Václav Prokop Duchovský

český římskokatolický duchovní

Václav Prokop Duchovský (1717 Plzeň10. února 1773 Praha) byl český římskokatolický kněz, jezuita, historik a spisovatel.

Václav Prokop Duchovský
Narození1717
Plzeň
Úmrtí10. února 1773
Praha
Povolánířímskokatolický kněz
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

V mládí se vzdělával na jezuitských školách, gymnázium vystudoval v Plzni a bohosloví v Praze. Později vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a byl vysvěcen na kněze. Stal se sekretářem pražské arcibiskupské konzistoře a zastával i úřad expeditora „ve věcech týkajících se kacířské zvrácenosti" (in causis ad haereticam pravitatem pertinentibus).[1] Expeditor byl konzistorní úředník, kněz, který dohlížel na záležitosti, jež se týkaly bludařství.[2]

Vedle úředních povinností se horlivě zabýval českými dějinami. Obdivoval Kroniku českou od Václava Hájka z Libočan a obhajoval i výklady dalších barokních historiků. Soudil, že jsou důvěryhodní všude tam, kde se nenalezne starší svědectví, které by jejich tvrzení vyvracelo. Zastával se tradičního líčení událostí, jak je posvětila staletí.[3]

Byl odpůrcem osvícenského historika Gelasia Dobnera, propagátora zásady kritického myšlení, vystupoval proti jeho kritice Hájka a polemizoval s ním o existenci mytických národních praotců Čecha a Lecha.[4] Jeho polemický spis proti Dobnerovi (Lucifer lucens..., 1765) byl zkonfiskován pražským arcibiskupem Antonínem Petrem Příchovským z Příchovic,[5] ale za pozdější práci (Apocrisis..., 1771) obdržel cenu od polského knížete Jablonského.[6]

DíloEditovat

Publikoval dva spisy namířené proti Dobnerovi a jeho názorům:

  • Lucifer lucens non urens lustrans ac illustrans omissa et commissa in prodromo annalium Hayekanorum..., Praha 1765
  • Apocrisis ad quaestiones propositas de Cecho, Lipsko 1771

Jeho další historické práce zůstaly v rukopise.[6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. TUMPACH, Josef; PODLAHA, Antonín, et al. Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády-Ezzo (sešity 42–82). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1917–1926. 1008 s. cnb000308871. Heslo „Duchovský", s. 632. 
  2. KRYŠTŮFEK, František Xaver. Dějiny církve katolické ve státech rakousko-uherských s obzvláštním zřetelem k zemím koruny české od doby slavného panování císařovny Marie Terezie až do času J.V. císaře a krále Františka Josefa I. (1740-1898). [Díl 1]. V Praze: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1898. 538 s. cnb000596484. Kapitola „Péče konsistoře pražské o vykořenění bludařství", s. 76–81, citováno ze s. 76–77. 
  3. ŠIMEČEK, Zdeněk. Počátky vědeckého studia rukopisů a česká historiografie před Dobrovským. Studie o rukopisech. 1996, roč. 31, s. 101–118, citováno ze s. 108. 
  4. CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 761 s. ISBN 978-80-7422-122-4. S. 57. 
  5. VOŠÁHLÍKOVÁ, Pavla. DUCHOVSKÝ, Václav Prokop 1717 –10. 2. 1773. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-08-13]. Dostupné online. 
  6. a b Ottův slovník naučný. 8. Dřevěné stavby-Falšování. Praha: J. Otto, 1894. 1039 s. Kapitola Duchovský, Václav Prokop, s. 150. 

LiteraturaEditovat

  • CERMAN, Ivo. Šlechtická kultura v 18. století: filozofové, mystici, politici. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 761 s. ISBN 978-80-7422-122-4. 
  • HAUBELT, Josef. Dějepisectví Gelasia Dobnera. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 1979. 151 s. 
  • KUDĚLKA, Milan. Spor Gelasia Dobnera o Hájkovu kroniku. [s.l.]: Československá akademie věd, 1964.