Bell Boeing V-22 Osprey

(přesměrováno z V-22 Osprey)

Bell Boeing V-22 Osprey je americký vojenský víceúčelový konvertoplán s překlopnými rotory se schopností vertikálního vzletu a přistání (VTOL) a krátkého vzletu a přistání (STOL[3]). Je navržen tak, aby kombinoval funkčnost konvenčního vrtulníku s výkonem turbovrtulového letadla na dlouhé vzdálenosti a vysokou rychlostí. V-22 byl vyvinut a vyrábí jej společně firmy Bell Helicopter Textron a Boeing (Boeing Rotorcraft Systems) a je používán americkou námořní pěchotou a letectvem.

V-22 Osprey
MV-22 mcas Miramar 2014.JPG
Určenítransportní letoun V/STOL
PůvodUSA
VýrobceBell Helicopter
Boeing Rotorcraft Systems
První let19. března 1989
Zařazeno13. června 2007
CharakterVe službě
UživatelUSMC
USAF
US Navy
Japonsko
Výroba1988-dosud
Vyrobeno kusů400 (2020)[1]
Cena za kus67 milionů $[2]
Vyvinuto z typuBell XV-15
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neúspěch operace Eagle Claw (během íránské krize s rukojmími) v roce 1980 podtrhl, že existují vojenské role, pro které se nehodí ani konvenční vrtulníky ani transportní letouny s pevnými nosnými plochami. Ministerstvo obrany Spojených států amerických (DoD) zahájilo program vývoje inovativního dopravního letounu se schopnostmi dálkového, vysokorychlostního a vertikálního vzletu a oficiálně program JVX (Joint-service Vertical take-off/landing Experimental) v roce 1981. Partnerství mezi Bell Helicopter a Boeing Helicopters získalo v roce 1983 kontrakt na vývoj letounu V-22 se sklopným rotorem. V-22 poprvé vzlétl v roce 1989 a začaly testy a změny designu; složitost a potíže spojené s tím, že byl prvním sklopným rotorem pro vojenskou službu, vedly k mnoha letům vývoje.

Námořní pěchota Spojených států (USMC) zahájila výcvik posádek pro MV-22B Osprey v roce 2000 a nasadila je v roce 2007; doplnil a poté nahradil jejich vrtulníky Boeing CH-46 Sea Knight. Americké letectvo (USAF) nasadilo svou verzi, CV-22B, v roce 2009. Od vstupu do služby u námořní pěchoty a letectva byl Osprey nasazen v přepravních a zdravotních operacích nad Irákem, Afghánistánem, Libyí a Kuvajtem. Americké námořnictvo plánovalo od roku 2021 používat CMV-22B na palubě lodi.

VývojEditovat

Neúspěch operace Eagle Claw, íránská záchranná mise pro rukojmí, v roce 1980 ukázal americké armádě potřebu[4][5] „nového typu letadla, které by mohlo nejen vzlétnout a přistát vertikálně, ale také přepravovat bojové jednotky, a to ve větší rychlosti.“[6] Americké ministerstvo obrany zahájilo program letadel JVX v roce 1981 pod vedením americké armády.

Určujícím posláním námořní pěchoty bylo provádět obojživelné přistání; služba se rychle začala zajímat o program JVX. Vzhledem k tomu, že koncentrovaná síla byla zranitelná jedinou jadernou zbraní, letecká řešení s dobrou rychlostí a dosahem umožňovala rychlé rozptýlení a vrtulníky CH-46 Sea Knight zastarávaly. Sloučení námořní pěchoty a armády bez náhrady bylo přetrvávající hrozbou[7][8] podobné návrhu prezidenta Trumana po druhé světové válce.[9] Úřad ministra obrany a administrativa námořnictva se proti projektu konvertoplánu postavil, ale tlak Kongresu byl přesvědčivý.

