Otevřít hlavní menu

Viliam Žingor

slovenský důstojník, účastník SNP

Viliam Žingor (30. července 1912 Bystrička18. prosince 1950, Bratislava) byl slovenský voják a partyzán, hrdina Slovenského národního povstání a poválečný politik KSS, v 50. letech jedna z obětí komunistického teroru.

Viliam Žingor

Poslanec Slovenské národní rady
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členství KSS

Narození 30. července 1912
Bystrička
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 18. prosince 1950 (ve věku 38 let)
Bratislava, Československo
Profese politik a důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

BiografieEditovat

Major (generál in memoriam) Viliam Žingor (civilním povoláním bankovní úředník a posléze knihkupec, zběhnutím se vyhnul službě v armádě Slovenského státu) založil na jaře roku 1944 partyzánský oddíl, jeden z prvních na Slovensku, který působil v okolí obce Bystrička a na Martinských holích (Turčianska kotlina), odkud pocházel. Za Slovenského národního povstání (od 25. srpna, kdy se spojil se skupinou Petra Velička byl velitelem 2. Štefánikovy brigády, která se vyznamenala v bojích u Strečna. Po válce obdržel Řád Slovenského národního povstání I. třídy.

Na základě výsledků voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady.[1] Mandátu v SNR byl zbaven v březnu 1948 rozhodnutím KSS.[2]

Původně byl členem komunistické strany a jejím nadšeným stoupencem, ale postupně ho nadšení pro komunistické ideály opouštělo. Mimo to ostře kritizoval ty, jimž říkal hovnopartyzáni, lidi, kteří se označovali jako zasloužilí partyzáni a přitom se bojů proti nacistům nikdy nezúčastnili a „povstalci“ se stali až poté, co boje skončily. V roce 1949 shromáždil okolo sebe skupinu bývalých partyzánů a vrátil se do hor. Komunisté jej nakonec dopadli (skupina byla od počátku infiltrována agenty StB a patrně i vznikla na její popud) a ve vykonstruovaném procesu obvinili z velezrady a špionáže. Na základě přiznání vynucených mučením byl odsouzen a 18. prosince 1950 popraven.[3]

V roce 1968 byl rehabilitován, ne však v plné míře, neboť proces přerušila normalizace. Václav Havel jej posmrtně povýšil na generála.

CitátEditovat

V rámci svého boje proti komunismu vydal Žingor několik prohlášení, která se rozmnožovala a rozšiřovala mezi slovenským obyvatelstvem. Zde je stručný citát z jedné z nich (převzato z www.svedectvo.com):

Slováci! Žijete už druhý rok v ľudovej demokrácii. Všetci už z vlastnej skúsenosti poznáte socialistický poriadok, ktorý vraj má priniesť blahobyt na večné veky.

Poznali ste smutný rozdiel medzi rečami a sľubmi terajších verejných predstaviteľov a medzi skutočnosťou. Presvedčili ste sa o pravdivosti slov, že socializmus v skutočnosti môže rozdeliť každému rovnako len biedu, no nie je v stave rovnako rozdeliť blahobyt: že je to podľa Vášho doterajšieho poznania len teror, násilie, bezprávie, vyzdvyhovanie do popredia hlúpych pováh, vadných a čím ďalej, tým väčšia bieda a nechuť k životu!

— Viliam Žingor

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo. Vojenské osoby popravené v období politických procesů v Československu v letech 1948-1955. Praha: Ministerstvo obrany ČR - Prezentační a informační centrum MO, 2009. 231 s. ISBN 978-80-7278-520-9. Kapitola Major Viliam Žingor, s. 106-112. 
  • PEJČOCH, Ivo. Vojáci na popravišti : vojenské osoby, popravené v Československu z politických důvodů v letech 1949-1966 a z kriminálních příčin v letech 1951-1984. Cheb: Svět křídel, 2011. 406 s. ISBN 978-80-87567-01-2. Kapitola Major Viliam Žingor, s. 353-362. 

ReferenceEditovat

  1. Stenoprotokol 1. schůze SNR 1946-48 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. (Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna). Část 1/3. Dostupné online. (slovensky) 
  2. Stenoprotokol 14. schůze SNR 1946-48 [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-10]. (Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna). Část 1/1. Dostupné online. (slovensky) 
  3. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 368. (česky) 

Externí odkazyEditovat