O mně
29. 12. 2015, 14:53
Žil jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti. Proč jsem žil? Žil jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti. Kde jsem žil? Žila jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti. Kdo mne stvořil? Žil jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti. Byl to Bůh? Žilo jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti. Existuje Bůh? Žila jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti. Proč jsem zde byla? Žil jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti. Co jsem měl v životě dokázat? Žila jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti. Byl to osud? Žil jsem, nyní umírám. Nemám strach ze smrti.
Žili a umírali, po stovky generací. Začarovaná spirála života a smrti roztáčela nová a nová kola. Jedni se rodili, druzí umírali. Každou generací se zvětšoval počet jedinců, každou generací se zvyšovala rozmanitost jedinců, každou generací se něco měnilo, každou generací cítili, že jejich možnosti vzrůstají, každou generací se posouvali kupředu, každá generace nakonec vymřela, každá generace zanechala svá mrtvá těla planetě.
Adriana vyšla na hřeben Hellas Planitia v bělostném skafandru a podívala se skrz průzor helmy vzhůru. Slunce, ač tak daleko, stálo vysoko na obloze a prodíralo se namodralou atmosférou. Adriana shlédla dolů do údolí a spatřila pohled, o kterým se generacím jejich otců jen snilo. Dole v údolí kvetly květiny. Květiny modré, červené, bílé, růžové. Celý povrch zářil barvami. Byla pyšná. Nekvetlo jen pár květin. Kvetl Mars! Tisíce generací organismů obětovaly své životy pro cíl největší. Pro oživení Rudé planety!
|
Mé zájmy
|
Chmee2 chce na Mars a žít tam! PS: byletí se v předpoklonech!
|
|
Tento uživatel je primitiv (= pokud chcete, aby Vám rozuměl, mluvte na něho polopatě).
|
|
Kontakt
|