Tasovický mlýn
Tasovický mlýn v Tasovicích v okrese Znojmo je bývalý vodní mlýn, jehož ruiny stojí 6 km po proudu řeky Dyje pod Znojmem jako součást bývalé klášterní rezidence.[1] V letech 1958–1987 byl areál chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[2]
| Tasovický mlýn | |
|---|---|
 Klášterní rezidence a vodní mlýn | |
| Základní informace | |
| Sloh | renesance, baroko |
| Výstavba | 13. století |
| Poloha | |
| Adresa | č.p. 93, Tasovice, okres Znojmo,  Česko |
| Souřadnice | 48°50′0,56″ s. š., 16°8′54,13″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 48925/7-8325 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
editovatMlýn byl založen na pozemcích kláštera znojemských klarisek již koncem 13. století a církevní vrchností byl opatřen devíti poddanskými usedlostmi. První písemná zmínka pochází až z roku 1520; toho roku klášter klarisek snížil mlynáři Štěpánovi každoroční naturální plat z důvodu opakujících se povodní.[1] Ještě před rokem 1550 držel mlýn znojemský měšťan Kryštof Hynkl, který jej rozšířil - pozdně gotické obytné stavení prodloužil východním směrem o částečně klenutou rohovou jižní část.[1]
V 50. letech 20. století zde bylo mletí na mouku zastaveno, zařízení mlýna se po krátkou dobu využívalo jen ke šrotování a na turbínu byl napojen elektrický generátor. Poté objekty sloužily k bydlení a jako hostinec s tanečním sálem a kinem.[1]
Po roce 1989 nový majitel chystal údajně rekonstrukci a přestavbu areálu na hotelové společenské zařízení, areál však využil jako bankovní zástavu. V roce 2009 budovy vyhořely, v letech 2010–2011 byla realizována rekonstrukce mlýnského náhonu a jeho vtokového objektu.[1]
Popis
editovatTrojkřídlá dispozice mlýna obklopuje dvůr o dvou úrovních. Svojí nejdelší, 55 m dlouhou jižní stranou přiléhá k náhonu, kde se nachází mlýnice o půdorysu 27 × 14 metrů. Obytné prostory vedle mlýnice mají na dvorním průčelí přízemní arkádovou chodbu se zbořenou dřevěnou pavlačí. V jihovýchodním rohu dvora stojí hranolová věž se schodištěm. Do mlýna se vjíždělo průjezdem ve východním křídle. Při vjezdu byl vyhlouben vinný sklep, později prodloužený.[1]
Voda na vodní kolo vedla od jezu 1100 metrů dlouhým náhonem. V roce 1930 zde byla Francisova turbína (průtok 2,7 m³/s, spád 2,9 m, výkon 46 k).[1]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g Tasovický mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Porupka, 30.1.2014. [cit. 2022-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Klášterní rezidence - vodní mlýn. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000161928, rejstříkové číslo ÚSKP 48925/7-8325. [cit. 2022-04-01]. Dostupné online
Související články
editovatExterní odkazy
editovat- Mlýn přišel o střechu, sousedé se báli. Znojemský Deník.cz, Martin Moštěk, 19.4.2009
- J. O. Eliáš – Smutný osud tasovického mlýna. Archivováno 3. 8. 2012 na Wayback Machine. (článek byl napsán roku 1993, určen pro Znojemský týden, roč. 2011)