Otevřít hlavní menu

Tupolev Tu-22 (kód NATO „Blinder“) byl první nadzvukový bombardér, který v SSSR vstoupil do výroby. Vznikl v konstrukční kanceláři Tupolev a do služby v sovětské armádě se dostal v 60. letech. Poslední kusy byly v 90. letech vyřazovány. Vznikl v relativně malých počtech a zaznamenal zklamání, m.j. postrádal mezikontinentální očekávaný dosah. Později byl během své služby používán jako platforma pro sovětské rakety Ch-22 a jako průzkumný letoun. Tu-22 se dostaly do služby i v jíných státech včetně Libye a Iráku. Tu-22 byl také jeden z mála sovětských bombardérů použitý v boji; libyjské Tu-22 byly použity proti Tanzánii a Čadu, irácké Tu-22 se dočkaly použití během války s Íránem.

Tu-22
TU-22 Blinder.JPG
Určení střední bombardér
Výrobce Tupolev
První let 7. září 1959
Zařazeno 1962
Vyřazeno 1998 (Rusko)
Uživatel Sovětské letectvo
Ukrajinské letectvo
Libyjské letectvo
Irácké letectvo
Výroba 1960–69
Vyrobeno kusů 311
Další vývoj Tupolev Tu-22M
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VývojEditovat

 
Odstavený Tu-22

Letoun vznikl dle požadavku na stroj, který měl být náhradou za Tupolev Tu-16. Původně se začalo pracovat na dvou projektech, ovšem nakonec byl vyvíjen pouze projekt „105“. První prototyp byl vyroben již v srpnu 1957, ovšem nebyly k němu motory, na které se muselo čekat až do září.

První prototyp „105A“ vzlétl 7. září 1959, při jednom ze zkušebních letů došlo ke katastrofě, kdy se stroj zřítil a zahynuli dva členové osádky. První tři sériové letouny byly dokončeny v létě roku 1960, přičemž zkoušky dále pokračovaly. Ukázalo se že stroj je za letu nestabilní. Došlo k další havárii, ovšem i přesto bylo rozhodnuto o výrobě 12 bombardérů Tu-22A a 30 průzkumných letadel Tu-22R.

Letové zkoušky dále pokračovaly až do září 1962, kdy byl stroj oficiálně zaveden do výzbroje, a to i přesto, že nedosahoval požadovaných parametrů. Nakonec bylo vyrobeno pouhých 15 kusů letounů Tu-22A, které byly používány k přípravě prvních osádek. Bylo však pokračováno v produkci průzkumných letounů Tu-22R, kterých bylo vyrobeno 127 kusů. Dále byla vyrobena cvičná varianta Tu-22U, přičemž první stroj vznikl přestavbou z varianty Tu-22R. Též bylo vyprodukováno 47 letounů ve variantě Tu-22P, což byly letouny-rušiče. Od roku 1961 začaly probíhat zkoušky dalšího typu pod označením Tu-22K, resp. komplexu K-22, který zahrnoval letoun-nosič Tu-22K, raketu Ch-22 a radiolokátor PN. Tu-22K měl napadat důležité cíle v hloubce území protivníka a americké letadlové lodě. Letouny se v počtu 76 kusů sériově vyráběly od roku 1965 do roku 1969. Počátkem 70. let vzlétly nové stroje Tupolev Tu-22M, což však byla prakticky jiná letadla.

SlužbaEditovat

 
Vyřazený irácký Tu-22

Tu-22 nebyl oblíbeným strojem pro piloty ani osádku. Letouny trpěly poruchami a vysokou pádovou rychlostí. Náročná byla i údržba stroje. V sovětském letectvu se bojů zúčastnily jen roku 1988Afghánistánu, v době odchodu sovětských jednotek. Během rozpadu SSSR bylo ve službě cca 154 ks, ale všechny již byly během 90. let postupně vyřazeny. Během různých havárií bylo ztraceno asi 70 letounů. Kromě SSSR stroje užívala i Libye, která je několikrát v boji použila a Irák, kde se zúčastnily války s Íránem, nicméně všechny přeživší stroje byly zničeny během války v Zálivu.

UživateléEditovat

 
Dvojice Tu-22 během přeletu do Libye s nevyžádaným eskortním F-4N Phantom II (duben 1977)
  Libye
  Irák
  Rusko
  Ukrajina
  SSSR

Všechny sovětské Tu-22 přešly na nástupnické země: Rusko a Ukrajinu.

Specifikace (Tu-22R)Editovat

Technické údajeEditovat

  • Posádka: 3 (pilot, navigátor, obsluha zbraní)
  • Rozpětí: 23,17 m
  • Délka: 41,6 m
  • Výška: 10,13 m
  • Nosná plocha: 162 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 43 600 kg
  • Vzletová hmotnost: 85 000 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 92 000 kg
  • Pohonná jednotka: 2× proudový motor Dobrynin RD-7M-2
    • Suchý tah: 107,9 kN každý
    • Tah s forsáží: 161,9 kN každý

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: 1 510 km/h
  • Maximální dostup: 13 300 m
  • Dolet: 4 900 km
  • Délka vzletu: 2 700 m
  • Dojezd po dosednutí: 1 900 m
  • Plošné zatížení: 525 kg/m²
  • Poměr tah/hmotnost: 0,38

VýzbrojEditovat

  • Kanony: 1× 23mm kanon Richtěr R-23 v zadním střelišti
  • Pumy: 9 000 kg nebo
  • Střely:Ch-22 (AS-4 Kitchen)

LiteraturaEditovat

  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla. (5). 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1982. 431 s. Kapitola Sovětské bombardovací letouny, s. 186. (česky) Obálka a vazba Jiří Rathouský. 

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat