Třída Scharnhorst (1936)

třída německých bitevních lodí
(přesměrováno z Třída Gneisenau)

Třída Scharnhorst nebo třída Gneisenau byla třída válečních lodí Třetí říše. Po třídě Deutschland byla Scharnhost první po I. světové válce, která se plnohodnotně mohla postavit jako rovnocenná protivníkovu loďstvu. Díky uvolněním v omezení versailleské smlouvy mohla Kriegsmarine přijmout první dvě bojové lodě s výtlakem víc jak 30 000 tun. Nevýhoda této třídy bylo vybavení hlavního dělostřelectva, které mělo sice devět děl hlavní ráže, ale jen 280 mm (11 palců). Plánovala se výměna za vyšší ráži, ale nikdy k ní nedošlo.

Třída Scharnhorst
Gneisenau
Gneisenau
Obecné informace
Uživatelé Kriegsmarine
Typ bitevní křižník
Lodě 2
Osud 1 potopena
1 sešrotována
Předchůdce třída Ersatz Yorck
Technické údaje Scharnhorst[1]
Výtlak 31 053 t standard
37 224 t plný
Délka 229,8 m (max.)
Šířka 30 m
Ponor 8,23 m
Pohon 12 kotlů, 3 parní turbíny
3 lodní šrouby
160 100 hp
Rychlost 32 uzlů
Posádka 1669
Výzbroj 9× 280mm kanón (3×3)
12× 150mm kanón (4×2, 4×1)
14× 105mm kanón (7×2)
16× 37mm kanón (8×2)
8× 20mm kanón (8×1)
Pancíř až 350mm boky
80mm hlavní paluba
až 360mm hlavní věže
až 140mm sekundární věže
až 350mm velitelská věž
Letadla 2–4× Arado Ar 196
2× katapult

Třída Scharnhorst měla dvě jednotky. První Scharnhorst, druhá Gneisenau. Obě byly pojmenovány po prvoválečných pancéřových křižnících, které byly potopeny britskými silami v bitvě u Falkland v roce 1914.

Scharnhorst

Nejednotnost v názvu třídy způsobuje, že je většinou pojmenovaná po prvním plavidle, které se plánuje postavit. Vzhledem na problémy, které vznikly po položení základů jednotky Scharnhorst 30. června 1934, byla znovu rozebrána; později byl položen kýl jednotky Gneisenau (8. prosince 1934), a následně znovupoložen kýl Scharnhorsta (15. června 1935).

Druhá nejednotnost je v zařazení mezi bitevní křižníky a bitevní lodě. Podle Washingtonské smlouvy později doplněné Londýnskou smlouvou může mít křižník výtlak maximálně 10 000t. Avšak výraz bitevní křižníky se ustálil i pro lodě, které byly svým výtlakem a výzbrojí zařazovány mezi bitevní lodě, ale jejich pancéřování bylo obětováno na úkor rychlosti. Nejznámější příklad byl křižník Hood, jehož pancéřování bylo obětováno na úkor výzbroje a rychlosti, i když byl, až do postavení Bismarcku, výtlakem největší válečnou lodí; slabé pancéřování se mu později stalo osudným. S ohledem na tyto smlouvy i s ohledem na definici bitevních křižníků (která není dodnes přesná), vzhledem na výtlak třídy Scharnhorst (přes 30 000 t), pancéřování 320 - 350 mm i plánovanou výzbroj (406 mm, která však nikdy nebyla nasazena), jinak dočasně 280 mm, se třída Scharnhorst uvádí jako třída bitevních lodí.[2][3]. Argumentem za zařazení mezi bitevní křižníky je vysoká rychlost 32 uzlů, která byla v té době na úrovni křižníků, později i bitevní lodě dosahovaly porovnatelnou, ba i vyšší, např. americká Missouri až 33 uzlů). Také hlavní výzbroj byla na úrovni bitevních křižníků, ale s plánem na přezbrojení na vyšší ráži.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. SCHARNHORST battlecruisers (1938-1939) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Stránky o bojovej lodi Scharnhorst - česky
  3. Kosiarz, Edmund - Námorné bitky, nakladateľstvo Pravda

Externí odkazyEditovat