Szalatnayové

starý, původem hornouherský šlechtický rod naturalizovaný v Čechách

Szalatnayové z Nagy Szalatna jsou starý, původem hornouherský šlechtický rod, jehož hlavní rodová větev se naturalizovala v Čechách.

HistorieEditovat

Původně to byl hornouherský zemanský rod. Během třicetileté války byli Kašpar a Tomáš Szalatnayové v roce 1639 císařem Ferdinandem III. povýšen za zásluhy o vlast a krále do šlechtického stavu, a to diplomem vydaným v Praze s predikátem de Nagy Szalatna, tj. v češtině ze Zvolenské Slatiny). Dědičné šlechtictví jim bylo rovněž potvrzeno r. 1693 císařem Leopoldem I. ve Vídni. Rodina již dříve byla stavu šlechtického pod jménem Sztakó jinak Szalatnakó.

V Bratislavě a ve Vídni se s rodinou Szalatnayů spřátelil František Palacký, vděčil jim za své uvedení do vyšší společnosti.

ČechyEditovat

V závěru 18. století roku 1784 přišel rod do Čech v osobě evangelického kazatele Jana II. Szalatnaye (1758–1827) z Miškolce, který se oženil s Kateřinou Furthiny a byl zvolen knězem v Moravči u Pelhřimova, kde postavil kostel faru a založil hřbitov. Založil českou rodovou větev: měl deset dětí, z nich tři do dospělosti přeživší syny: Jana III. Pavla (1790), Josefa (1793)a Gersona (1795)[1].

Jan III. Pavel a jeho starší syn Justus Emanuel roku 1869 založili ve Velimi Továrnu na kávové náhražky, cukrovinky a čokoládu, Justa Emanuela vystřídal brzy ve vedení továrny jeho mladší bratr Josef Gustav Adolf. Jan Pavel byl ještě ředitelem cukrovaru v Ovčárech.

Potomstvo druhého Janova syna Josefa (1795-1836) žilo vesměs mimo české země. Gerson (1790-1854) měl syna Justa (1834-1915), který působil jako evangelický pastor v Černilově, byl literárně činný a měl četné potomstvo. V Praze jeho rodinu portrétoval Karel Purkyně.

Justus měl četné potomstvo, ze synů vynikli evangelický farář Viktor (1866 - 1941) v Kutné Hoře, Hugo (1870 - 1925) byl fořtem ve Světlé nad Sázavou, a Richard (nar. 1875) ředitelem statku v Chudenicích.

Benjamin Szalatnay kolem roku 1900 vlastnil například Slavín u Liběchova.

Význam roduEditovat

Význam rodu dodnes spočívá jednak v duchovním působení v evangelické církvi, dále v hospodářském podnikání, a konečně v pedagogickém působení.

Významní členové roduEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ferdinand Hrejsa,Jan Szalatnay a jeho paměti z doby toleranční. Praha 1931.

LiteraturaEditovat

  • Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.. díl II, N-Ž. Argo Praha 2008, s. 336-337.
  • Ferdinand Hrejsa: Jan Szalatnay a jeho paměti z doby toleranční. Praha 1931.

Externí odkazyEditovat