Wikipedie

Václav Hofreiter

Boxer and model from Czechoslovakia

Václav „Willy“ Hofreiter (1895 – ?) byl český a československý boxer, známý také jako model uměleckého díla "Raněný" sochaře Jana Štursy. Po skončení sportovní kariéry špičkový ringový sudí.

Václav Hofreiter
Willy Hofreiter
Václav Hofreiter Willy Hofreiter
Osobní informace
Datum narození1895
Místo narozeníRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí?
StátČeskoslovensko
Sportovní informace
KlubČAK Vinohrady
Reichenberger SK
TrenéřiEmanuel Hervert
Kategoriestřední váha
Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2024

Sportovní kariéra editovat

Jeho sportovní a později i trenérská kariéra je spojena s městem Písek. S boxing začal pravděpodobně až s příchodem do Prahy do učení v oboru zlatník–klenotník, ještě před první světovou válkou. Byl blízkým přítelem boxera Františka Růžičky. V říjnu 1915 společně s Růžičkou vykradl Sanderovo zlatnictví v Praze. Při útěku byl chycen a poslán před soud. Soud ho však místo do vězení umístil do ústavu pro choromyslné, protože se při jednání se choval nepatřičně.[1] Zajímavostí je, že na podzim 1915 se mobilizovaly ročníky 1895–96, a toto byla příležitost, jak se vyhnout odvodu do války.[2]

Po první světové válce se v roce 1919 objevuje v profesionálním boxerském ringu. V listopadu získal titul profesionálního mistra republiky ve střední váze pod hlavičkou ČSTA, když v jediném zápase porazil Brita J. Wallace z pražského spolku YMCA.[3] Titul dvakrát úspěšně obhájil – hned v prosinci 1919 proti Heřmanu Czirolnikovi[4] a po roce proti Františku Tesařovi[5]. O titul republikového mistra střední váhy ho připravil až po dvou letech v prosinci 1921 třetí vyzyvatel Willi Spörl z kladenské tréninkové skupiny Joe Jahelky. Emočně vyhrocený zápas sám na protest ukončil ve druhém kole. Rozhodčí údajně přehlížel nedovolené rány Williho Spörla.[6]

V roce 1922 se připravoval na červnový zápas s kladenským Ruddie Frolíkem o možnost vyzvat držitele mistrovského titulu střední váhy Willi Spörla.[7] S Frolíkem se však utkal již o měsíc dřív, když se spolu domluvili na přátelském utkání, na boxerských zápasech na Kladně.[8] Jejich červnové střetnutí na Žižkově v Praze o možnost vyzvat držitele mistrovského titul dopadl jednoznačně pro jeho soupeře Frolíka, který ho ve 2. kole knockoutoval.[9] Podobně rychle skončil jeho další zápas v říjnu na Žofíně proti Heřmanu Czirolnikovi. Czirolnik ho knockoutoval ve třetím kole.[10] V závěru roku odjel do Sudet, do Reichenbergu (dnešní Liberec), kde navázal spolupráci s místním oddílem Reichenberger SK.

V lednu 1923 porazil na body debutanta v profesionálním ringu Karla Dohnala.[11] V listopadu však opět potvrdil, že již na československou boxerskou špičku nestačí. Václavem Sýkorou byl ve třetím kolem sražen k.o. k zemi.[12] To se již aktivně věnoval práci ringového rozhodčího, ve které se v průběhu let vypracoval v československou špičku.

Vedle práce rozhodčího se věnoval trenérské práci, a to nejen v boxingu. Suchou přípravu pod jeho vedením absolvovali řadu let hokejisté týmu LTC Praha.[13]

Po druhé světové válce se vrátil do Písku, kde pracoval jako instruktor tělesné výchovy na školách.[14][15]

