Tečkovaný rytmus

V západní hudební notaci tečka, která je za notou, prodlužuje její délku o polovinu. (Grafické znaménko tečkovaného rytmu (tečky) za notou je třeba rozlišovat od staccatových teček, které se píší nad či pod hlavičkou noty).

Dotted quarter note with upwards stem.svg
Dotted half note with upwards stem.svg
Noty se dvěma tečkami. Příklad ze smyčcového kvartetu ор.74 č. 2 Josepha Haydna. (Další tečky nad dvěma osminovými notami „d“, jsou tečky staccatové

PopisEditovat

Používání teček z důvodu prodloužení délky tónu se začalo již v 10. století, i když přesná hodnota prodloužení je sporná (viz neumy).

V západní hudební notaci tečka, která je za notou, prodlužuje její délku o polovinu. Je-li například délka noty dvě doby pak bude mít táž nota s tečkou hodnotu tří dob. Tečkou může být prodloužena nota jakékoli délky, přičemž prodloužení pomocí teček je rovnocenné se zápisem základní noty, která je spojena ligaturou s dalšími notami[1]. K notě může být přidán i větší počet teček, přičemž množství teček slouží k prodloužení noty o   původní délky noty (tzn. 1,5, 1,75, 1,875, 1,9375, 1,96875,…).

NotaceEditovat

 
Noty s tečkami a jejich prodloužení. Ligatury jsou rovnocenné s tečkami.

Je-li nota součástí akordu, pak se tečka píše ke každé notě:  [2].

Dvojité a trojité prodlouženíEditovat

Rovněž v hudební praxi je možné použít dvě a více teček k prodloužení délky, přičemž nota se dvěma tečkami se rovná 1¾ (1 + ½ + ¼) délky původní noty, a nota se třemi tečkami odpovídá délce 1⅞ (1 + ½ + ¼ + ⅛). Jedním ze známých příkladů užití not se třemi tečkami je preludium č. 3 F. Chopina G dur ор. 28.

Podobná heslaEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ноты с точками na ruské Wikipedii.

  1. Gardner Read, Music Notation: A Manual of Modern Practice 2nd Edition. Boston: Allyn & Bacon, Inc. (1969): 114, Example 8-11; 116, Example 8-18; 117, Example 8-20.
  2. Ted Ross. Teach Yourself The Art of Music Engraving & Processing Hansen Books, Florida