Trojaceja

Západní ekonomické sankce proti Rusku

V roce 2014, Ruská federace zahájila vojenskou intervenci na ukrajinském poloostrově Krym a následně, prostřednictvím referenda, připojila území k Rusku. Většina západních zemí tento proces neuznala a uchýlila se k uvalení ekonomických sankcí.

Situace na Ukrajině

Dne 20. listopadu ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro asociační dohodu s Evropskou unií, což následující den vedlo k sérii protestů neboli tzv. Euromajdanu. Tyto protesty pokračovaly kontinuálně několik měsíců v menším či větším měřítku. Jejich cílem bylo odstoupení tehdejšího prezidenta Viktora Janukovyče a následné předčasné prezidentské volby, spuštění asociačních dohod a osvobození bývalé ukrajinské premiérky Julie Tymošenkové. V lednu došlo k silné eskalaci střetů mezi protestanty a pořádkovými silami. Protesty se začaly dotýkat politického dění. Dne 22. února 2014 byl Viktor Janukovyč odvolán ukrajinským parlamentem a následně uprchl do Ruska.

Rusko považovalo převrat za fašistický a své menšiny na Ukrajině chtělo uchránit před ukrajinským nacionalismem. Dne 27. února 2014 obsadilo ruské vojsko budovu krymského parlamentu. Ruský parlament poté schválil vojenský zásah na krymském poloostrově. Rusko následně na Krymu vyhlásilo referendum o připojení poloostrova k Ruské federaci. V referendu hlasovalo 96% zúčastněných pro připojení k Rusku. Ukrajinská vláda, Evropská unie ani Spojené státy výsledek referenda neuznaly. Anexe Krymu posílila separatistické tendence i na východě Ukrajiny, které propukly v boje spojené s vyhlašováním autonomních republik, které se následně spojily do státního útvaru Novorusko, kde však boje nadále probíhají.

Ekonomické sankce

Ekonomické sankce jsou velmi často považovány za nástroj, který má roli donucovacího prostředku v mezinárodních konfliktech. Na druhou stranu, je všeobecně známo, že v historii nebyly sankce příliš úspěšné, zvláště pak ty, které měly změnit zahraniční politiku daného státu. Například sankce proti Iránu, které měly změnit politický režim nebyly úspěšné a podle dosavadních analýz je velmi nepravděpodobné, že by Rusko na základě těchto sankcí změnilo svoji zahraniční politiku. V minulosti byly sankce spíše ekonomického charakteru. (Kuba, Irán…). V případě Ruska bývají tyto sankce nazývány jako „chytré“. Jde o kombinaci, diplomatických, ekonomických a finančních sankcí.

Obchod mezi Ruskem a EU před krizí

Vztahy mezi EU a Ruskem na bázi písemných dohod započala dohoda o partnerství a spolupráci v roce 1994. Tato dohoda se především týkala ekonomických vztahů, mezinárodního obchodu a investic. Byla však často kritizována za svou nevyrovnanost mezi oběma aktéry. O devět let později na Petrohradské konferenci přišla dohoda o společném ekonomickém prostoru (Common Economic Space-CES), který umožňoval flexibilní a svobodnější obchod mezi Ruskou federací a EU. V roce 2008 se tyto vztahy prohloubily na summitu v Chanty-Mansijsku. Tato konference zajistila partnerství i na poli bezpečnosti, výzkumu, vzdělání i výroby energie.

Reakce Evropské unie na Ruskou anexi Krymu a intervenci na Ukrajině

V roce 2014 v reakci na Ruskou anexi Krymu, uvalila Evropská unie na Ruskou federaci sankce v podobě ukončení dohod o snižování vízových povinností. Dále bylo několik společností i osob, kteří se nějakým způsobem zajistili o ruské převzetí poloostrova Krym a později východu Ukrajiny, zapsáno na černou listinu, jenž jim znemožňuje jakékoliv obchodní či diplomatické působení na půdě EU. Tato černá listina se především týkala oblastí zbrojního průmyslu, ropných korporací, ale také například finančního sektoru a osob s ním spojených. Tyto sankce se postupně rozšiřují a zapojují se do nich i státy mimo Evropskou unii, včetně Spojených států, Kanady, Austrálie atd.

Nicméně za zhoršením vzájemných vztahů mezi západem a východem nebyla pouze anexe Krymu. Celá krize začala o několik let dříve, a to v roce 2013, kdy Ukrajina zahájila vyjednávací řízení pro vstup do EU. Další příčinou zhoršení vzájemných vztahů je projekt „Východní partnerství“, iniciovaný Evropskou unií, jehož cílem je těsnější spolupráce Unie se šesti státy východní Evropy a Kavkazu (Bělorusko, Ukrajina, Moldavsko, Gruzie, Arménie, Ázerbájdžán). Je evidentní, že „expanze“ EU přispěla k anexi Krymu a válce na východní Ukrajině.

Reakce dalších zemí a OSN

Spojené státy zakázaly cestování na jejich území těm, kteří iniciovali ohrožení bezpečnosti Ukrajiny. Následně EU spustila cestovní opatření týkající se Ruska a zároveň zmrazila aktiva 21 lidem, kteří jsou zodpovědní za krizi na Ukrajině. USA následně rozšířily sankce na vedoucí pracovníky kolem prezidenta Putina a velkých ruských korporací. Sankce různými způsoby spustily i země mimo EU (Japonsko, Austrálie atd.). EU a USA postupně rozšiřují seznamy společností, kterých se budou sankce týkat. Zároveň rozšiřují seznam lidí jejichž účty jsou postupně zmraženy. OSN v této situaci podpořila územní celistvost Ukrajiny a výsledek proběhlého referenda o připojení Krymu k Rusku neuznala. Rusko zůstalo platným členem OSN a zůstala mu i výsada práva veta. Jednalo se tedy spíše o symbolické vyjádření nesouhlasu s anexí Krymu.

Dělení ekonomických sankcí

Ekonomické sankce proti Rusku se dají rozdělit do tří kategorií. Zaprvé byla zakázána a přerušena dodávka zbraní a jiných materiálů, které by mohly sloužit k vojenským účelům. Zadruhé byl uvalen zákaz na dodávaní zboží, které slouží k produkci a těžení oleje a podzemních vod, a za třetí byly uvaleny finanční sankce, které postihly důležité ruské společnosti podnikající v oblasti průmyslu a energie.

Zavedené sankce mají Rusko nikoliv zruinovat, nýbrž dramaticky zkomplikovat jeho další vojenský postup a změnit tak jeho zahraniční politiku. Evropské státy si nemohly dovolit uvalit moc vysoké sankce, jelikož valná většina z nich je závislá na ruském plynu, jehož přerušení by mělo katastrofální následky. Navíc i samotná ekonomika EU nebyla na začátku roku 2014 příliš stabilní, aby mohla efektivně čelit případné ruské odezvě.

Ruská reakce na ekonomické sankce západu

Rusko reaguje na sankce zamezením přístupu na své území západním hlavám států, jež sankce proti němu podpořili. Dále zamezuje dovozu potravinářských produktů, čímž Evropská unie ztratila podstatnou  část svých příjmů. Zahraniční firmy operující na území Ruska, přicházejí o své zisky, což výrazně snižuje jejich aktivitu v této zemi. Tyto všechny faktory způsobují, že se ruská ekonomika propadá a nelze v blízké době očekávat její alespoň pozvolný růst. Je velmi složité určit, zdali sankce vůči Rusku byly účinné, protože skutečnost se může projevit až za několik let. Již teď se dá konstatovat, že významně ovlivnily současnou polarizaci velmocí. Rusko naopak uzavírá hranice několika vysokým západním představitelům a zároveň zamezuje dovozu jakýchkoliv potravin z Evropské unie, což výrazně ovlivní i její ekonomiku.

Dopad sankcí na Rusko

V důsledku velkého propadnutí cen ropy a oleje s kombinací se sankcemi, si prošla ruská ekonomika v roce 2015 silnou recesí a celkový hrubý domácí produkt poklesl o 1,5 % oproti období před krizí, na rozdíl od EU, která ztratila pouze 0,25 %, což představuje zhruba 100 miliard euro. Celkově tedy klesl vzájemný obchod o více než 36 %, což znamená výrazné ztráty jak pro Rusko, tak pro EU, nicméně ekonomika Evropské unie stále roste a posiluje ve všech směrech. Oproti tomu Rusko zaznamenalo i výrazný úpadek přímých zahraničních investic. Přiliv zahraničních investic v roce 2015 byl o 92 % menší, než v roce 2014.

Zavedené sankce na Rusko s kombinací možnosti uvalení dalších sankcí má positivní efekt a limituje tak ruskou agresi na Ukrajině. Co se strategického úhlu pohledu týče, tak sankce zatím nevedly k úplnému stáhnutí ruských vojenských sil či ke změně postoje jeho zahraniční politiky. Naopak mírnější sankce by pravděpodobně vedly k větší ruské agresi a výraznějšímu postupu ruských vojáku dále do vnitra Ukrajiny.

Současná situace

Jak EU, tak USA se snaží vyřešit tuto krizi spíše diplomatickým způsobem. Dosavadní ekonomické sankce nejsou pro ruskou ekonomiku příliš zdrcující, nicméně jsou vysoké natolik, že mnohonásobně zvyšují veškeré vojenské náklady a komplikují další postup a teritoriální zisk v oblasti východní Ukrajiny. Proces sankcí je velmi často kritizován i určitou skupinou evropských států, například Itálií, Řeckem a některými Německými státy. Proti sankcím se vymezil i český prezident Miloš Zeman a slovenský premiér Robert Fico.

---