Vikuňa
Vikuňa, nebo lama vikuňa (Vicugna vicugna) je divoký druh lamy žijící ve vysokých Andách jižního Peru a Bolívie a v severních oblastech Argentiny a Chile. Většina zvířat je chráněna a chová se i v rozsáhlých přírodních rezervacích a v oplocených oborách, jako je např. Kala-Kala v Peru. Určitý počet zvířat se chová na výzkumných stanicích v polodomestikovaném stavu. Byly popsány dva geografické poddruhy, Lama vicugna vicugna Molina 1782, vyskytující se jižně od 180 j. č., je větší a světlejší barvy než L. v. mensalis Thomas 1917. Je považována za předka alpaky. Postrádá na rozdíl od L. v. vicugna chomáč chlupů na hrudi.
 Vikuňa | |
 Rodina lam Vikuňa (Vicugna vicugna) v zajetí v liberecké Zoo | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
|---|---|
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše |
Živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
Savci (Mammalia) |
| Řád |
sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Čeleď |
velbloudovití (Camelidae) |
| Rod |
lama (Vicugna) |
| Binomické jméno | |
|
Vicugna vicugna Molina, 1782 | |
 Areál rozšíření
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
PopisEditovat
Vikuňa patří svým vzrůstem mezi nejmenší lamy, dosahuje výšky 96 cm a hmotnosti 45 - 55 kg. Je to půvabné, velmi čilé zvíře. Má malou hlavu s velkýma očima, dlouhý a tenký krk. Končetiny jsou dlouhé, hrudník je hluboký, břicho vtažené a záď menší. Srst je velmi krátká, 2 až 3 cm dlouhá, zlatohnědé barvy. L. v. mensalis má chomáč delších bílých chlupů na hrudi. Doba březosti činí 330 až 350 dnů.[2]
Vikuňa je velmi prudce reagující zvíře a může na krátkou vzdálenost běžet rychlostí až 60 km/h. Výtěžnost srsti je asi 150 g ročně. Rouno se považuje za nejkvalitnější na světě. Je dvojího druhu, podobně jako u lamy divoké. Jemná podsada je hnědožluté barvy a hrubší pesíky mají cihlově červený odstín. V období vlády Inků se každé čtyři roky pořádal obrovský hon na vikuně a divoké lamy. Zvířata se ostříhala a znovu se vypustila. Hrubší srst z lamy divoké se rozdělila mezi lid a jemná srst z vikuní patřila Inkovi. Maso ze zvířat, která byla zabita při honu, bylo rozdáno lidu. Ze srsti se vyrábějí jemné látky, v dřívějších dobách byly vyhrazeny pouze pro šlechtu. Maso vikuní má charakter zvěřiny, svalstvo obsahuje vysoké procento myoglobinu, a proto má tmavší barvu než u domestikovaných druhů. Kůže je velmi ceněna a užívá se k výrobě luxusního koženého zboží, jako jsou kabelky, peněženky aj. Zajímavostí je takřka konstantní pH mléka vikuní, tedy 7.[zdroj?]
StravaEditovat
Dávají přednost oblastem bohatým na pastvu a se zdroji vody. Živí se bylinami a některými sukulentními rostlinami.
Chov v zooEditovat
Vikuňa je v Evropě chována ve více než 60 zoo. V Česku se jedná o sedm zoo:[3]
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2020.1. Dostupné online. [cit. 2020-05-29]
- ↑ KHOLOVÁ, Helena; KNOTKOVÁ, Libuše; KNOTKA, Jaromír. Mláďata z království divočiny. [s.l.]: [s.n.] 208 s. ISBN 80-7306-215-1. S. 163. (česky)
- ↑ www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2019-03-15]. Dostupné online.
Související článkyEditovat
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vicuña ve Wikimedia Commons - Vikuňa u ZOO Děčín
