Wikipedie

Vzdělávání dospělých

Vzdělávání dospělých, které je v rámci andragogiky, zahrnuje veškeré vzdělávací aktivity realizované jako řádné školské vzdělávání dospělých – získání určitého stupně vzdělání. Je to proces cílevědomého a systematického osvojování a upevňování znalostí, schopností, dovedností, hodnotových postojů i společenských forem jednání a chování osob, jež ukončily školní vzdělání a přípravu na povolání a vstoupily na trh práce. Ve vzdělávání dospělých se zpravidla uplatňuje dálková forma vzdělávání a korespondenční studium.[1]

Charakteristika dospělosti editovat

Za dospělého bývá považován člověk, který je schopen biologické a sociokulturní reprodukce, vytváří hodnoty, které umožňují život jemu samotnému i osobám, které jsou na něm závislé.[2] Dospělost můžeme také definovat jako období životní stabilizace a zároveň ji členit na:

  • mladší dospělost (13–⁠30 let)
  • střední dospělost (30–⁠45 let)
  • starší dospělost (45–⁠60 let)[3]

Formy vzdělávání dospělých editovat

Formální vzdělávání dospělých je realizováno ve všech druzích vzdělávacích institucí (státní i nestátní střední, vyšší a vysoké školy).Obvykle vede k validaci a udělení certifikátu.Jeto tzv. druhá šance pro ty, kdo se z jakýchkoliv důvodů ve školách nevzdělávali dříve.

Neformální vzdělávání dospělých je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou člověku zlepšit jeho pracovní uplatnění. Je poskytováno v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, nestátních neziskových organizacích a školských zařízeních. Jsou to povinné i nepovinné kvalifikační a rekvalifikační kurzy. Tento druh vzdělávání nevede k získání dalšího stupně vzdělání.

Informální vzdělávání dospělých vyplývá z denní činnosti vztahující se k práci, rodině nebo volnému času. Není organizováno nebo strukturováno, pokud jde o cíle, dobu trvání, nebo podporu ve vzdělávání. Informální vzdělávání je ve většině případů z hlediska vzdělávajícího se neúmyslné.[4]

Specifika vzdělávání dospělých editovat

Výukové metody pro dospělé samozřejmě vycházejí z metod pro děti. Vzdělávání dospělých ale vyžaduje co nejefektivnější vzdělávací programy, proto by nemělo být jejích smyslem pouhé předání informací. Je vyžadován aktivní přístup zúčastněných. Dospělý člověk je vzdělavatelný - každý účastník vzdělávání dospělých má stejné, nebo podobné předpoklady pro vzdělávání, jako jiné věkové kategorie.

  • Vnímání – u dospělého člověka je vyvinutější, díky srovnávání se zkušeností a kritickému hodnocení (použitelnost v praxi).
  • Pozornost – dospělý člověk má vyšší schopnost soustředit se, a pokud je správně motivován, dokáže studovat i obsáhlý text.
  • Myšlení – u dospělého je jeho přesnost a funkčnost snížena stereotypy.
  • Paměť – dospělý ztrácí mechanickou vlastnost zapamatování si, vyžaduje neustálé memorování, má však lepší schopnost logické paměti a pochopení podstaty věci.[5]

Vzdělávání dospělých na pracovišti editovat

Vzdělávání přímo v pracovním procesu, kdy si pracovník osvojuje svůj podíl práce v organizaci přímo na svém pracovišti. Často bývá využíváno i při vzdělávání manažerů. Používanými formami vzdělávání bývá instruktáž při výkonu práce, koučování, mentoring, asistování, pověření úkolem, konzultace, rotace práce a pracovní porady.

Pracoviště může být definováno jako sociální a materiální prostředí, kde se učení odehrává prostřednictvím účasti na sociálních vztazích, při práci na úkolech a při účasti v každodenním životě organizace. Pracoviště je tedy chápáno jako nové učební prostředí, které poskytuje celou řadu možností, ve kterých dochází k učení prostřednictvím vzájemné interakce zaměstnanců a to především při každodenní práci.

Reference editovat

  1. ↑ PALÁN, Zdeněk, Výkladový slovník vzdělávání dospělých, Olomouc : Daha, 1997. 159 s. ISBN 80-902232-1-4
  2. ↑ PETRUSEK, Miloslav, Velký sociologický slovník, Praha : Karolinum, 1996. 749 s. ISBN 80-7184-310-5
  3. ↑ PRŮCHA, J., VETEŠKA, J., Andragogický slovník, Praha : Grada, 2012. 294 s. ISBN 978-80-247-4748-4
  4. ↑ Národní program rozvoje vzdělávání v ČR - Bílá kniha, 2001. Dostupné z:[1] Archivováno 30. 12. 2015 na Wayback Machine.
  5. ↑ RABUŠICOVÁ, M., RABUŠIC, L., Učíme se po celý život?: o vzdělávání dospělých v České republice, Brno : Masarykova univerzita, 2008. 339 s. ISBN 978-80-210-4779-2

Literatura editovat

  • MUŽÍK, Jaroslav, Profesní vzdělávání dospělých, Praha: Wolters Kluwer, 2012. 263 s. ISBN 978-80-7357-738-4
  • NOVOTNÝ, Petr (ed.), Pracoviště jako prostor k učení, Brno: Masarykova univerzita, 2009. 97s. ISBN 978-80-210-4918-5
  • PALÁN, Zdeněk, Výkladový slovník vzdělávání dospělých, Olomouc: Daha, 1997. 159 s. ISBN 80-902232-1-4
  • PETRUSEK, Miloslav, Velký sociologický slovník, Praha: Karolinum, 1996. 749 s. ISBN 80-7184-310-5
  • PRŮCHA, J., VETEŠKA, J., Andragogický slovník, Praha: Grada, 2012. 294 s. ISBN 978-80-247-4748-4
  • RABUŠICOVÁ, M., RABUŠIC, L., Učíme se po celý život?: o vzdělávání dospělých v České republice, Brno : Masarykova univerzita, 2008. 339 s. ISBN 978-80-210-4779-2
  • VETEŠKA, Jaroslav, Přehled andragogiky, Praha: Portál, 2016. 320 s. ISBN 978-80-262-1026-9

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vzdělávání_dospělých&oldid=22383559“