Upuštění od potrestání

rozsudek stanovující vinu pachatele, ale bez udělení trestu

Upuštění od potrestání (absoluce) je výjimečný právní institut, který soudu umožňuje sice vyslovit vinu pachatele, ale neuložit mu zároveň žádný trest. Uplatňuje se v případech, kdy by potrestání nebylo v souladu se zásadou pouze podpůrné role trestní represe, protože pro ochranu společnosti a nápravu pachatele stačí projednání věci a není zapotřebí trestněprávní sankce.[1]

Soudy v Česku mohou upustit od potrestání tehdy, jestliže jde jen o přečin, jehož spáchání pachatel lituje, projevuje účinnou snahu po nápravě a jak vzhledem k povaze trestného činu, tak k dosavadnímu životu pachatele je zřejmé, že bude dostatečným způsobem reakce pouze projednání věci před soudem (§ 46 odst. 1 TrZ). Platí to také v situacích, kdy se trestný čin dostal jen do stádia přípravy nebo pokusu a pachatel nevěděl, že nemohlo dojít k jeho dokonání (§ 46 odst. 3 TrZ). Zákon pamatuje rovněž na situace, kdy před soudem stojí spolupracující obviněný, který dopomohl k objasnění organizované trestné činnosti, ledaže ovšem sám byl jejím organizátorem či návodcem, případně pokud spáchal závažný trestný čin (§ 46 odst. 2 TrZ). Ve všech těchto případech může soud navíc kromě definitivního upuštění zvolit jen podmíněné upuštění od potrestání za současného stanovení až jednoročního probačního dohledu nad pachatelem, kterému lze dále uložit i přiměřená omezení a povinnosti, např. nahradit škodu a omluvit se poškozenému, podrobit se resocializačnímu programu, nenavštěvovat určitá místa apod. (§ 48 TrZ). Jestliže došlo k upuštění od potrestání, resp. jestliže se pachatel ve zkušební době podmíněného upuštění osvědčil, hledí se na něj, jako by ani nebyl odsouzen (právní fikce).

Upustit od potrestání lze nakonec též v případech, kdy pachatel jednal ve stavu nezaviněné zmenšené příčetnosti nebo duševní poruchy. Soud pak opět pouze vysloví vinu a místo trestu takovému pachateli uloží ochranné léčení, případně jej v závažnějších případech pošle do zabezpečovací detence (§ 47 TrZ).

Od potrestání lze upustit i v případě, pokud by trest za projednávaný trestný čin byl vedle dříve uloženého a vykonávaného citelného trestu bezvýznamný.

Reference

editovat
  1. Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, ISBN 978-80-7502-044-4, str. 461.