Výsledky zápasů editovat

Profesionální zápasy v boxingu
Výsledek Bilance Soupeř Výsledek Datum Promoce Místo
prohra   Joe Jahelka ml. (USA) 14. října 1928   Brno
vítězství   Joe Haura (YUG) 20. května 1926 Galavečer v Lucerně   Palác Lucerna, Praha
vítězství   Adolpho Coppini (TCH) 6. června 1924 Galavečer v Lucerně   Palác Lucerna, Praha
prohra   Václav Sýkora (TCH) K.O. (3. kolo) 1. listopadu 1923   Plzeň
vítězství   Karel Dohnal (TCH) PTS (10. kol) 8. ledna 1923 Galavečer v Lucerně   Palác Lucerna, Praha
vítězství   Adolpho Coppini (TCH) 15. prosince 1922 Boxerský turnaj na Žofíně   Palác Žofín, Praha
remíza   Hans Wesselitsch (AUT) 1. prosince 1922   Reichenberg
remíza   Peter Hana (AUT) 30. listopadu 1922   Reichenberg
remíza   Adolpho Coppini (TCH) 13. října 1922   Reichenberg
prohra   Heřman Czirolnik (TCH) K.O. (3. kolo) 3. října 1922   Palác Žofín, Praha
prohra   Ruddie Frolik (TCH) K.O. (2. kolo) 24. června 1922 Jiří Hoyer   stadion SK Viktoria Žižkov Praha
remíza   Ruddie Frolik (TCH) (8. kol) 25. května 1922 Josef Jahelka   Kladno
prohra   Willi Spörl (AUT) RSC (2. kolo) 19. prosince 1921 Boxerský turnaj na Žofíně
Sportovní listy
o titul rep. mistra ve střední váze 		  Palác Žofín, Praha
vítězství   Jerry Havlik (TCH) 15. října 1921   Teplice
vítězství   Julius Vogelhuber (AUT) 13. července 1921 Boxerský turnaj na Žofíně   Palác Žofín, Praha
vítězství   Jerry Havlik (TCH) 1. dubna 1921   sál Heinovka, Praha
prohra   František Růžička (TCH) 19. února 1921   sál Heinovka, Praha
remíza   Frank Tesar (TCH) (10. kol) 5. prosince 1920 Antonín Hejda
Sportovní listy
o titul rep. mistra ve střední váze 		  Průmyslový palác, Praha
remíza   Charles Vichera (USA) 7. října 1920 Boxerský turnaj na Žofíně   Palác Žofín, Praha
prohra   František Růžička (TCH) 11. března 1920 II. Boxerský turnaj na Žofíně   Palác Žofín, Praha
remíza   Heřman Czirolnik (TCH) (10. kol) 21. prosince 1919 Sportovní listy
o titul rep. mistra ve střední váze 		  Palác Adria Praha
vítězství   J. Wallace (GBR) 10. listopadu 1919 Championát RČS (prof.)   Palác Adria Praha

Modelem ke Štursovu "Raněnému" editovat

 
Jan Štursa: Raněný, studie, bronz, NG Praha

K modelingu pro sochaře Jana Štursu ho doporučil jeho oddílový trenér Emanuel Hervert, u kterého již delší dobu Štursa sondoval, jestli nemá v klubu ČAK Vinohrady cvičence s krásnou postavou. Štursovi se zpočátku zdál jeho vršek těla příliš muskulaturní, ale po zkoušce několika poloh, zvláště potom co stál s rukama nad hlavou, ho najal.[16]

Práce na soše začaly koncem roku 1919. Když Štursa modeloval spodní část těla, držel se za kruhy, když modeloval horní část těla, stál na nohou, ruce vzhůru, předkloněn dopředu. Pracovní den začínal každé ráno v 9 h v ateliéru na Vinohradech. Práce na soše trvaly téměř rok. Se Štursou si za ten rok práce vytvořil přátelský vztah. Štursa ho oslovoval familiárně "sígře".[17]

Odkazy editovat

Literatura editovat

  • ŠEBEK, J.; ŠTURSA, Jan. Svědectví současníků a dopisy. Praha: SNKLU, 1962. 

Reference editovat

  1. ↑ Národní listy. 1916-02-27, s. 4. ISSN 1214-1240. 
  2. ↑ https://www.velkavalka.info/wiki/doku.php?id=odvody_za_valky
  3. ↑ Tribuna. 1919-11-14. ISSN 1805-7179. 
  4. ↑ České slovo. 1919-12-23, s. 7. ISSN 2694-7129. 
  5. ↑ Národní listy. 1920-12-06, s. 2. ISSN 1214-1240. 
  6. ↑ Venkov. 1921-12-21, s. 2. ISSN 1805-0905. 
  7. ↑ Večer. 1922-4-11, s. 4. 
  8. ↑ Večer. 1922-5-27, s. 4. 
  9. ↑ Národní listy. 1922-06-25, s. 5. ISSN 1214-1240. 
  10. ↑ Tribuna. 1922-10-4, s. 2. ISSN 1805-7179. 
  11. ↑ Národní listy. 1923-01-9, s. 4. ISSN 1214-1240. 
  12. ↑ Lidové noviny. 1923-11-3, s. 8. ISSN 1802-6265. 
  13. ↑ Československý sport. 1979-11-9, s. 6. ISSN 1802-6265. 
  14. ↑ Práce. 1951-2-14, s. 13. 
  15. ↑ Mladá fronta. 1951-7-26, s. 6. ISSN 0323-1941. 
  16. ↑ [1] str. 139, 140
  17. ↑ [1] str. 141, 142
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Hofreiter&oldid=23718069“