saúdská Arábie . Izolované kmeny viru byly detekovány u hlodavců, dobytku, lidí s horečkou a zdravých lidí a také ve vodě a řekách. Ačkoli faustovirus byl nalezen u lidí, není známo, zda má na člověka patogenní účinky; k určení způsobu infekce a důsledků infekce, pokud existují, je nutný další výzkum.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Faustovirus na anglické Wikipedii.