Otevřít hlavní menu

Theopompos (starořecky Θεόπομπος) z královského rodu Eurypontovců byl králem Sparty přibližně od roku 720 př. n. l. do roku 675 př. n. l. Jeho spolukráleom z královského rodu Agiovců byl Polydoros.

Theopompos
Narození 8. století př. n. l.
Sparta
Úmrtí 7. století př. n. l.
Manžel(ka) Chilonis
Děti Anaxandridas I.
Archidamus
Rodiče Nikandros
Funkce spartský král
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Theopompos, král Sparty vládnoucí přibližně v polovině osmého století před Kr. je představitelem historických záznamů, které zaznamenal z antických historiků hlavně Pausanias a ve svých básních ho zmínil i básník Tyrtaios působící v polovině sedmého století před Kr. ve Spartě.

Pausanias žijící ve druhém století při svém putování po Řecku navštívil i Lakonii a pravděpodobně při této příležitosti vedle popisů země a jejích pamětihodností a zvyků, zaznamenal i historické události, tak jak mu byly podané. Zajisté jsou to většinou jen legendy, ale i legendy však mohou v sobě skrývat ozvěny historických událostí. Pausanias ve své knize Popis Řecka napsal, že otcem Theopompa byl Nikandros, během něhož vlády se odehrál závažný incident mezi Spartou a Messénií. Během oslav, které se konaly na počest bohyně Artemis byl zavražděn Nikandrův spolukrál Teleklos a to měl být údajně jeden z důvodů Sparťanů vést válku proti Messénii. Skutečnost však byla jistě jiná, podle novověkých historiků Sparťany tlačil pravděpodobně do výbojů nedostatek půdy pro přelidněnost Sparty.

Válka zvaná první messénska byla dlouhotrvající a krutá. Na straně Sparty ji vedli oba spartští králové Theopompos a Polydoros. Messénané, kterým velel král Eufaes obětavě odolávali i za cenu velkých ztrát na životech a proto se boj dlouho vyvíjel nerozhodně. Po několika letech této vleklé války Sparťané už dominovali a proto se král Eufaes pokusil zvrátit průběh války útokem přímo na krále Sparty Theopompa, ale při tomto odvážném pokusu utržil řadu smrtelných ran od tělesné stráže krále Theopompa. Následník Eufaa Aristodémos se v poslední fázi války snažil získat spojence v boji proti Sparťanům, proto udržoval dobré vztahy hlavně s Arkadií a s Argem, ale ve svém boji až na ojedinělé nájezdy Arkádie na Lakonii zůstala Messenie osamocena a čekal ji trpký konec. Aristodémos v posledním pokusu o zvrat ve válce ovlivněn věštbou obětoval život své dcery, ale už ani to nepomohlo. Nešťastný Aristodémos spáchal sebevraždu nad hrobem své dcery a jeho lid upadl na dlouhá století do područí Sparty. Nejúrodnější půda Messenie byla pak rozdělena mezi tři tisíce Sparťanů. Z většiny Messénanů se staly perioikovia a ostatní obyvatelstvo bylo zotročené.

Polyainos - Makedonský právník a spisovatel v knize Strategie konec messénské války popisuje jinak, píše, že když válka už trvala dvacet let králové Sparty Theopompos a Polydoros se rozhodli lstí ukončit válku. Předstírali mezi sebou spor a rozdělené síly vojsk Sparťanů zlákaly Messénčany k útoku na Spartské vojsko Polydora, ale Theopompovo vojsko ukryté v záloze zaútočilo na Messénčany od zadu a boj vítězně ukončilo.

Jako opět píše Pausanias po messénské válce ještě Theopompos vedl válku s Argem o území zvané Thyreatida. Po Theopompově smrti se podle Pausania jeho následníkem stal vnuk Zeuxidamos, neboť syn Archidamos už byl zesnulý. Historik Herodotos, jehož informace jsou značně staršího data za následníka Theopompa označil jeho syna Anaxandrida.

Dle Plutarcha během vlády Theopompa byl jmenován do úřadu první Efor jménem Elatos i se svými kolegy.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theopompos (Sparta) na slovenské Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • Herodotos, Historie, VIII, 131.
  • Pausanias, Periégésis TES Hellados, 3,3,2; 3, 3,7,5 - 6; 4,6,1; 4,4,4 - 5; 3,7,5 - 7; 4,8,10 - 11; 4,9,8; 4,10,6 - 7.
  • Polyainos, Strategie, kniha 1,15.
  • Plutarchos, Lykúrgos, 7.