Třída Pietro de Cristofaro

Třída Pietro de Cristofaro byla lodní třída protiponorkových korvet italského námořnictva. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly od roku 1965. Po roce 1989 byly upraveny na hlídková plavidla sloužící především k ochraně rybolovu.[1] Vyřazeny byly roku 1994.[2]

Třída Pietro de Cristofaro
Umberto Grosso (F 541)
Umberto Grosso (F 541)
Obecné informace
UživatelItalské námořnictvo
Typkorveta
Lodě4
Zahájení stavby1962–1963
Spuštění na vodu1964–1965
Uvedení do služby1965–1966
Osudvyřazeny 1994
Předchůdcetřída Albatros
Nástupcetřída Minerva
Technické údaje
Výtlak850 t (standardní)
1020 t (plný)
Délka80,37 m (celková)
Šířka10,28 m
Ponor2,8 m
Pohon2 diesely, 2 lodní šrouby
Rychlost23 uzlů
Dosah4000 nám. mil při 16 uzlech
Posádka131
Výzbroj2× 76,2mm kanón (2×1)
1× 305mm protiponorkový vrhač K 113 Menon
6× 324mm torpédomet (2×3)
RadarSPQ-2
BX-732
RTN-7A
Sonar2× SQS-36

Třída byla postavena v italských loděnicích v letech 1963-1966. Čtveřice plavidel byla do služby přijata v letech 1965-1966.[1]

Jednotky třídy Pietro de Cristofaro:[2]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Pietro de Cristofaro (F 540) 30. dubna 1963 29. května 1965 19. prosince 1965 vyřazena 1994
Umberto Grosso (F 541) 21. října 1962 12. prosince 1964 25. dubna 1966 vyřazena 1994
Licio Visitini (F 542) 30. září 1963 30. května 1965 25. srpna 1966 vyřazena 1994
Salvatore Todaro (F 543) 21. října 1962 24. října 1964 25. dubna 1966 vyřazena 1994

Konstrukce

editovat
 
Licio Visitini (F 542)

Plavidla byla vybavena vyhledávacím radarem SPQ-2, navigačním radarem BX-732, systémem řízení palby OG-3 se střeleckým radarem RTN-7A a optickým zaměřovacím systémem Mk 51. K vyhledávání ponorek sloužil trupový sonar SQS-36 a dále vlečný sonar s měnitelnou hloubkou ponoru stejného typu.[1]

Hlavňová výzbroj se po dokončení skládala ze dvou 76,2mm kanónů OTO Melara v jednodělových věžích. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden 305mm vrhač raketových hlubinných pum K 113 Menon a dva trojhlavňové 324mm torpédomety. Pohonný systém tvořily dva diesely Fiat 3012RSS o výkonu 8400 shp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 23 uzlů.[1] Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti šestnáct uzlů.[2]

Modernizace

editovat

Od roku 1989 byla ze všech čtyř jednotek sejmuto protiponorkové vybavení a protiponorková výzbroj. Třída byla reklasifikována na hlídková plavidla a sloužila především k ochraně rybolovu.[1]

Reference

editovat
  1. a b c d e PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160. 
  2. a b c PIETRO DE CRISTOFARO corvettes (1965 - 1966) [online]. Worldnavalships.com [cit. 2015-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160.