Hudba se začala vyvíjet od počátku lidské civilizace. Přesné zachycení jejích dějin není možné z důvodu odlišného vývoje v různých částech světa. Věda zkoumající dějiny hudby se nazývá muzikologie. Prvopočátky hudební kultury, stejně jako hudbu tzv. primitivních kultur a mimoevropských civilizací zkoumá věda etnomuzikologie.

Mezi tzv. vyspělé kultury se počítají kultury s dlouhaletou hudební tradicí a zpravidla dokonalým tónovým systémem – z významných mimoevropských kultur jsou to zejména arabsko-perská, předoindická, malajská a indočínská a čínsko-japonská kultura. Dále mezi vyspělé hudební kultury patří evropská hudba, do které ale začleňujeme i hudbu ve státech s moderní civilizací celého světa.

Mezi tzv. primitivní kultury patří zejména hudba afrických, jihoamerických, australských, tichomořských a jiných kmenů.[1]

Periodizace dějin hudby se mnohdy liší, z českých autorů lze uvést zejména koncepci Vladimíra Helferta, vycházející z charakteru hudební řeči. Současné koncepce periodizace dějin evropské hudby jsou přesnější (u nás např. J. Smolka či L. Zenkl), následující periodizace dějin evropské kultury vychází z teorie PhDr. Bohuslava Vítka.

Nejstarší období editovat

  1. VÍTEK, Bohuslav. Přehled dějin hudby. Prachovice: Karel Rais, 2014. 209 s. ISBN 80-239-7841-1.