Třída Caracciolo
Třída Caracciolo byla třída čtyř bitevních lodí, které italská Regia Marina rozestavěla před zapojením země do první světové války. V roce 1916 byl jejich stavební program zastaven, dokončena nebyla ani jedna loď, ovšem například jejich kanóny byly používány ještě za druhé světové války monitorem Faà di Bruno či pobřežními bateriemi.
| Třída Caracciolo | |
|---|---|
 Loď třídy Caracciolo | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | bitevní loď |
| Lodě | 4 |
| Osud | stavební program zrušen |
| Předchůdce | třída Andrea Doria |
| Nástupce | třída Littorio |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 31 400 t (standardní) 34 000 t (plný) |
| Délka | 210 m |
| Šířka | 29 m |
| Ponor | 9,4 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 20 kotlů 4 lodní šrouby 105 000 hp |
| Rychlost | 28 uzlů |
| Výzbroj | 8× 381mm kanón (4×2) 12× 152mm kanón (12×1) 8× 102mm kanón 12× 40mm kanón 8× torpédomet |
Pozadí vzniku editovat
Po šesti dreadnoughtech tříd Dante Alighieri, třídy Conte di Cavour a třídy Andrea Doria měly italské námořnictvo posílit nová plavidla, lišící se zejména silnější výzbrojí 381mm kanóny. V letech 1914–1915 začaly práce na celkem čtyřech bitevních lodích této třídy.[1] Situaci ale změnil vstup, dosud neutrální, Itálie do světové války. V březnu 1916 byl celý program zastaven. Trup Francesco Caracciolo byl po válce spuštěn na vodu a později sešrotován. Sešrotovány byly i zbylé tři kusy. Cristoforo Colombo byl hotov z 5,5%, v případě Marcantonio Colonna a Francesco Morosini to bylo ještě méně.[1]
Některé prvky ale byly využity jinak. Například 381mm kanóny, vyrobené pro třídu Caracciolo, byly využity jako výzbroj monitoru Faà di Bruno , plovoucích či pobřežních baterií. Italský monitor Faà di Bruno a některé pobřežní baterie jimi byly vyzbrojeny ještě během druhé světové války.[2]
Konstrukce editovat
Hlavní výzbroj mělo tvořit osm 381mm kanónů umístěných ve čtyřech dvoudělových věžích.[1] Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů v kasematech a osm 102mm kanónů. Lehkou výzbrojí bylo dvanáct 40mm kanónů a plavidla měla nést rovněž osm torpédometů. Pohonný systém tvořily čtyři turbíny a 20 kotlů. Lodní šrouby byly čtyři. Tato třída měla dosahovat vysoké rychlosti 28 uzlů.[3]
Reference editovat
- ↑ a b c Caracciolo class battleships [online]. Hazegray.org [cit. 2012-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Italian 381 mm/40 (15") Model 1914 [online]. Navweaps.com/, rev. 2006 [cit. 2012-03-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. Díl 2. Rok 1915. Praha: Libri, 2001. ISBN 80-85983-85-0. S. 199.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Caracciolo na Wikimedia Commons
