Wikipedie

Wikipedista:Adam Hauner/Bomb/Letecký útok na Plzeň 16. října 1944

< Wikipedista:Adam Hauner‎ | Bomb

Letecký útok na Plzeň 16. října 1944 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF) na podzim 1944, v průběhu druhé světové války. Při denním náletu bombardérů USAAF na západočeské město Plzeň měly být především poškozeny Škodovy závody, což se částečně podařilo.

Pozadí editovat

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,[1] byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.[2] Škodovka, velká strojírna, významný výrobce zbraní a lokomotiv, se stala cílem spojeneckých vzdušných útoků,[3][1] neboť podle spojeneckých představ mělo její zničení zhoršit německé možnosti pokračovat ve válce, tedy ji zkrátit a ušetřit mnoho lidských životů. Na podzim 1944 musela Třetí říše odrážet na východu útok postupující Rudé armády, od jihu přes Itálii se přibližovaly americké a britské jednotky a po vylodění v Normandii v létě se otevřela západní fronta.[4] Výkon zbrojního průmyslu byl pro německé velení důležitý a Albert Speer dokázal zvedat jeho produkci.[4]

Předchozí útoky editovat

Britské Královské letectvo (RAF) se snažilo na Škodovy závody zaútočit od roku 1940. Poloha továrny hluboko v týlu nepřítele a tedy na hranici doletu bombardovacích letadel značně omezovala možnosti útoků. Úspěch nočních náletů komplikovala i náročná navigace, přelet rozsáhlého nepřátelského území, neznalost terénu české krajiny a německá protivzdušná obrana. Královské letectvo svůj dosud poslední nálet na Plzeň provedlo v noci ze 13. na 14. května 1943. Letecké pumy poškodily Škodovky, ale mnoho pum dopadlo na civilní cíle včetně vsi Radčice a její okolí. Další nálet provedli až Američané v 22. února 1944 v rámci operace Argument, ale s nevalným výsledkem. Od března do podzimu 1944 byl nad Plzní klid.

Letecký útok editovat

15. letecká armáda vyslala z jihoitalských základen bombardovací svaz na cíle v Rakousku, část z těchto letadel pokračovala přes Šumavu nad území Čech.[5] U Nepomuku se rozdělila na dvě skupiny, jedna mířila na chemické závody u severočeského Záluží, druhá na Plzeň.[5] Před rozdělením svazu přilétly doprovodné stíhací letouny P-51 Mustang, 50 letadel od 325. stíhací skupiny a 53 letadel od 31. skupiny.[5] Proti bombardovacímu svazu se stíhači vyletěly německé stíhače Messerschmitt Bf 109 a Focke-Wulf Fw 190 z Jagdgeschwader 3 „Udet“ (JG 3), JG 4 a JG 5 „Eismeer“.[5] Rozpoutala se rozsáhlá letecká bitva s těžištěm v okolí Jesenice na Rakovnicku, odděleně proběhly další souboje u Horažďovic.[5] Američtí stíhači při návratu zaútočily i na pozemní cíle, např. u Vodňan napadli nákladní vlak s cisternami.[6] Americké letectvo tuto bitvu jednoznačně vyhrálo, když nezaznamenalo žádnou ztrátu ani vážnější poškození, zatímco německé jednotky měly přes dvacet sestřelů či nouzových přistání a také 4 mrtvé letce a další těžce zraněné.[5]

Nad Plzeň přilétlo po 11. hodině 61[5] či 65[4] bombardérů typového označení B-17 Flying Fortress 15. letecké armády USAAF. Na Škodovku spadlo 26 pum,[5] dalších 6 pum dopadlo na přilehlý Karlov.[4] Zbylých přibližně 200 půltunových pum dopadlo mimo areál Škodovky.[5] Zasaženo bylo skladiště dřeva na ranžíru a výtopny Českomoravských drah (protektorátního nástupce ČSD), bomby dopadaly na obytné čtvrti Skvrňany, Lochotín,[7] Roudná,[4] též na Hlavní nádraží i v okolí Plzně.[8] 16. října byl také poprvé bombardováním postižen areál plzeňského pivovaru Prazdroj na Pražském předměstí.[4] Pět bomb dopadlo přímo na podnik a dalších 15 jich bylo shozeno na přilehlé pivovarské louky u řeky Mže.[9]

Následky a škody náletu editovat

Ve Škodových závodech byla nejvíce poničena byla lokomotivka,[4] který byla stále ještě ve výstavbě, největší škoda vznikla na právě dokončené lokomotivě.[5] Škody utrpělo 74 budov a elektrárna, o život přišlo v továrně šest lidí. Výroba však nebyla nijak zásadně narušená, i když řada zařízení byla poškozená až při hašení požárů [5] V hlášení ze 17. října se o náletu a jeho důsledcích píše takto: „Škody na budovách a střechách jsou značné. Naproti tomu škodu na strojích jsou nepatrné. Práce na obnovení výroby jsou v plném proudu“.[10][4]

