Třída Scharnhorst (1906)

třída německých velkých křižníků

Třída Scharnhorst byla třída pancéřových křižníků německé Kaiserliche Marine. Tvořily ji jednotky Scharnhorst a Gneisenau, postavené v letech 1904–1908.[1] Byly to poslední postavené a nejsilnější německé pancéřové křižníky.[2]

Třída Scharnhorst
SMS Scharnhorst
SMS Scharnhorst
Obecné informace
UživateléVlajka Kaiserliche Marine Kaiserliche Marine
Typpancéřový křižník
Lodě2
Osudpotopeny
Předchůdcetřída Roon
NástupceBlücher
Technické údaje
Výtlak11 600 t
Délka137 m
Šířka21,6 m
Ponor7,5 m
Pohon18 kotlů, 3 parní stroje
3 lodní šrouby
26 000 hp
Rychlost22,5 uzlu
Posádka765
Výzbroj8× 210mm kanón (2×2, 4×1)
6× 150mm kanón (6×1)
18× 88mm kanón (18×1)
4× 450mm torpédomet (4×1)
Pancířpaluba 55 mm
boky až 150 mm
velitelská věž 170 mm

Oby křižníky byly v první světové válce součástí Německé východoasijské eskadry admirála von Spee. Eskadra nejprve jednoznačně porazila britskou eskadru v bitvě u Coronelu, aby byla sama zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.

StavbaEditovat

Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. První postavila loděnice Blohm & VossHamburku a druhý loděnice AG WeserBrémách. Do služby byly přijaty v letech 1907–1908.[2]

Jednotky třídy Scharnhorst:[2]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Scharnhorst Blohm & Voss 1905 1906 24. října 1907 Dne 8. prosince 1914 byl potopen v bitvě u Falklandských ostrovů.
Gneisenau AG Weser 1904 1906 6. března 1908 Dne 8. prosince 1914 byl potopen v bitvě u Falklandských ostrovů.

KonstrukceEditovat

 
Dělová věž Scharnhorstu

Třída vycházela z předchozí třídy Roon, měla však větší výtlak a silnější výzbroj (byly u nich přidány čtyři kasematové 210mm kanóny). Hlavní výzbroj lodí tak tvořilo osm 210mm kanónů, z nichž čtyři z nich byly ve dvou dvouhlavňových věžích a čtyři v kasematech. Sekundární ráží představovalo šest 150mm kanónů v kasematech. Lodě dále nesly osmnáct 88mm kanónů a čtyři torpédomety.[3] Pohonný systém tvořilo 18 kotlů a tři parní stroje o výkonu 26 000 hp, pohánějící tří lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22,5 uzlu.[2]

OsudyEditovat

 
Britský bitevní křižník HMS Infexible s trosečníky z pancéřového křižníku Gneisenau

Oby křižníky tvořily na počátku první světové války jádro Německé východoasijské eskadry admirála Maxmiliana von Spee. Speeova eskadra nejprve 1. listopadu 1914 jednoznačně porazila slabší britskou eskadru v bitvě u Coronelu. Sama však byla zničena o měsíc později v bitvě u Falklandských ostrovů. Scharnhorst a Gneisenau byly oba v bitvě potopeny.

Vlajkový Scharnhorst byl potopen palbou britských bitevních křižníků Invincible a Inflexible. Zahynula celá posádka včetně velitele eskadry admirála von Spee.[4] Gneisenau byl těžce poškozen palbou britských bitevních křižníků InvincibleInflexible a v bezvýchodné situaci potopen vlastní osádkou. Padla většina posádky i velitel lodi kapitán Maerker. Celkem 187 námořníků bylo zajato.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. MILFORD, Darren. Scharnhorst Class Armoured Cruisers [online]. worldwar1.co.uk, 1998-2006 [cit. 2009-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d SCHARNHORST armoured cruisers (1907-1908) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. S. 140. (česky) 
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 1. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-84-2. S. 157. (česky) [Dále jen Hrbek 2001]
  5. Hrbek 2001, s. 158.

LiteraturaEditovat

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat