Uzel

Uzel, zdrobněle také uzlík či uzlíček, je prostorový útvar na jednom kusu nebo pevné spojení dvou či více kusů podlouhlého ohebného materiálu (obvykle lan, provazů, nití, vlasců, kabelů, popruhů nebo stuh), v takovém případě se obvykle hovoří o spojkách (anglicky bend např. škotová nebo rybářská spojka), vytvoření pevného oka smyčky (anglicky loop např. dračí smyčka, navazovací osmičkový uzel), případně spojení takového materiálu a pevného předmětu či lana (transverzálně), zde se také obvykle hovoří o smyčkách (anglicky hitch např. lodní smyčka či prusík), které se, při utahování nebo zatížení, kolem předmětu stahují. Toto dělení má význam spíše z historických důvodů, nicméně jednotný způsob rozdělení, ani ustálená terminologie neexistuje.

Různé uzly: (3) křížová spojka, (5) dvojitý dánský kvítek, (6) květová spojka, (7) turban, (8) očko a osmička, (9) ambulanční spojka, (10) loďkový úvaz

Uzly jsou odedávna důležitým prvkem rybářských sítí a sítí obecně. Nález Antrejské sítě (v dnešním Kamennogorsku), která je přes 10 000 let stará, je jedním z nejstarších dokladů sofistikovaného užívání uzlů v pravěku.

Další oblastí jsou zakončovací uzly, stoppery, dále ozdobné uzly, pletence, rohože, různé dekorativní a tkalcovské (možná i předtkalcovské) techniky. Mezi nejznámější patří drhání (macramé), paličkování, síťovací techniky, náramky přátelství, vázání bužírek (scoubidou) a mnoho dalších.

Informační nebo též komunikační uzel byl jeden z několika druhů, používaných různými kulturami v Andách, na Havaji a v Číně pro statistické záznamy i jako logogramy. Například tři osmičkové uzly za sebou znamenaly Puruchuco (název města blízko Limy). V Evropě se tato technika používala pouze pro záznam dvoustavové informace.

Pro spojení se využívá pouze vhodného způsobu vzájemného propletení lan a jejich tření. U některých typů (stahovací smyčky) hraje roli i tření kolem ovázaného předmětu, který je někdy i přímo funkční součástí uzlu (např. garda smyčka). Uspokojivá fyzikální teorie dosud (2024) existuje pouze pro tuto kategorii.

Naproti tomu matematická teorie uzlů, která má sice původ v pokusech o rozdělení a katalogizaci uzlů, ale s reálným využitím uzlů dlouho neměla nic společného, se k praktickým aplikacím začíná vracet svými příspěvky k fluidní mechanice, molekulární biologii a kvantové topologii.

Pro praktické potřeby je pravděpodobně popsáno více než 4 000 různých druhů uzlů, mnohé z nich ještě v dalších (chirálních) variantách. Ne všechny jsou ale běžně používány. Základních druhů se udává 5 (US Navy SEALs), 6 (skauti), 7 (podle Hudyho), až po 18 či 19 základních uzlů pro horolezce a záchranáře.

Použití uzlů

Základním pravidlem je, zvolit správný druh uzlu pro zamýšlený účel a především jej umět uvázat bezchybně. Výběr uzlu je nutné zvážit z různých hledisek, mezi něž patří bezpečnost, pevnost, stabilita uzlu při zatížení (případně střídavém zatěžování), obtížnost uvázání a možnost rozvázání po maximálním předpokládaném zatížení, vhodnost použití vzhledem k průměru a kluznosti materiálu a mnohá další.

Pro všechny uzly, které mají přenášet zatížení, je důležité nechávat dostatečně dlouhé volné konce nebo je vhodným způsobem zabezpečit. Obvykle se udává desetinásobek průměru vázacího materiálu (troj– až pětinásobek šířky pro popruhy), ale pro některé uzly je to až dvanáctinásobek obvodu. Dále je vhodné správně srovnat jednotlivé prameny v uzlu, protože tím je ovlivněna jak pevnost a stabilita, tak snadnost rozvazování. V neposlední řadě je třeba věnovat pozornost dostatečnému utažení, jehož zanedbání může mít za následek úplné selhání uzlu proklouznutím nebo vytřesením.

Každý uzel sníží pevnost vázacího materiálu, ale tuto hodnotu nedokážeme určit příliš přesně. Mnoho testů bylo provedeno například s horolezeckými lany a smyčkami, ale výsledky se liší nejen podle druhu uzlu, ale i podle průměrů (nebo šířek popruhů), podle použitých materiálů i podle testovací metodiky. Orientačně platí, že pokles pevnosti je vyšší pro jednodušší uzly s ostřejšími ohyby zatěžovaných pramenů, tenčí průměry lan a vyšší modul pružnosti použitého materiálu. Zvláště pro vysokopevnostní materiály UHMWPE (Dyneema, Spectra) velmi často neplatí po staletí sbírané zkušenosti z námořnické praxe. Klasické uzly nejenže prokluzují, ale ještě více snižují pevnost, než bývalo zvykem. Misto uzlů pro ně lze využít vázací techniky zvané splicing, která zachová 90–95 % pevnosti.

Hlavní oblasti použití

• na lana a provazy
  • námořnictví, zejména u starých plachetních lodí
    • jachting
  • horolezectví
  • záchranářství

• na sítě
  • lovecká síť
    • rybářská síť
    • ornitologická síť
  • sport
    • branková síť – v hokejové nebo fotbalové brance
    • rozdělovací síť – pro volejbal či tenis
  • jako nábytek
    • houpací síť
    • lůžko
• ruční výroba ozdobných předmětů
  • vázání koberců
  • drhání
  • paličkování
  • síťovací techniky
  • …a mnohé jiné další.

Vybrané druhy uzlů

• Ambulanční spojka
• Dračí smyčka
• Lodní smyčka
• Poloviční lodní smyčka
• Osmičkový uzel
• Prusíkův uzel
• Vůdcovský uzel
• Škotová spojka 
• Zkracovačka
• Liščí smyčka
• Rybářská spojka
• Uzel dobrého skutku
• Uzel přátelství

Odkazy

Související články

• Seznam uzlů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu uzel na Wikimedia Commons
• Téma Uzel ve Wikicitátech
• Slovníkové heslo uzel ve Wikislovníku
• http://gord.gringo.cz/Uzly/index.html – Stránka o uzlech, uzlování a vše, co k tomu patří
• https://web.archive.org/web/20120622132920/http://www.horolezeckametodika.cz/horolezectvi/uzly/uzly-v-horolezectvi – Uzly v horolezectví

Autoritní data	NKC: ph126967 BNF: cb11932591g (data) LCCN: sh85072727 NLI: 987007545794505171