Wikipedie

Vagová stimulace

Vagová stimulace neboli vagová nervová stimulace (VNS) je léčebná metoda, jejíž principem je elektrická stimulace vagového (bloudivého) nervu. Využívá se v léčbě farmakorezistentní epilepsie a rezistentní deprese. Použití VNS u dalších chorob nebo chorobných stavů je ve fázi výzkumu - jde např. o Alzheimerova chorobu, sepsi, obezitu, diabetes, autoimunitní choroby jako je např. revmatoidní artritida a Crohnova choroba, kardiovaskulární onemocnění.[1] [2]

Historie editovat

Elektrickou stimulací vagového nervového stimulátoru se zabýval již v osmdesátých letech 19. století neurolog J.L. Corning. V té době se předpokládalo, že je epileptický záchvat způsobem žilní hyperémií (překrvením) mozku. Lékaři používali manuální kompresi krkavice, a později podvázání této tepny, k ukončení záchvatu. J.L. Corning vyvinul několik instrumentárií jednak pro dočasnou kompresi krkavice, která měla vést k ukončení záchvatu, jednak pro dlouhodobou kompresi, která měla působit preventivně. Později začal kombinovat karotickou kompresi s jinými technikami snižující průtok krve mozkem např. transkutánní (přes kůži působící) elektrickou stimulací vagového nervu a krčního sympatiku. Nežádoucími účinky byla bradykardie, nevolnost a synkopa. Corningova transkutánní stimulace nebyla neurology všeobecně přijata a tyto metody byly ke konci 19. století opuštěny.[3] K znovuzavedení terapeutického použití VNS docházelo od osmdesátých let 20. století. První implantace vagového stimulátoru byla provedena v roce 1988.[1] V Evropské unii byla VNS ke klinickému použití schválena v roce 1994, v USA v roce 1997.[4] Do roku 2015 bylo celosvětově implantováno přes 100 000 stimulátorů vagového nervu.[1]

Indikace editovat

V USA je léčba VNS schválena jako přidatná léčba u farmakorezistentních (tedy na léčbu nedostatečně odpovídajících) epilepsií s fokálními záchvaty (dříve tzv. parciální) u pacientů starších 12 let. V Evropské unii a Kanadě je VNS schváleno použití VNS pro přidatnou léčbu u farmakorezistentních epilepsií zejména se záchvaty fokálními a fokálními přecházejících do bilaterálních tonicko-klonických záchvatů (dříve tzv. sekundárně generalizované) či se záchvaty generalizovanými.[5] Používá se u pacientů, u kterých nelze provést resekční operační zákrok. VNS patří mezi paliativní metody léčby epilepsie, jejíž cílem je dosáhnout významné kontroly záchvatů a zvýšit kvalitu života.[4] Druhou méně rozšířenou indikací je v klinické praxi léčba rezistentní deprese.

Mechanismus účinku editovat

Přesný mechanismus účinku zatím není známý.[1] Je popsáno několik dílčích efektů, které vysvětlují antikonvulzivní působení:

  • Desynchronizace iktálních změn na EEG[6]
  • Změny v expresi a uvolňování některých neurotransmiterů (např. noradrenalin, GABA, serotonin, aspartát)[7]
  • Snížení průtoku krve v thalamu a mozkové kůře[8]

Stimulační parametry a stimulační režimy editovat

Základními stimulačními parametry VNS jsou: výstupní intenzita pulzů, šířka a frekvence stimulačních pulzů, délka stimulační periody (on-time) a perioda mezi stimulacemi (off time).

Efektivita léčby editovat

Existuje mnoho studií prokazující efektivitu léčby pomocí VNS.[9] Zásadními studiemi byly dvě kontrolované randomizované studie z 90. let 20. století, které deklarují účinnost VNS.[10] [11] Od té doby vznikaly další studie různé vědecké síly. Prospektivní randomizovaná studie realizovaná ve 28 evropských a kanadských centrech publikovaná v r. 2014 uvádí signifikantní zlepšení kvality života i kontrolu záchvatů.[12] Podle registru pacientů s VNS (VNS Therapy Patient Outcome Registry), který obsahoval data od více než 5000 pacientů, docházelo u pacientů ke zlepšení bdělosti, pozáchvatového stavu, kumulace záchvatů, poruch nálad, verbální komunikace, školních a profesních výsledků a paměti.[13] Podle velkého japonského registru pacientů s VNS, zahrnujícího 362 dětí a dospělých, se během tříletého období zvyšuje procento respondérů každý rok z 55,8% na 57,7%, respektive 58,8%. Paralelně k tomu se zvyšuje kvalita života pacientů z 44,3% na 51,1%, respektive 54.7% po třech letech léčby VNS. [14]


Conversely, a smaller prospective series of 39 adults

followed-up for 1 year found that only 26% achieved a ≥50% reduction

in seizure frequency [28].


https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1525505016303821

Reference editovat

  1. ↑ a b c d JOHNSON, Rhaya L; WILSON, Christopher G. A review of vagus nerve stimulation as a therapeutic intervention. Journal of Inflammation Research. 2018-05-16, roč. 11, s. 203–213. PMID: 29844694 PMCID: PMC5961632. Dostupné online [cit. 2020-02-01]. ISSN 1178-7031. DOI 10.2147/JIR.S163248. PMID 29844694. 
  2. ↑ CHRASTINA, Jan; NOVÁK, Zdeněk; BRÁZDIL, Milan. Možnosti vagové stimulace mimo epileptochirurgii. Neurologie pro praxi. 2012-05-31, roč. 13, čís. 3, s. 151–154. Dostupné online [cit. 2020-02-01]. (anglicky) 
  3. ↑ LANSKA, Douglas J. J.L. Corning and vagal nerve stimulation for seizures in the 1880s. Neurology. 2002-02-12, roč. 58, čís. 3, s. 452–459. PMID: 11839848. Dostupné online [cit. 2020-02-01]. ISSN 0028-3878. DOI 10.1212/wnl.58.3.452. PMID 11839848. 
  4. ↑ a b BRÁZDIL, MILAN, 1965-. Farmakorezistentní epilepsie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. vyd. V Praze: Triton 301 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7387-495-7, ISBN 80-7387-495-4. OCLC 761170439 
  5. ↑ BRODIE, MARTIN J. Fast facts : epilepsy. 5. vyd. Abingdon, Oxford: Health Press 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-1-908541-19-2, ISBN 1-908541-19-9. OCLC 785826584 
  6. ↑ KOO, B. EEG changes with vagus nerve stimulation. Journal of Clinical Neurophysiology: Official Publication of the American Electroencephalographic Society. 2001-09, roč. 18, čís. 5, s. 434–441. PMID: 11709649. Dostupné online [cit. 2020-02-01]. ISSN 0736-0258. DOI 10.1097/00004691-200109000-00008. PMID 11709649. 
  7. ↑ ROOSEVELT, Rodney W.; SMITH, Douglas C.; CLOUGH, Richard W. Increased Extracellular Concentrations of Norepinephrine in Cortex and Hippocampus Following Vagus Nerve Stimulation in the Rat.. Brain research. 2006-11-13, roč. 1119, čís. 1, s. 124–132. PMID: 16962076 PMCID: PMC1751174. Dostupné online [cit. 2020-02-01]. ISSN 0006-8993. DOI 10.1016/j.brainres.2006.08.04. PMID 16962076. 
  8. ↑ VONCK, Kristl; DE HERDT, Veerle; BOSMAN, Tommy. Thalamic and limbic involvement in the mechanism of action of vagus nerve stimulation, a SPECT study. Seizure. 2008-12, roč. 17, čís. 8, s. 699–706. PMID: 18556220. Dostupné online [cit. 2020-02-01]. ISSN 1059-1311. DOI 10.1016/j.seizure.2008.05.001. PMID 18556220. 
  9. ↑ WHELESS, James W.; GIENAPP, Andrew J.; RYVLIN, Phillippe. Vagus nerve stimulation (VNS) therapy update. Epilepsy & Behavior: E&B. 11 2018, roč. 88S, s. 2–10. PMID: 30017839. Dostupné online [cit. 2020-02-03]. ISSN 1525-5069. DOI 10.1016/j.yebeh.2018.06.032. PMID 30017839. 
  10. ↑ BEN‐MENACHEM, E.; MAÑON‐ESPAILLAT, R.; RISTANOVIC, R. Vagus Nerve Stimulation for Treatment of Partial Seizures: 1. A Controlled Study of Effect on Seizures. Epilepsia. 1994, roč. 35, čís. 3, s. 616–626. Dostupné online [cit. 2020-02-03]. ISSN 1528-1167. DOI 10.1111/j.1528-1157.1994.tb02482.x. (anglicky) 
  11. ↑ HANDFORTH, A.; DEGIORGIO, C. M.; SCHACHTER, S. C. Vagus nerve stimulation therapy for partial-onset seizures: A randomized active-control trial. Neurology. 1998-07-01, roč. 51, čís. 1, s. 48–55. PMID: 9674777. Dostupné online [cit. 2020-02-03]. ISSN 0028-3878. DOI 10.1212/WNL.51.1.48. PMID 9674777. (anglicky) 
  12. ↑ RYVLIN, Philippe; GILLIAM, Frank G.; NGUYEN, Dang K. The long-term effect of vagus nerve stimulation on quality of life in patients with pharmacoresistant focal epilepsy: The PuLsE (Open Prospective Randomized Long-term Effectiveness) trial. Epilepsia. 2014, roč. 55, čís. 6, s. 893–900. Dostupné online [cit. 2020-02-03]. ISSN 1528-1167. DOI 10.1111/epi.12611. PMID 24754318. (anglicky) 
  13. ↑ ENGLOT, Dario J.; HASSNAIN, Kevin H.; ROLSTON, John D. Quality-of-life metrics with vagus nerve stimulation for epilepsy from provider survey data. Epilepsy & Behavior. 2017-01-01, roč. 66, s. 4–9. Dostupné online [cit. 2020-02-03]. ISSN 1525-5050. DOI 10.1016/j.yebeh.2016.10.005. (anglicky) 
  14. ↑ KAWAI, Kensuke; TANAKA, Tatsuya; BABA, Hiroshi. Outcome of vagus nerve stimulation for drug-resistant epilepsy: the first three years of a prospective Japanese registry. Epileptic Disorders: International Epilepsy Journal with Videotape. 2017-09-01, roč. 19, čís. 3, s. 327–338. PMID: 28832004. Dostupné online [cit. 2020-02-03]. ISSN 1950-6945. DOI 10.1684/epd.2017.0929. PMID 28832004. 
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vagová_stimulace&oldid=23066836“