Wang Ťi

čínský konfuciánský filozof mingského období

Wang Ťi (čínsky pchin-jinem Wáng Jī, znaky 王畿; 14981583) byl čínský úředník a neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně.

Wang Ťi
Pseudonym mistr Lung-si
Jiná jména Wang Žu-čung, Wang Lung-si
Narození 1498[1]
Šao-sing, Če-ťiang
Úmrtí 1583[1]
Učenecké zájmy
Znám jako neokonfuciánský filozof
Škola Čečungská Wangova škola
Ovlivněn Wang Jang-ming
Ovlivnil Nakae Tódžu

Národnost chanská
Země říše Ming
Bydliště Šao-sing, Če-ťiang
Vzdělání ťin-š’ (1532)
Povolání úředník a politik, statkář džentry, konfuciánský filozof
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Wang Ťi je čínské jméno, v němž Wang je příjmení.

JménaEditovat

Wang Ťi, vlastním jménem Wang Lung-si (čínsky pchin-jinem Wáng Lóngxī, znaky tradiční 王龍溪), používal zdvořilostní jméno Žu-čung (čínsky pchin-jinem Rǔzhōng, znaky tradiční 汝中) a pseudonym Lung-si (čínsky pchin-jinem Lóngxī, znaky tradiční 龍溪).

Život a díloEditovat

Rodina Wang Ťiho pocházela z okresu Šan-jin v prefektuře Šao-sing v provincii Če-ťiang. Studoval konfuciánské klasiky, skládal úřednické zkoušky, roku 1519 složil provinční zkoušky,[2] roku 1526 i metropolitní zkoušky v Pekingu, odmítl však (se svým přítelem Čchien Te-chungem) účastnit palácových zkoušek kvůli oficiálnímu odsouzení učení Wang Jang-minga. Roku 1529 se vrátil z cesty do Pekingu kvůli smrti Wang Jang-minga. S Čchien Te-chungem byl jedním z prvních Wangových žáků, oba společně založili k rozvoji Wangových myšlenek akademii v Chang-čou.[2] Nakonec palácové zkoušky složil a hodnost ťin-š’ získal až roku 1532.[1]

Po zkouškách nastoupil úřednickou kariéru, sloužil v Nankingu. Po deseti letech, roku 1542, rezignoval a věnoval se výuce a šíření neokonfuciánství ve Wang Jang-mingově pojetí. Slavná je jeho debata s Čchien Te-chungem a Wang Jang-mingem na mostě Tchien-čchüan. Wang Ťi a Čchien Te-chung se v ní ptali Wang Jang-minga na rozdíly v jejich interpretaci jeho učení. Wang Ťi odmítl existenci rozdílu mezi dobrem a zlem v srdci/mysli, vůli, poznání a ve věcech, vše zmíněné chápal jako „ani dobré ani zlé“, a při učení kladl důraz na vnitřní osvícení. Druhý naopak zdůrazňoval potřebu rozlišení učení a sebezdokonalování, nutnost postupného a trpělivého učení.[2] Wang Jang-ming odpověděl, že mají pravdu oba, pravda prvního je však vhodná pro ty kdo rychle chápu, pravda druhého pro ty pomalejší.

Jako kritérium vhodnosti učebních postupů viděl jejich přínos k sebezdokonalení, proto neodmítal ani buddhistické či taoistické myšlenky a postupy, např. náhlé osvícení. Kritici ho proto vinili ze směšování konfuciánství s čchanovým buddhismem.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c d LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 414. 
  2. a b c The Encyclopedia of Confucianism. Příprava vydání Yao Xinzhong. Abington, Oxon: Routledge, 2003. ISBN 978-0-415-51522-1. Heslo Wang Ji, s. 635–636. (anglicky)