Námořnictvo a námořní pechota získaly vedení v roce 1983.[10][11] JVX spojil požadavky námořní pěchoty, letectva, armády a námořnictva.[12][13] Žádost o návrhy byla vydána v prosinci 1982 pro předběžné projektové práce. Zájem projevily společnosti Aérospatiale, Bell Helicopter, Boeing Vertol, Grumman, Lockheed a Westland. Dodavatelé byli vyzváni, aby vytvořili týmy. Bell se spojil s firmou Boeing Vertol, aby dne 17. února 1983 předložil návrh na zvětšenou verzi prototypu Bell XV-15. Jako jedinému obdrženému návrhu byl 26. dubna 1983 udělen předběžný návrh smlouvy.[14][15]

První sériový konvertoplán byl dodán 24. května 1999. Do služby typ vstoupil roku 2009. V červnu 2020 byl dodán 400. konvertoplán tohoto typu.[16]

KonstrukceEditovat

V-22 Osprey USAF video

V-22 Osprey je konvertoplán uzpůsobený pro vertikální start i přistání (stejně jako vrtulník). Vertikální start i přistání umožňují dva horizontálně natočené rotory. Během 12 sekund se mohou natočit až o 90° dopředu a pracují jako u běžného turbovrtulového letounu. Avšak ve srovnání s vrtulníkem stroj dosahuje výrazně delšího doletu. Další významnou výhodou letounu je jeho skladnost. Křídla V-22 lze složit souběžně s trupem a listy obou vrtulí natočit na jednu stranu. Operaci lze provést za pouhých 90 sekund. Pro tyto vlastnosti bývá letoun často ve výbavě letadlových lodí. Ve skleněném kokpitu V-22 jsou umístěny čtyři multifunkční displeje (MFD) a pátý sdílený centrálním displej jednotky (CDU). Pilotům se tak dostává množství obrazových informací, včetně digitálních map nebo stavu systému.

Nehody a incidentyEditovat

 
MV-22

V letech 19912000 byly v průběhu testování zaznamenány čtyři významné srážky a selhání a s tím spojená úmrtí celkem 30 osob. V-22 byl nasazen od roku 2006 a od té doby má sedm dalších pozoruhodných, ale drobných incidentů. Kvůli těmto incidenům nesmí v konvertoplánech cestovat prezident USA, členové vlády a vysocí důstojníci.[17]

UživateléEditovat

U.S. Marine Corps a Air Force mají kombinovaná letadla 110 V-22 ve službě od ledna 2012. Nejpoužívanější jsou v U.S. Marine Corps.[18]

  Spojené státy americké
Japonsko  Japonsko

VariantyEditovat

  • V-22A – Předsériové kusy vyrobené pro letové zkoušky.
  • CV-22B – Verze určená pro speciální operace útvarem USSOCOM. Má prodloužený dolet a vylepšenou avioniku. Nahrazuje vrtulníky MH-53 Pave Low.
  • MV-22B – Verze určená pro americkou námořní pěchotu. Nahrazuje vrtulníky CH-46E a CH-53D.
  • CMV-22B – Nákladní verze pro zásobování letadlových lodí amerického námořnictva. Nahrazuje letouny Grumman C-2 Greyhound.[21]
  • HV-22 – Plánovaná verze pro záchranné mise. Nebyla objednána.
  • SV-22 – Plánovaná protiponorková verze. Nebyla objednána.

Specifikace (MV-22B)Editovat

Technické údajeEditovat

 
  • Posádka: 4 (dva piloti a dva palubní inženýři)[22][23][24][25]
  • Kapacita:
    • 24 vojáků (sedících), 32 vojáků (na podlaze), nebo
    • 9 070 kg vnitřní náklad, nebo
    • 6 800 kg externí náklad
  • Rozpětí: 14 m
  • Průměr rotoru: 11,6 m
  • Délka: 17,5 m
  • Šířka s rotory: 25,8 m
  • Výška: 6,73 m (5,5 u ocasu)
  • Nosná plocha: 28 m²
  • Plocha rotorů: 212 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 15 032 kg
  • Vzletová hmotnost: 21 500 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 27 400 kg
  • Pohonné jednotky: 2× turbohřídelový motor T406/AE 1107C-Liberty, každý o výkonu 4 590 kW)

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 460 km/h na úrovni mořské hladiny, 565 km/h; ve 4 600 m[26]
  • Cestovní rychlost: 446 km/h na úrovni mořské hladiny
  • Dolet: 1 627 km
  • Akční rádius: 685 km
  • Přeletový dolet: 1 940 nmi (s přídavnými nádržemi)
  • Dostup: 7 925 m
  • Stoupavost: 11,8 m/s
  • Plošné zatížení rotorů: 102,23 kg/m²

VýzbrojEditovat

  • kulomet M240 ráže 7,62 mm (.308 in) nebo M2 Browning ráže 12,7 mm na rampě, vyměnitelný
  • minigun GAU-17 ráže 7,62 mm (.308 in) na břiše letounu, zatahovací, dálkově ovládaný přes video

V-22 Osprey v kultuřeEditovat

V-22 Osprey se ukázal v několika filmech, včetně kresleného Simpsonovi ve filmu, kde tyto stroje donesly na Springfield skleněnou karanténní ochranu, nebo ve filmu Transformers.

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Brother, Eric. "BBell Boeing delivers 400th V-22 Osprey tiltrotor aircraft". Aerospace Manufacturing and Design, 11 June 2020. Retrieved 22 June 2020.
  2. FY 2011 Budget Estimates. www.saffm.hq.af.mil. United States Air Force, February 2010, s. 4-7/175. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-04. (anglicky) 
  3. Létající autobus, VTM.cz, cit. 19. 1. 2013
  4. Kreisher, Otto. "Finally, the Osprey". Archivováno 11. 2. 2009 na Wayback Machine. Air Force Magazine, February 2009.
  5. Whittle 2010, p. 62.
  6. Mackenzie, Richard (writer). "Flight of the V-22 Osprey" (Television production). Archivováno 28. 2. 2009 na Wayback Machine. Mackenzie Productions for Military Channel, 7 April 2008. Retrieved 29 March 2009.
  7. Whittle 2010, p. 87: "As Kelly saw it, the future of the Marine Corps was riding on it."
  8. Whittle 2010, p. 155.
  9. Whittle 2010, pp. 53, 55–56.
  10. Moyers, Al (Director of History and Research). "The Long Road: AFOTEC's Two-Plus Decades of V-22 Involvement". Archivováno 1. 12. 2008 na Wayback Machine. Headquarters Air Force Operational Test and Evaluation Center, United States Air Force, 1 August 2007.
  11. "Chapter 9: Research, Development, and Acquisition". Archivováno 10. 2. 2009 na Wayback Machine. Department of the Army Historical Summary: FY 1982. Center of Military History (CMH), United States Army, 1988. ISSN 0092-7880.
  12. Norton 2004, pp. 22–30.
  13. "AIAA-83-2726, Bell-Boeing JVX Tilt Rotor Program". Archivováno 11. 2. 2009 na Wayback Machine. American Institute of Aeronautics and Astronautics (AIAA), 16–18 November 1983.
  14. Norton 2004, pp. 31–33.
  15. Kishiyama, David. "Hybrid Craft Being Developed for Military and Civilian Use". Archivováno 7. 11. 2012 na Wayback Machine. Los Angeles Times, 31 August 1984.
  16. Bell Boeing Delivers 400th V-22 Osprey Tiltrotor Aircraft [online]. Navalnews.com, rev. 2020-06-10 [cit. 2020-06-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/osprey-v-22-ohrozuje-barack-obama.A140912_165749_vojenstvi_kuz
  18. a b c "World Military Aircraft Inventory". 2012 Aerospace. Aviation Week and Space Technology, January 2012.
  19. (anglicky) Osprey aircraft deployed for first time in support of Marine One
  20. GROHMANN, Jan. Japonsko převzalo první konvertoplány V-22B Osprey [online]. Armádní noviny, 2020-05-11 [cit. 2020-06-04]. Dostupné online. 
  21. Bell Boeing V-22 Osprey for U.S. Navy COD Mission Receives Official Designation: CMV-22B [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-02-04 [cit. 2016-02-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. V-22 Osprey: Technical Specifications. Integrated Defense Systems, Boeing. Retrieved: 25 November 2008.
  23. V-22 Characteristics Archivováno 10. 8. 2007 na Wayback Machine.. Naval Air Systems Command. Retrieved: 25 November 2008.
  24. Norton 2004, pp. 110–111.
  25. V-22 Osprey Pocket Guide Archivováno 29. 12. 2010 na Wayback Machine.. Bell Boeing, 2007. Retrieved: 17 April 2010.
  26. Norton 2004, p. 111.

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat