Otevřít hlavní menu

Trojan Nigellus z Oskořína

český humanista

Trojan Nigellus z Oskořína, též Trojanus Nigellus de Osskorzina nebo Nigelius Hermanomiestecenus (1537 Heřmanův Městec9. srpna 1604 Praha) byl pražský etik, humanista, univerzitní profesor a pražský erbovní měšťan.

Trojan Nigellus z Oskořína
Narození 1537
Heřmanův Městec
Úmrtí 9. srpna 1604 (ve věku 66–67 let)
Povolání pedagog
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Narodil se v Heřmanově Městci jako první syn měšťana Jana Hmyzky. Z Hmyzkových synů se proslavil jako humanista ještě Tomáš Celaenius. Nigel si zvolil tehdy mezi vzdělanci módní latinskou verzi jména i příjmení. Vystudoval na artistické fakultě univerzity v Praze, kde byl 7. srpna roku 1562 prohlášen bakalářem. Působil pak jako učitel na školách v Nymburku, v Čáslavi a v Hradci Králové, snad také v Kutné Hoře. Roku 1571 byl spolu s bratry propuštěn z poddanství. Roku 1572 byl povýšen na mistra svobodných umění. Roku 1574 byl povolán vyučovat na pražské akademii, jmenován profesorem a zvolen proboštem koleje Karla IV. a zůstal jím až do smrti. V letech 15911593 a opět 15971599 byl zvolen rektorem univerzity. Dne 10. srpna 1591 byl majestátem císaře Rudolfa II. udělen erb a erbovní titul „z Oskořína“ jemu a jeho dvěma přátelům, z nichž Vít Oftalmius Strakonický z Oskořína rovněž vyučoval na artistické fakultě. Přátelil se mj. se svým editorem, nakladatelem Danielem Adamem z Veleslavína. Spory vedl s Adamem Zalužanským ze Zalužan a Martinem Bacháčkem.

Z mistrova sňatku s Kateřinou Kavinskou ze Stránova sešlo, snad ze zdravotních důvodů. Mistr se pak cele věnoval univerzitní kariéře a budování rozsáhlé knihovny, kterou odkázal Velké koleji. Zemřel na kožní a kloubní chorobu (psoriáza), kterou si opakovaně léčil v lázních Teplicích i v Karlových Varech.

DíloEditovat

Publikoval díla z filozofie; rád vykládal řeckou filozofii Aristotelovu, také Hésiodovy didaktické básně Zrození bohů a Práce a dny, eseje z křesťanské etiky. Jeho stěžejní prací je rozbor oficií (etiky) církevního učitele Západu a milánského biskupa sv. Ambrože Velikého, který ovlivnil Aurelia Augustina v konverzi ke křesťanství.:

  • Ethica Christiana. Officiorum Divi Ambrosii Episcopi Mediolanensis Libri Tres, Praha (1574).

LiteraturaEditovat

  • Rukověť humanistického básnictví v Čechách', díl III., Academia Praha 1966, s. 33.
  • Hésiodos, Zpěvy železného věku, překlad a edice J. Nováková, Praha 1990.
  • Lexikon české literatury IV., K-O, Praha 1990.
  • Dějiny Univerzity Karlovy, díl I., Josef Petráň (ed.) a kolektiv. Karolinum Praha 1995.
  • J. Král: ČsF, 1937

Externí odkazyEditovat

  •   Nigellus ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích