Třída Courbet

třída francouzských bitevních lodí

Třída Courbet byla třída francouzských bitevních lodí, které tvořily vůbec první generaci francouzských dreadnoughtů. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1913–1944. Účastnily se první i druhé světové války.

Třída Courbet
Courbet
Courbet
Obecné informace
UživateléFrancouzské námořnictvo Francouzské námořnictvo
Svobodní Francouzi
Typbitevní loď
Lodě4
Zahájení stavby1910–1911
Spuštění na vodu1911–1912
Uvedení do služby1913–1914
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Danton
Nástupcetřída Bretagne
Technické údaje
Výtlak23 189 tn (standardní)
25 579 tn (plný)
Délka166 m
Šířka27 m
Ponor9 m
Pohon4 turbínová soustrojí
24 kotlů na uhlí, později naftu
28 000 hp
Rychlost21 uzlů
Posádka1115
Výzbroj(po dokončení):
12× 305mm kanón (6×2)
22× 138,6mm kanón
4× 47mm kanón
4× 457mm torpédomet
Pancíř180–270mm boky
30, 30, 12 a 40mm paluby
320mm čela věží

Tato třída svou kvalitou nepředstavovala světovou špičku, kvalita její konstrukce a pancéřování byla spíše podprůměrná. Kotle mohly topit pouze uhlím a hlavní děla měla kvůli nízké elevaci a dostřel pouhých 12 500 metrů, což bylo napravováno v pozdějších modernizacích.

Stavba editovat

Celkem byly v letech 1910–1914 postaveny čtyři jednotky této třídy.

Jednotky třídy Courbet:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Stav
Courbet Arsenal de Brest 1910 1911 19. listopadu 1913 Od července 1940 v silách Svobodných Francouzů, využívána jako plovoucí kasárna. Dne 9. června 1944 potopena jako součást vlnolamu.
France Ateliers et Chantiers de la Loire 1911 1912 srpen 1914 Dne 26. srpna 1922 ztroskotala u pobřeží Bretaně.
Jean Bart Arsenal de Brest 1910 1911 5. června 1913 Vyřazena 1937. Stacionární cvičná loď Océan. Po válce sešrotována.
Paris Forges et Chantiers de la Méditerranée 1911 1912 1. srpna 1914 Od července 1940 v silách Svobodných Francouzů, využívána jako plovoucí kasárna. Po válce sešrotována.

Konstrukce editovat

 
Základní uspořádání třídy

Hlavní výzbroj lodí tvořilo šest dvoudělových věží s kanóny ráže 305 mm. Dvě byly na přídi, dvě na zádi a poslední dvě na bocích trupu po stranách nástavby. Sekundární výzbroj tvořilo 22 kusů 138,6mm kanónů v kasematách a lehkou výzbroj čtyři 47mm kanóny. Lodě také měly čtyři pevné podhladinové 457mm torpédomety. Pohonný systém tvořila čtyři turbínová soustrojí a 24 kotlů.

Služba editovat

 
Paris v roce 1914
 
Paris v roce 1940

Všechna čtyři plavidla za první světové války sloužila ve Středomoří a podílela se zde na blokádě Otrantského průlivu. Po skončení války byly FranceJean Bart v rámci intervence sil Dohody v Ruské občanské válce odeslány do Černého moře, kde u Sevastopolu operovaly proti Bolševikům. Posádky obou lodí 19. dubna 1919 provedly vzpouru a vyvěsili rudé vlajky, k čemuž se přidalo několik dalších plavidel francouzské eskadry. Nakonec musely odplout z oblasti.

Dne 26. srpna 1922 France v zátoce Quibernon u pobřeží Bretaně ztroskotala na skaliskách. Ostatní tři lodě byly v meziválečné době několikrát modernizovány. Změnila se u nich například lehká výzbroj, byl modernizován pohon (u CourbetJean Bart dva přední komíny nahradil jeden), systém řízení palby a také byla zvětšena elevace a tím pádem i dostřel hlavních děl.

Za druhé světové války lodě této třídy nečekalo žádné významné nasazení. CourbetParis se po porážce Francie podařilo uniknout do Velké Británie, kde byly posléze násilně obsazeny Brity. Courbet byla po týdnu předána Svobodným Francouzům a sloužila jako ubytovací loď až do doby, než byla při invazi do Normandie potopena jako součást vlnolamu na pláži Sword. Paris sloužila celou válku jako ubytovací plavidlo a ve stejné roli fungovala až do sešrotování i po svém poválečném předání zpět do Francie. Jean Bart byl v polovině 30. let odzbrojen a přeměněn na školní loď, válku přečkal a byl po ní sešrotován.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. COURBET battleships (1913-1914) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat