Václav Ždímal
Divizní generál Václav Ždímal (29. června 1890 v Heřmanově, okr. Žďár nad Sázavou – 2. září 1942 Berlín, věznice Plötzensee[1]) byl československý voják, generál, legionář a velitel Oblastního velitelství Morava-východ Obrany národa v období nacistické okupace Čech a Moravy.
| Václav Ždímal | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. června 1890, 21. června 1890 nebo 9. února 1892 Heřmanov |
| Úmrtí | 2. září 1942 Věznice Plötzensee |
| Příčina úmrtí | popraven |
| Povolání | voják, generál Československé armády |
| Aktivní roky | 1918–1939 |
| Děti | Václav Ždímal (syn) |
| Příbuzní | Václav Ždímal (vnuk),Tomáš Filip (pravnuk) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životním heslem Václava Ždímala bylo Hlavu Hore[2] (Surgite Caput)[3].
Život
editovatMládí
editovatVáclav Ždímal se narodil v Heřmanově v okrese Žďár nad Sázavou. Byl syn řídícího učitele, měl sedm sourozenců.[4] Po maturitě na české zemské reálce ve Velkém Meziříčí roce 1908, započal studium na Česká vysoké škole technické v Brně (dnešní VUT). Nejprve absolvoval kurz pro zeměměřiče (1908–1910), ve školním roce 1910/1911 byl zapsán jako posluchač strojního inženýrství a elektroinženýrství. Studia posléze přerušil a začal pracovat jako geometr.
1. světová válka
editovatRakouská armáda
editovatPo vypuknutí války byl v březnu 1915 prezentován u 14. c. k. zeměbraneckého pluku v Innsbrucku. Po absolvování vojenské školy ve Štýru (Steyer), byl odeslán jako velitel pěší čety Zeměbraneckého pěšího pluku č. 14 na ruskou frontu.
Československé legie v Rusku
editovatV září 1915 přeběhl do ruského zajetí. Do československých legií vstoupil v srpnu 1916, nastoupil k záložní rotě České družiny v Kyjevě. V prosinci 1916 byl zařazen do 2. československé střeleckého pluku, se kterým 2. července 1917 bojoval v bitvě u Zborova. Následně byl zařazen jako štábní důstojník-kartograf na velitelství 1. československé střelecké divize v Žytomyru, od ledna 1918 byl přidělen do štábu Československého armádního sboru. Při bojích proti bolševikům na magistrále se stal v srpnu 1918 velitelem čety 1. československé jízdní dělostřelecké baterie. Do vlasti se vrátil v červenci 1920 v hodnosti kapitána.
První a druhá republika
editovat
Po návratu do vlasti a po repatriační dovolené započal kariéru vojáka z povolání a sloužil v různých velitelských funkcích. V letech 1923 až 1925 na Vojenské akademii v Hranicích jako instruktor a velitel dělostřeleckého oddílu. Od listopadu 1926 do konce září 1931 a pak znovu od září 1932 do září 1933 velel 7. dělostřeleckému pluku v Olomouci. Během podzimu 1927 absolvoval vzdělávací kurz ve středisku taktických studií dělostřelectva v Metz ve Francii. Poté rok velel 331. dělostřeleckému pluku v Jincích a od 30. září 1934 10. polní dělostřelecké brigádě v Banské Bystrici.
Hodnost brigádního generála obdržel V. Ždímal 25. července 1936[5].
Od poloviny října 1937 až do okupace pak zastával funkci velitele dělostřelectva IV. sboru v Olomouci a za zářijové mobilizace státu v roce 1938 velel dělostřelectvu Hraničního pásma XIII - Rostislav.[6]
Rodinný život
editovatS manželkou Bedřiškou měl syna Václava.[1]
V odboji
editovat
Po okupaci ČSR byl v dubnu 1939 zařazen do pražského Vojenského zeměpisného ústavu, následně působil jako vládní rada na ministerstvu dopravy. V té době začal intenzivně spolupracovat s dalšími důstojníky zaniklé československé armády na vybudování vojenské odbojové organizace.
Současně byl zapojen ve formující se Obraně národa jako velitel Oblastního velitelství Morava-východ. Pod oblastní velitelství spadala velitelství krajská, jež byla organizačně postavena na úroveň divizí. Oblastnímu velitelství v Olomouci podléhaly kraje: Olomouc, Moravská Ostrava a Uherské Hradiště.
Po zapojení do odboje se V. Ždímalovi podařilo vybudovat v Olomouci efektivně fungující velitelství Obrany národa.
Zatčení, vězení a poprava
editovatPři velké vlně zatýkání moravských odbojářů byl 11. prosince 1939 zatčen a vězněn nejdříve v Brně a poté na několika místech v Německu (Breslau, Wohlau, Landsberg) a nakonec byl přesunut do věznice v Berlíně.
Dne 13. dubna 1942 byl Lidovým soudem v Berlíně odsouzen za přípravu „velezrady a spolupráci s nepřítelem k trestu smrti“. Byl souzen společně s členy svého ilegálního štábu, při soudním přelíčení se choval velmi statečně, bral veškerou vinu na sebe a ostatním odbojářům tím zachránil život[2].
Poprava gilotinou proběhla ve věznici v Berlíně ve věznici Plötzensee 2. září 1942.
Řády a vyznamenání
editovat
Za života
editovat- Řád Sv. Jiří 4. stupně 1917, v originále: Георгиевский крест 4-й степени
- Československý válečný kříž 1914–1918
- Válečný kříž 1920, v originále: Croix de Guerre
- Revoluční medaile 1920
- Československá medaile Vítězství
In memoriam
editovat_02.jpg)
- Dne 25. října 1946 generál Václav Ždímal obdržel hodnost divisního generála in memoriam.
- Václav Ždímal je zmíněn mezi oběťmi nacistické perzekuce na pomníku padlým v Oslavici[7]
- Připomíná ho pamětní deska v rodném v Heřmanově umístěná na budově radnice.
- Československý válečný kříž 1939
Dokumenty
editovatPopravčí protokol
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Připomínka úmrtí Václa Ždímala. S. 5. Lidové noviny (dostupné online v NK ČR) [online]. 1948-09-02. S. 5. Dostupné online.
- ↑ a b CEBE–HABERSKÝ, Jaroslav. Dům mrtvých, věznice Moabit a Plötzensee 1940-1942 (dostupné online v NK ČR). Praha: Kvasnička a Hampl, 1946. Dostupné online. S. Str.: 54,60,61,63,78,79,85.
- ↑ http://surgitecaput.org Dostupné online
- ↑ PŘÍVAL, V. Kraj, jímž táhla válka. Olomouc: Jiří Vyjídák, 1947. Dostupné online. Kapitola In memoriam/ing. Václav Ždímal, s. 33.
- ↑ Ždímal, Václav : Ž. Valka.cz [online]. [cit. 2022-05-18]. Dostupné online.
- ↑ ŠRÁMEK, Pavel. Personální průvodce po mobilizované čs. branné moci v době vyvrcholení mnichovské krize [online]. vojenství.cz, 2003-05-31. Dostupné online.
- ↑ Pavel Pelikán. Pomník Obětem 1. a 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2022-05-19]. Dostupné online.
Literatura
editovat- PŘÍVAL, V. Kraj, jímž táhla válka. Olomouc: Jiří Vyjídák, 1947. Dostupné online. Kapitola In memoriam/ing. Václav Ždímal, s. 33.
- ČERNÝ, Vladimír. Ozbrojené síly a československý stát. [s.l.]: Univerzita obrany v Brně, 2020. Dostupné online. ISBN 978-80-7582-353-3. Kapitola Zemské velitelství odbojové organizace Obrana národa na Moravě v letech 1939 a 1940, s. 81–110.
Externí odkazy
editovat- https://www.ceskatelevize.cz/porady/1097181328-udalosti/222411000101112/cast/946035/
- https://armada.vojenstvi.cz/predvalecna/personalie/personalni-pruvodce-po-mobilizovane-cs-branne-moci-v-dobe-vyvrcholeni-mnichovske-krize-ustredni-organy-vojenske-spravy-a-vyssi-velitelstvi.htm
- https://www.gedenkstaette-ploetzensee.de
Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Ždímal na Wikimedia Commons
