Otevřít hlavní menu

Vláda Spojeného království (Her/His Majesty's Government) je formální institucí tvořenou nejstaršími ministry vybranými jejím předsedou. Většina členů vlády je zároveň i politickými vedoucími jednotlivých vládních ministerstev. Členové vlády musí být členy Dolní sněmovny nebo Sněmovny lordů. Vláda je klíčovým orgánem výkonné moci Spojeného království.

Spojené království
Znak Spojeného království
Tento článek je částí série:

Politický systém
Spojeného království


Zákonodárná moc
Výkonná moc
Samospráva
Politické strany

Vláda jako orgán se vyvinula z orgánu státní rady, úzké skupiny poradců panovníka. Od doby Jiřího I. se vláda stala hlavní silou výkonné moci. Jiří I. i jeho následník Jiří II. nepocházeli z anglického prostředí, neorientovali se příliš v britském politickém systému a tak byli závislí na skupině poradců.

Moderní organizace struktury vlády, s úřadem vlády, sekretariátem a strukturou vládních výborů, byla vytvořena premiérem Davida Lloyda George v letech 19161922. Tato organizační struktura nabyla důležitosti v době první světové války, která přinesla nutnost rychlé koordinace činností ministerstev.

Právo pověřit jakéhokoli poslance sestavením vlády má panovník. Podle zvyklostí jím bývá předseda strany, která má nejsilnější zastoupení v dolní komoře parlamentu. Počet ministrů, jejichž plat je financován státním rozpočtem je 22, i když počet členů vlády bývá v rozmezí 21 až 24. Je zvykem, aby všichni členové vlády byli poslanci dolní komory parlamentu, s výjimkou Vůdce Sněmovny lordů, což je člen této sněmovny zodpovědný za předkládání a obhajobu vládních návrhů zákonů v horní komoře.

Ve vztahu k parlamentu se uplatňují dvě zvyklosti – kolektivní odpovědnost a odpovědnost jednotlivého ministra. Tyto skutečnosti odpovídají tomu, že každý ministr je také členem parlamentu a tak je mu, jako svrchované organizaci, zodpovědný. Kolektivní zodpovědnost vychází z toho, že rozhodnutí vlády jsou přijímána kolektivně. Pokud tedy vláda neuspěje v hlasování o důvěře předpokládá se, že všichni ministři budou rezignovat na svou vládní pozici. A totéž se předpokládá, pokud jednotlivý ministr nesouhlasí s kolektivním rozhodnutím vlády (například rezignace Robina Cooka roku 2003, který nesouhlasil s účasti Velké Británie ve válce v Iráku).

Dotazy na ministry nebo předsedu vlády mohou vznášet obě komory parlamentu. Mohou být jak ústní tak i v písemné podobě a ministr je povinen je zodpovědět. Parlament nemůže odvolat nebo vyjádřit nedůvěru jednotlivému ministrovi ale pouze celé vládě. Pokud se tak stane je řešením buď pokus o obnovu důvěry vládě, nebo nové všeobecné volby.

OdkazyEditovat