Třída Albatros (1954)

Třída Albatros byla třída protiponorkových korvet postavených pro italské, dánské a nizozemské námořnictvo. Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Jejich stavba byla financována z amerického programu MDAP (Mutual Defense Assistence Program).[1] Na základě třídy Albatros byla navíc pro indonéské námořnictvo postavena dvojice korvet třídy Pattimura.

Třída Albatros
Airone (F545)
Airone (F545)
Obecné informace
Uživatelé Italské námořnictvo
Dánské královské námořnictvo
Nizozemské královské námořnictvo
Typ korveta
Lodě 8
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Gabbiano
Nástupce třída Pietro de Cristofaro
Technické údaje třída Albatros
Výtlak 800 t (standardní)
950 t (plný)
Délka 76,3 m
Šířka 9,65 m
Ponor 2,8 m
Pohon 2 diesely
Rychlost 19 uzlů
Posádka 118
Výzbroj 2× 76,2mm kanón (2×1)
2× 40mm kanón (1×2)
Hedgehog (2×1)
2× vrhač, 1× skluzavka
Radar SPQ-2
Sonar QCU-2

StavbaEditovat

Celkem bylo postaveno osm korvet této třídy, z toho tři pro Itálii, čtyři pro Dánsko a jedna pro Nizozemsko. Italská plavidla byla postavena v letech 1953-1955.

Jednotky třídy Albatros:

Jméno Uživatel Spuštěna Vstup do služby Status
Albatros (F 543) Itálie 1953 1954 1. června 1955 v polovině 70. let upravena na minolovku, vyřazena na konci 80. let
Alcione (F 544) Itálie 1953 1954 23. října 1955 vyřazena 1991
Airone (F 545) Itálie 1953 1954 29. prosince 1955 vyřazena 1991
Bellona (F 344) Dánsko 1955 2. února 1957 vyřazena 1981
Diana (F 345) Dánsko 1954 30. července 1955 vyřazena 1974
Flora (F 346) Dánsko 1955 28. srpna 1956 vyřazena 1977
Triton (F 347) Dánsko 1954 10. srpna 1955 vyřazena 1981
Lynx (F 823) Nizozemsko 2. října 1956[2] dne 18. října 1961 převzata Itálií jako Aquila (F 542), vyřazena 1991

KonstrukceEditovat

Elektroniku tvořil vyhledávací radar SPQ-2 a trupový sonar QCU-2. Po dokončení plavidla nesla dva 76,2mm kanóny v jednohlavňových věžích, jeden 40mm dvoukanón, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog, dva vrhače a jednu skluzavku pro hlubinné pumy. Pohonný systém tvořily dva diesely Ansaldo-FIAT o výkonu 4600 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 19 uzlů.[1]

ModifikaceEditovat

Na italských korvetách byly roku 1963 jejich 76,2mm kanóny nahrazeny dvěma jednohlavňovými 40mm kanóny, přičemž protiponorková výzbroj byla rozšířena o dva trojhlavňové 324mm torpédomety.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 159. [Dále jen Pejčoch, Novák a Hájek (1994)]
  2. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 229]

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 160.