Otevřít hlavní menu
Kopírovací papír

Kopírovací papír, také uhlový papír, kopírák nebo karbon, je tenký papír nebo fólie, z jedné strany pokrytá černou nebo modrou barvicí vrstvou. Vkládá se mezi dva psací papíry a slouží k tomu, aby na spodním papíru vznikla kopie toho, co se napíše na svrchní papír. Přenos barvy se ovšem děje mechanickým tlakem, takže se nedá použít například při psaní plnícím perem, zato například kuličkovým, tedy právě proto propisovacím.

Obsah

PopisEditovat

Užíval se velice často k vytváření kopií při psaní úředních, obchodních i jiných textů na psacím stroji, kde bylo možno při použití tenkých (tzv. průklepových) papírů vytvořit najednou až deset kopií (průklepů). Tato jednoduchá technika se užívala v tak zvaném samizdatu, při rozmnožování cenzurou zakázaných textů. Nejlepší k tomu byly mechanické psací stroje s elektrickým pohonem, které měly stejnoměrnou sílu úhozu. Kopírovací papír se užíval často i pro faktury, účtenky a jiné psané dokumenty, kde vystavitel potřeboval jejich kopii. Pro různé účtenky a drobné doklady se koncem 20. století začaly užívat samokopírovací (bezkarbonové) papíry, které neměly barevnou vrstvu, ale byly vespod pokryty nesmírně jemnými balonky s kapičkami barvy, která se při psaní přenášela na podložený papír. Uživatel tedy nemusel nic vkládat a neušpinil si navíc ruce.

Kopírovací papír se používal i při počítačovém zpracování a tisku sestav na jehličkových tiskárnách. Teprve u novějších (neimpaktových) tiskáren (laserové, inkoustové, termografické atd.) se mechanické kopírování nedalo použít a nahradilo se opakovaným tiskem. Kopírovací papír se tak používá už jen pro velmi speciální použití (např, přenos kresby na sklo při výrobě vitráží) a vyrábí jej jen několik firem na světě.

HistorieEditovat

První kopírovací papír vynalezl kolem roku 1801 patrně Pellegrino Turri, italský vynálezce jednoho z prvních psacích strojů, který ho ovšem používal místo pozdější barvicí pásky. Patent na kopírovací papír s voskovou barvicí vrstvou získal Angličan Ralph Wedgwood (1766–1837) roku 1806. Zatímco barvicí vrstva se zpočátku nanášela za horka, v polovině 19. století se objevil postup s nanášením rozpuštěného barviva za studena.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. The Exciting History of Carbon Paper!. www.kevinlaurence.net [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Karbonový papír. Sv. 5, str. 389

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat