Védský sanskrt

Védský sanskrt, též védský jazyk či staroindičtina je mrtvý indoárijský jazyk, předchůdce klasického sanskrtu. V tomto jazyce byly zaznamenány posvátné texty védského náboženství, tedy především sanhity: Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd a Atharvavéd, ale také bráhmany , áranjaky a starší upanišady. Védský sanskrt patří mezi nejstarší známé indoevropské jazyky a jeho vznik lze klást nejpozději do doby v 18. století př. n. l., kdy již muselo proběhnout jeho oddělení od íránské avestánštiny. Vznik Rgvédu, nejstaršího díla v tomto jazyce bývá kladen zpravidla do 15. až 10. století př. n. l., tento text byl poté přechováván v ústní podobě a v 7. století př. n. l. editován. V 6. až 4. století př. n. l. byl védský sanskrt nahrazen sansktem klasickým.

védský sanskrt
Rozšíření	starověká Indie
Počet mluvčích	mrtvý jazyk
Klasifikace	indoevropské jazyky indoíránské jazyky indoárijské jazyky
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Externí odkazy

• Ondřej Šefčík - Klasifikace okluzivních konsonantů staroindičtiny
• Petr Vavroušek - K nové gramatice védského jazyka

Autoritní data: GND: 4120384-7 | LCCN: sh85142475 | WorldcatID: lccn-sh85142475