Třída Littorio

třída italských bitevních lodí

Třída Vittorio Veneto byla třída bitevních lodí italského královského námořnictva z doby druhé světové války. Byla to elegantní, dobře pancéřovaná a silně vyzbrojená plavidla. Celkem byly rozestavěny čtyři jednotky této třídy, přičemž dokončit se podařilo tři. Ve službě byly v letech 1940–1943.[1] Třída byla nasazena ve druhé světové válce. Po italské kapitulaci byla jedna potopena Němci a zbývající dvě byly po válce sešrotovány.

Třída Vittorio Veneto
Roma
Roma
Obecné informace
Uživatelé Regia Marina
Typ bitevní loď
Lodě 4
Osud 1 potopena
2 vyřazeny
1 nedokončena
Předchůdce třída Caracciolo
Technické údaje
Výtlak 41 167 tn (standardní)
45 752 tn (plný)
Délka 237,76 m
Šířka 32,92 m
Ponor 9,6 m
Pohon 4 turbínová soustrojí
8 kotlů
4 lodní šrouby
139 561 hp
Rychlost 30 uzlů
Dosah 1770 nám. mil při 30 uzlech
Posádka 1830
Výzbroj 9× 381mm kanón (3×3)
12× 152mm kanón (4×3)
12× 90mm kanón
20× 37mm kanón
16× 20mm kanón
Letadla hydroplán

StavbaEditovat

Vývoj nových italských bitevních lodí probíhal od počátku 30. let. Silně vyzbrojená a dobře pancéřovaná plavidla svým výtlakem výrazně (o cca 5000 t) překonávala limit dohodnutý na Washingtonské konferenci.[1] Na stavbě se podílely loděnice Cantieri Riuniti dell'Adriatico (CRDA) v Terstu a Ansaldo v Janově. V letech 1940–1942 byly do služby přijaty první tři jednotky.[1] Impero byla během stavby přesunuta z Janova do Benátek, po italské kapitulaci nedokončené plavidlo ukořistili Němci a 20. února 1945 ji nakonec potopil spojenecký nálet.

Jednotky třídy Vittorio Veneto:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Vittorio Veneto CRDA 1934 22. července 1937 28. dubna 1940 Po italské kapitulaci 9. září 1943 internována Spojenci, po válce připadla Velké Británii, sešrotována.
Littorio Ansaldo 1934 22. srpna 1938 6. května 1940 Při plavbě do internace ji 9. září 1943 těžce poškodila německá kluzáková puma, po válce připadla USA, sešrotována.
Roma CRDA 1938 9. června 1940 16. června 1942 Při plavbě do internace ji 9. září 1943 potopily dvě německé kluzákové pumy.
Impero Ansaldo 1938 15. listopadu 1939 Dne 20. února 1945 byla v Terstu potopena spojeneckým náletem, sešrotována.

KonstrukceEditovat

 
Littorio

Hlavní výzbroj tvořilo devět 381mm kanónů umístěných ve třech třídělových věžích. Zadní dělová věž byla vysoko zvednutá, aby při střelbě neohrožovala vlastní katapult pro hydroplány. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct 152mm kanónů ve třídělových věžích. Lehkou výzbrojí bylo dvanáct 90mm kanónů, dvacet 37mm kanónů a šestnáct 20mm kanónů. Plavidlo neslo až tři hydroplány (IMAM Ro.43, IMAM Ro.44). Pohonný systém tvořilo osm kotlů a čtyři turbínová soustrojí o výkonu 139 561 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d e VITTORIO VENETO battleships (1940-1942) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-04-10]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat