Wikipedie

Wikipedista:Pavouk/Vitamín D

< Wikipedista:Pavouk

Šablona:Infobox drug classVitamin D je skupina v tucích rozpustných sekosteroidů odpovědných za zvýšení vstřebávání vápníku, hořčíku a fosforečnanů ve střevech a za mnoho dalších biologických účinků. Souhrnně se také označují též jako kalciferoly. U lidí jsou nejdůležitějšími sloučeninami v této skupině vitamin D3 (také známý jako cholekalciferol) a vitamin D2 (ergokalciferol).

Hlavním přírodním zdrojem vitaminu je syntéza cholekalciferolu ve spodních vrstvách pokožky chemickou reakcí, která závisí na vystavení slunci (konkrétně ultrafialovému záření B).[1] Cholekalciferol a ergokalciferol lze přijímat stravou a ve formě potravních doplňků. Přirozeně obsahuje významné množství vitaminu D pouze několik potravin, jako je maso tučných ryb.[2] V některých zemích se kravské mléko a rostlinná mléka obohacují vitaminem D, stejně jako mnoho snídaňových obilninových produktů. Houby vystavené ultrafialovému světlu přispívají užitečným množstvím vitaminu D. Dietní doporučení obvykle předpokládají, že veškerý vitamin D se užívá ústy, protože expozice slunečnímu záření v populaci je různá a doporučení ohledně bezpečné expozice slunci jsou váhavé z hlediska rizika rakoviny kůže .

Vitamin D ze stravy nebo ze syntézy kůže je biologicky neaktivní. Aktivuje se dvěma kroky hydroxylace proteinových enzymů, prvním v játrech a druhým v ledvinách. Vzhledem k tomu, že většina savců může vitamin D syntetizovat v dostatečném množství, pokud je vystavena dostatečnému slunečnímu záření, není tedy nezbytný, takže technicky to není vitamin . Místo toho jej lze považovat za hormon, jehož aktivace pro-hormonu vitaminu D vede k aktivní formě, kalcitriolu, který poté vyvolává účinky prostřednictvím jaderného receptoru na více místech.

Cholekalciferol se převádí v játrech na kalcifediol (25-hydroxycholekalciferol); ergokalciferol se převádí na 25-hydroxyergokalciferol. Tyto dva metabolity vitaminu D (nazývané 25-hydroxyvitamin D nebo 25 (OH) D) se měří v séru, aby se určil stav vitaminu D.[3] Kalcifediol je dále hydroxylován ledvinami za vzniku kalcitriolu (také známého jako 1,25-dihydroxycholekalciferol), biologicky aktivní formy vitaminu D. Kalcitriol obýhá jako hormon v krvi a hraje hlavní roli při regulaci koncentrace vápníku a fosforečnanů a podporuje zdravý růst a přestavby kostí. Kalcitriol má také další účinky, včetně účinků na růst buněk, neuromuskulární a imunitní funkce a vliv na snížení zánětu. [2]

Vitamin D hraje významnou roli v homeostázi vápniku a látkové výměně. Byl objeven díky úsilí najít výživovou látku, kterou postrádají děti s křivicí (dětská forma osteomalacie). Doplňky vitaminu D se podávají k léčbě nebo prevenci osteomalácie a křivice. Důkazy o dalších zdravotních účincích doplňování vitaminu D u běžné populace jsou nekonzistentní. Účinek doplňku vitaminu D na úmrtnost není jasný, přičemž jedna metaanalýza zjistila malý pokles úmrtnosti u starších lidí a další dospěla k závěru, že neexistuje jasné odůvodnění pro doporučení doplňků pro prevenci mnoha nemocí a že další výzkum podobně vytvořený není v těchto oblastech nutný.

Typy editovat

název Chemické složení Struktura
Vitamin D 1 Směs molekulárních sloučenin ergokalciferolu s lumisterolem, 1: 1
Vitamin D 2 ergokalciferol (vytvořený z ergosterolu )  
Vitamin D 3 cholekalciferol (vytvořneý ze 7-dehydrocholesterolu v kůži).  
Vitamin D 4 22-dihydroergokalciferol  
Vitamin D 5 sitocalciferol (vytvořený ze 7-dehydrositosterolu )  

Existuje několik forem (vitamerů) vitaminu D. Dvě hlavní formy jsou vitamin D2 neboli ergokalciferol a vitamin D3 neboli cholekalciferol. Vitamin D bez dolního indexu označuje buď D2 nebo D3 nebo obojí.Oba se souhrnně označují jako kalciferol. [4] Vitamin D2 byl chemicky určen v roce 1931. V roce 1935 byla stanovena chemická struktura vitaminu D3 a bylo prokázáno, že je výsledkem ultrafialového záření na 7-dehydrocholesterolu.[5]

Chemicky jsou různými formami vitaminu D sekosteroidy, tj. steroidy, ve kterých je přerušena jedna z vazeb v steroidních kruzích. [5] Strukturní rozdíly mezi vitamin D 2 a vitamin D3 je postranní řetězec D2, která obsahuje dvojnou vazbu mezi atomy uhlíku 22 a 23, a methylové skupiny na uhlíku 24.

Nedostatek editovat

Odhaduje se, že jedna miliarda lidí na celém světě má nepostačující příjem vitámínu D nebo má jeho nedostatek. Nedostatek vitaminu D je rozšířen v evropské populaci. Strava s nepostačujícím množstvím vitamínu D ve spojení s nedostatečným slunečním zářením způsobuje nedostatek vitaminu D. Závažný nedostatek vitaminu D u dětí způsobuje křivici, měknutí a oslabení kostí, v rozvinutém světě vzácné onemocnění.[6] Nedostatek vitaminu D se celosvětově vyskytuje u starších osob ale je běžný i u dětí a dospělých. Nedostatek má za následek zhoršenou mineralizaci kostí a poškození kostí, což vede k onemocněním změkčujícím kosti [7] včetně křivice u dětí a osteomalácie u dospělých. Nízká hladina kalcifediolu (25-hydroxy-vitaminu D) může být důsledkem vyhýbání se slunci. Nedostatek vitaminu D může způsobit, že vstřebání vápníku ze stravy ve střevech poklesne na 15 %. Pokud ho člověk nemá nedostatek, obvykle absorbuje mezi 60-80 %.

Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) v roce 2016 přezkoumal současné důkazy a zjistil, že vztah mezi koncentrací séra 25 (OH) D a výsledky zdraví pohybového aparátu je velmi variabilní. Domnívá se, že průměrné požadavky a referenční hodnoty pro příjem vitaminu D v populaci nelze odvodit a že sérová koncentrace 25 (OH) D 50 nmol / L by byla vhodná cílová hodnota. Pro všechny lidi starší 1 roku, včetně těhotných nebo kojících žen, stanovili odpovídající příjem 15 μg / den (600MJ).

Dietní příjem editovat

Doporučené úrovně editovat

Konverze: 1 ug = 40 IU .

Různé instituce navrhly různá doporučení pro množství denního příjmu vitaminu D. Liší se podle přesné definice, věku, těhotenství nebo kojení a rozsah domněnek se je udělat podle vazby na syntézu vitaminu D kůží. [8] [9] [10]

Evropská unie editovat

EFSA přezkoumal bezpečné úrovně příjmu v roce 2012 a stanovil přípustnou horní hranici pro dospělé na 100 μg / den (4000 MJ).

Britská národní zdravotní služba doporučuje kojencům a malým dětem ve věku od šesti měsíců do pěti let, těhotným nebo kojícím ženám a starším lidem, kteří se nevystavují slunci, aby si denně zajistili dostatečný příjem vitaminu D. [11] V červenci 2016 Public Health England doporučil, aby každý zvážil každodenní užívání doplňku obsahujícího 10 µg vitaminu D během podzimu a zimy kvůli nedostatečnému slunečnímu záření nutnému pro syntézu vitaminu D.[12]

Švédská národní agentura pro výživu doporučuje denní příjem 10 μg (400 MJ) vitaminu D3 pro děti a dospělé do 75 let a 20 μg (800MJ) pro dospělé nad 75 let. [13]

Nevládní organizace v Evropě mají svá vlastní doporučení. Německá společnost pro výživu doporučuje 20 µg. [14] Evropská společnost pro menopauzu a andropauzu doporučuje ženám po menopauze konzumovat 15 ug (600 MJ) do věku 70 let a 20  ug (800MJ) od 71 let. Tato dávka by měla být zvýšena na 100 ug (4 000 MJ) u některých pacientů s velmi nízkým stavem vitaminu D nebo v případě souběhu více onemocnění.

COVID-19 editovat

Ukázalo se, že nedostatek vitaminu D potenciálně zvyšuje riziko závažných respiračních infekcí. To způsobilo obnovený zájem o tento potenciál v roce 2020 během pandemie COVID-19 . V červnu 2020 zjistil Národní institut zdraví ve Spojených státech amerických nedostatečné důkazy, které by doporučovaly pro nebo proti užívání doplňků vitaminu D konkrétně k prevenci nebo léčbě COVID-19. [15] Podobně v červnu 2020 NICE nenalezla žádné důkazy o nebo proti užívání doplňků vitaminu D konkrétně k prevenci nebo léčbě COVID-19. [16] Obě organizace zahrnovaly doporučení pokračovat v dřívějších zavedených doporučeních ohledně doplňování vitaminu D z jiných důvodů, jako je zdraví kostí a svalů. Obě organizace dále uvedly, že více lidí může během pandemie vyžadovat suplementaci kvůli nižšímu množství slunečního záření. [15] Po vydání pokynů od NIH a NICE v červnu 2020 řada recenzovaných článků doporučila pokračující výzkum na toto téma a potenciální zvážení suplementace vitaminem D u pacientů s COVID-19.

Hlavní komplikací COVID-19 je syndrom akutní dechové tísně, který se může zhoršit nedostatkem vitaminu D. Tuto souvislost však nelze jednoduše aplikovat na koronavirové infekce. V roce 2020 se v různých zemích provádí řada studií, jejichž cílem je řešit možnosti využití vitaminu D k prevenci a léčbě infekcí SARS-CoV-2. [17] [[Kategorie:Opalování]] [[Kategorie:Biomolekuly]]

  1. ↑ Dostupné online. 
  2. ↑ a b Dostupné online. Šablona:PD-notice
  3. ↑ Dostupné online. 
  4. ↑ Dorland's Illustrated Medical Dictionary, under Vitamin (Table of Vitamins)
  5. ↑ a b Dostupné online. 
  6. ↑ Dostupné online. 
  7. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-1-285-82025-5. 
  8. ↑ [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 978-0-309-16394-1. DOI 10.17226/13050. 
  9. ↑ Dostupné online. 
  10. ↑ Dostupné online. 
  11. ↑ Dostupné online. 
  12. ↑ Dostupné online. 
  13. ↑ Dostupné online. 
  14. ↑ Vitamin-D-Bedarf bei fehlender endogener Synthese Deutsche Gesellschaft für Ernährung, January 2012
  15. ↑ a b Dostupné online.  Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „NIH2020“ použit vícekrát s různým obsahem
  16. ↑ Dostupné online. 
  17. ↑ Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Pavouk/Vitamín_D&oldid=19100536“