Otevřít hlavní menu

Dante Alighieri (1909)

italský dreadnought

Dante Alighieri byl první dreadnought postavený pro italskou Regia Marina nedlouho před vypuknutím první světové války. Loď válku přečkala a po ní byla, na základě výsledku Washingtonské konference vyřazena a sešrotována.

Dante Alighieri v roce 1914
Základní údaje Vlajka
Typ: dreadnought
Jméno podle: Dante Alighieri
Zahájení stavby: 1909
Spuštěna na vodu: 1910
Uvedena do služby: 1913
Osud: vyřazena 1928
Předchůdce: třída Regina Elena
Následovník: třída Conte di Cavour
Takticko-technická data
Výtlak: 19 500 t
Délka: 167,7 m
Šířka: 26,6 m
Ponor: 8,6 m
Pohon: 4 turbínová soustrojí
23 kotlů
4 lodní šrouby
26 023 kW
Rychlost: 23,8 uzlu
Dosah: 4800 nám. mil
Posádka: 981
Pancíř: paluba 50 mm
velitelská věž 305 mm
boky 250 mm
věže 250 mm
Výzbroj: 12× 305mm kanón (4×3)
20× 120mm kanón
16× 76mm kanón
3× 450mm torpédomet

Obsah

Pozadí vznikuEditovat

Do stavby dreadnoughtů, nové kategorie bitevních lodí, vzniklé nedlouho před první světovou válkou, se zapojila rovněž Itálie. Prvním plavidlem nové kategorie se stala bitevní loď Dante Alighieri, u které byla zavedena technická novinka v podobě třídělových věží. Na ní navázala stavba pěti plavidel vylepšených tříd Conte di Cavour a Andrea Doria. Čtyři superdreadnoughty třídy Caracciolo už Itálie nedostavěla.[1] Dante Alighieri postavila v letech 19091913 státní loděnice v Castellamare.

KonstrukceEditovat

Hlavní výzbroj tvořilo dvanáct 305mm kanónů umístěných ve čtyřech třídělových věžích. Sekundární výzbrojí bylo dvacet 120m kanónů, z nichž osm bylo ve dvoudělových věžích a zbytek v kasematech. Další výzbroj představovalo šestnáct 76mm kanónů a tři pevné 450mm torpédomety.[2]

Operační nasazeníEditovat

Plavidlo bylo v operační službě za první světové války, nebylo však prakticky bojově nasazeno, protože se italské velení obávalo jeho ztráty. Když byl na poválečné Washingtonské konferenci omezen výtlak italských bitevních lodí, země si ponechala ta nejmodernější plavidla a starších se zbavovala. Dante Alighieri byl vyřazen roku 1928.[3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 30. (česky) [Dále Hynek, Klučina a Škňouřil (1988)]
  2. [Hynek, Klučina a Škňouřil 1988, s. 40.]
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 115. [Dále Pejčoch, Novák a Hájek (1993)]

LiteraturaEditovat

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88. S. 337. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 

Externí odkazyEditovat