Vzpěradlo je statický a konstrukční systém využívaný pro nosné konstrukce, zejména krovů a mostů. Jedná se o druh prutové konstrukce s kloubovými či tuhými styčníky. Šikmé vzpěry podpírají vodorovný nosný prvek, např. trám v jednom či více bodech a zkracují tak rozpětí trámu. Použitím vzpěradla lze získat buď vyšší únosnost nebo lze překonat větší rozpětí. U krovů lze jeho použitím získat volný využitelný prostor pod vodorovným trámem, tzv. hambalkem, např. pro obytné podkroví. U mostů šikmé vzpěry nezasahují do překonávané překážky, jak by tomu bylo v případě použití svislých podpěr.

Vzpěradlová dřevěná lávka
Lochkovský most – vzpěradlový most s pilíři

Analogickými konstrukčními prvky jsou věšadlo, kdy je vodorovný nosný prvek zavěšen a vzpínadlo, které je v podstatě obráceným věšadlem.[1]

Typy spojů editovat

V případě krovů a dřevěných konstrukcí lávek a mostů je spojení trámů zajišťováno tesařskými spoji (např. čepováním, osedláním, zajištěním tesařskými skobami apod.). Ze statického hlediska jde zpravidla o kloubové styčníky. U ocelových nebo betonových mostů bývají vzpěry pevně připojeny k vodorovnému trámu tzv. vetknutím.

Jednoduché a dvojité vzpěradlo editovat

Podle způsobu podepření a rozmístění vzpěradel lze popsat vzpěradlo jednoduché, u kterého se vzpěry setkávají uprostřed rozpětí vodorovného trámu, dvojité, u kterého je trám podepřen vzpěrami ve dvou místech a mezi nimi je krátký nosník – rozpěra, nebo trojité, které je kombinací jednoduchého a dvojitého vzpěradla a vodorovný trám je podpírán ve třech bodech.[2][1][3]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Stanislav Bechyně, Jan Kolář, Mostní stavitelství, Technický průvodce, sešit 11., Červený-Řehořovský, Praha 1930, str. 54
  2. Ferdinand Schleicher, přeložil kolektiv Vladimíra Štulce, Příručka pro stavební inženýry I., DT 604, SNTL, Praha 1960, str. 800
  3. Otakar Novák, Jiří Hořejší, Statika stavebních konstrukcí, Technický průvodce 4, SNTL, Praha 1972, str. 393

Literatura editovat

  • Pozemní stavitelství II pro 2. ročník SPŠ stavebních, Václav Hájek a kol.

Externí odkazy editovat