V přilehlé čtvrti Karlov byla poškozena školní budova a škola se znovu přestěhovala do Skvrňan (v letech 1941–1946 se škola přestěhovala šestkrát).[11]

V pivovaru zahynuli tři řemeslníci.[9] Na pivovarských loukách u řeky Mže bylo porušeno vodovodní potrubí, kabely propojující vodárnu s elektrárnou a hrazení poblíž skladiště smoly.[12] Škody byly provizorně napraveny zaměstnanci podniku během několika následujících dní v rámci nařízení o pracovní povinnosti občanů města Plzně.[13]

Zdroje uvádějí různé celkové počty obětí, od 26 osob[5] po 30 osob,[4] zmíněny jsou i v součtu jako 100 mrtvých a zraněných.[14] Tři dny po bombardování, 19. října, proběhlo na ústředním hřbitově poslední rozloučení s 28 oběťmi. Hlavního projevu se ujal vrchní starosta Walther Sturm.[15]

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • Tento článek je založen na diplomové práci „Bombardování města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945“, jejíž autorkou je Karolína Kahovcová a která byla autorkou uvolněna pod licencí GFDL a CC-BY-SA 3.0.
  • ŠAŠEK, Jiří. Zapomenuté letecké bitvy : souboje na protektorátní obloze v roce 1944. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 2016. 175 s. ISBN 978-80-7573-001-5, ISBN 80-7573-001-1. OCLC 1108339361 

Reference editovat

  1. ↑ a b DOLEJŠÍ, Milan. Bomby určené Škodovce poničily město. Nálet z května 1943 byl první kapitolou bombardování Plzně. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-05-12 [cit. 2019-12-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ SMATANA, Ľubomír. Místo Škodovky bombardovali Britové ústav pro choromyslné. Hrdina.cz [online]. Český rozhlas [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ lub. Nálet na Dobřany: Navigátoři si spletli Škodovku s psychiatrickou léčebnou. ČT24 [online]. Česká televize, 2013-04-16 [cit. 2019-12-02]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d e f g h i ave. Bomby na Plzeň. Před 75 lety se Spojenci pokusili odstavit Škodovku v rukou nacistů. ČT24 [online]. Česká televize, 2019-10-16 [cit. 2019-12-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l KREJČÍ, Pavel; VLADAŘ, Jan; CRHÁN, Ján. Bf 109 G-14 W.Nr. 780953, Jagdgeschwader 5 "Eismeer", Uffz. Klaus Mahnke, Bedlno 16.10.1944. Letecká badatelna [online]. [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  6. ↑ VELKOVÁ, J. Konec války téměř na dohled. Informační centrum Vodňany [online]. Informační centrum Vodňany [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  7. ↑ Archiv města Plzně, fond Sbírka Honzík 1, Plzeň, 393, Svobodný směr 12. 8. 1945
  8. ↑ Pamětní kniha obce Letkov: 1928−1955, s. 184.
  9. ↑ a b Válečná historie pivovaru Světovar [online]. Sdružení přátel piva [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  10. ↑ KARLICKÝ, Vladimír, a kolektiv autorů. Svět okřídleného šípu : koncern Škoda Plzeň 1918-1945. 1. vyd. Plzeň: Škoda a. s. ve spolupráci s nakladatelstvím Paseka, 1999. 651 s. ISBN 80-7185-269-4, ISBN 978-80-7185-269-8. OCLC 44526325 S. 559. 
  11. ↑ BURZOVÁ, Petra L.; DVOŘÁKOVÁ, Ilona; HEJNAL, Ondřej; RŮŽIČKA, Michal; TOUŠEK, Laco. V Plzni na Karlově. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2013. 129 s. ISBN 978-80-261-0314-1. Kapitola Škola ve válce, s. 55, 57. 
  12. ↑ Ústřední archiv společnosti Plzeňský Prazdroj (ÚASPP), fond Měšťanský plzeňský pivovar, 37, Zpráva o náletu, Plzeň, 16. 10. 1944.
  13. ↑ Ústřední archiv společnosti Plzeňský Prazdroj (ÚASPP), fond Plzeňský pivovar, 41, Zpráva o pracovním výkonu zaměstnanců Prazdroje, Plzeň, 15. 5. 1946.
  14. ↑ From D-Day to V-Day 16. října 1944 - Den D + 132. archiv.slavnostisvobody.cz [online]. Statutární město Plzeň [cit. 2019-12-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ DOUŠA, Jaroslav; MARTINOVSKÝ, Ivan, et al. Dějiny Plzně v datech : od prvních stop osídlení až po současnost. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 788 s. (Dějiny českých měst). ISBN 80-7106-723-7. S. 360–362. 


Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Adam_Hauner/Bomb/Letecký_útok_na_Plzeň_16._října_1944&oldid=18003482“