Otevřít hlavní menu

Vsevolod Pudovkin

sovětský filmový režisér, scenárista a herec

Vsevolod Illarionovič Pudovkin, rusky Всеволод Илларионович Пудовкин (28. února 1893 Penza30. června 1953 Riga) byl sovětský filmový režisér, jeden z autorů sovětské teorie filmové montáže.

Vsevolod Pudovkin
Vsevolod-Pudovkin.jpeg
Narození 16.jul. / 28. února 1893greg.
Penza
Úmrtí 30. června 1953 (ve věku 60 let)
Moskva
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Místo pohřbení Novoděvičí hřbitov
Alma mater Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (1920–1925)
Lomonosovova univerzita
6. moskevské gymnázium
Zaměstnavatelé Mežrabpom-Rus
Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie
Ocenění Leninův řád (1935)
zasloužilý umělecký činovník RSFSR (1940)
Stalinova cena (1941)
Řád rudého praporu práce (1944)
Stalinova cena (1947)
… více na Wikidatech
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu (od 1939)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Vystudoval inženýrství na moskevské Lomonosovově univerzitě. Zúčastnil se bojů první světové války, během nichž byl zajat Němci. Během této doby studoval cizí jazyky a ilustroval knihy. Po válce vstoupil do světa kinematografie, nejprve jako scenárista, herec a umělecký ředitel a poté jako asistent režiséra Lva Kulešova.

Jeho prvním vlastním významným filmem byla němá groteska Šachová horečka z roku 1925, v níž se mihl i legendární šachista José Raúl Capablanca. Spolurežisérem byl Nikolaj Špikovskij. O rok později natočil slavné němé drama Matka, jež bylo adaptací románu Maxima Gorkého. Film byl velkou příležitostí Very Baranovské, která ztvárnila titulní roli. Hlavní roli získala i v dalším Pudovkinově dramatu Konec Petrohradu, jež je volným pokračováním Matky. Trilogii Pudovkin završil snímkem Bouře nad Asií z roku 1928. Právě tyto snímky z němé éry, ač silně propagandistické, patří k jeho nejoceňovanějším. S nástupem zvukového filmu se nevyrovnával lehce. V roce 1928 podepsal spolu se Sergejem Ejzenštejnem a Grigorijem Alexandrovem manifest, v němž se zavázali zvuk využívat jen jako dokreslení obrazu, který musí zůstat prvotní. Tyto představy však překonal vývoj. Pudovkin nakonec našel východisko ve velkých historických a životopisných podívaných (Suvorov, 1941; Admirál Nachimov, 1946; Vládce vzduchu 1950). Rozloučil se dramatem Žatva (1952).

Jeho ženou byla herečka Anna Nikolajevna Zemcová.

Je pohřben na Novoděvičím hřbitově v Moskvě.

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat