Vasilij Pavlovo-Posadský

ruský pravoslavný asketa

Svatý Vasilij Pavlovo-Posadský (světským jménem: Vasilij Ivanovič Grjaznov; 21. únorajul./ 4. března 1816greg., Jevsejevo – 16. únorajul./ 28. února 1869greg., Pavlovskij Posad) byl ruský asketa, známý svým obrácením Starověrců.

Svatý
Vasilij Pavlovo-Posadský
Asketa
Narození21. únorajul./ 4. března 1816greg.
Jevsejevo, Ruské impérium
Úmrtí16. únorajul./ 28. února 1869greg.
Pavlovskij Posad, Ruské impérium
Svátek16. únor
(28. únor) gregoriánský kalendář
Místo pohřbeníPokrovsko-Vasiljevský monastýr, Pavlovskij Posad
Státní občanstvíRuské impérium
Svatořečen7. srpna 1999
Ruská pravoslavná církev
Místně uctívaný světec
Uctíván církvemiRuská pravoslavná církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodil se 21. února 1816 ve vesnici Jevsejevo v Bogorodském ujezdu (dnes Pavlovo-Posadský rajón v Moskevské oblasti). Tato vesnice se nacházela pět verst od vesnice Vichnar, která je zmíněná v závěti Ivana I. Kality. Dne 2. června 1844 vytvořila Vochna spolu s vesnicemi Zacharovo, Melenki, Usovo a Budrovje město Pavlovskij Posad.

Jeho otec Ivan Semjonovič byl rolníkem a jeho matka Jevdokija Zacharovna se starala o děti. Vasilij se vzdělával doma a po rodičích zdědil hlubokou víru a lásku k Bohu.

V pozdějším věku začal pracovat v továrně, kde s tovární mládeží začal pít víno. Tato neřest se ho velmi zmocnila avšak s pitím poté přestal a litoval svých hříchu. Pod vlivem špatně společnosti a slabé vůle znovu upadl do neřestí a hříchu. Vasilij znovu litoval svých hříchů a nazval se špinavým, od té dobrý mu začali říkat Vasilij Grjaznov (rusky špinavý).

Jednoho dne se jeden muž z továrny začal rouhat ikoně Matky Boží a náhle zemřel. Vasilij zaslechl hlas, který říkal; "Pokud se nenapravíš, čeká tě stejná smrt." Od té chvíle zesílil své modlitby, pokání a brzy napravil svůj hříšný způsob života. Jednou v noci během modlitby uslyšel hlas, který mu přikazoval, aby odešel do Nikolajevsko Berljukovské pustiny.

Igumenem místního monastýru byl stoupenec žáků svatého Paisija Veličkovského, otec Venedikt. Po půstu a přijmutí eucharistie v monastýru, dostal Vasilij od otce Venedikta duchovní ponaučení. Poté se radikálně změnil. Začal pravidelně navštěvovat chrám, často chodil ke zpovědi a přijímání, vyhýbal se zábavním shromážděním a svůj volný čas trávil ve společnosti zbožných lidí.

Zbožný život posiloval jeho náboženské cítění a lásku k bližním. Brzy začal projevovat duchovní dary, znalosti neviditelných věcí. Lidé se na něj začali obracet se svými smutky a potížemi. Vasilij je utěšoval a pomáhal jim snášet potíže. Když viděl hříšné slabosti druhých, sám plakal a přiměl ostatní plakat. Vasilij se stal dobrým přítelem a pomocníkem chudých, obráncem utlačovaných, zkušeným rádcem v těžkých situacích.

V 19. století žili v okolí Pavlovského Posadu ve velkém počtu Starověrci. Otevřenost a upřímnost Vasilije, jeho spravedlivý život a láska k bližnímu přitahovaly pozornost starých věřících. Vasilij mezi nimi vedl misijní práci. Jeho kázání přineslo hojné ovoce. Do lůna církve se díky němu vrátilo asi 7 tisíc schizmatiků.

Za to byl obviněn vlivnými starověreckými obchodníky z hereze.

Podle jednoho příběhu se mu na cestě do jedné vesnice zjevil svatý Charalambos, který mu řekl že Bohu se líbí jeho dílo mezi Starověrci a posiluje ty kteří se již obrátili k víře.

Jednoho dne přišel k Vasilijovi obchodník Jakov Labzin. Byl majitelem slavné továrny na výrobu šátků v Pavlovském Posadu. Poté co viděl jeho svatý život, nabídl mi spolupráci v podnikání. Vasilij nabídku neodmítl a stali se brzy přáteli. I přes tuto práci vedl pořád asketický život. Nyní měl více peněz a utrácel je na pomoc chudým a na charitativní účely.

Vasilij spolu s Jakovem Labzinem a sestrami Jakovovými postavili školy a chudobince. Vasilij snil o vybudovaní monastýru v Pavlovském Posadu. Za jeho života se mu sen ale nesplnil.

Zemřel 16. února 1869.

Roku 1874 byl zásluhou Jakova a jeho sester postaven nad jeho ostatky chrám. Roku 1894 byl k chrámu postaven Pokrovsko-Vasiljevský monastýr.

Kanonizace editovat

Roku 1917 byl přerušen proces svatořečení a roku 1920 byl prokázán podvod s relikviemi. Podle tohoto podvodu byl natočen film scenáristy Ivana Anatoljeviče Špicberga Starec Vasilij Grjaznov z roku 1924.

Byl svatořečen 7. srpna 1999 jako místně uctívaný světec moskevské eparchie.

Jeho svátek je připomínán 28. února (16. února – juliánský kalendář).

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Василий Павлово-Посадский na ruské Wikipedii.

Externí odkazy editovat