Syndrom vařené žáby

metafora pro schopnost nebo neschopnost lidí reagovat na výraznou změnu

Syndrom vařené žáby, též žabí syndrom, označuje neschopnost nebo neochotu lidí reagovat nebo si uvědomovat hrozby, které se neobjeví náhle, ale přicházejí pomalu a postupně narůstají. Metafora vychází z bajky o žábě, která je pomalu ohřívanou vodou uvařena za živa.

Ilustrační foto – žába sedící na rukojeti rozpáleného hrnce

Podle bajky, žába hozená do horké vody hned vyskočí ven. Ale žába ve vodě pomalu ohřívané z ní nevyskočí, jako by si říkala „je sice teplo, ale ještě to jde, ještě není nejhůř…“ — a nakonec, jak tak čeká, až bude nejhůř, se uvaří. To však platí jen v bajce, skuteční obojživelníci se od určité teploty snaží uniknout a se vzrůstající teplotou své úsilí stupňují.[1]

Největší nebezpečí žabího syndromu aplikovaného na mezilidské vztahy spočívá v tom, že jen málokdo si dokáže uvědomit, že se právě nebo už delší dobu nachází v roli vařené žáby, tj. že ho někdo jiný nebo okolnosti pomalu vaří (tj. vmanipulovávají do určité role, situace nebo činu apod.), a tudíž je třeba jednat a „vyskočit“ z kotle, než bude nejhůř nebo pozdě.[2]

Skutečnost

editovat

Moderní vědecké studie vyvrací tvrzení o tom, že zmíněný fenomén je skutečný. V roce 1995 prohlásil biolog z Harvardovy univerzity, Douglas Melton: „Jestliže umístíte žábu do vroucí vody, nevyskočí ven, ale zahyne. Pokud ji položíte do studené vody, raději vyskočí, ještě než se voda zahřeje – nebudou na vás bez hnutí čekat.“ George R. Zug, kurátor plazů a obojživelníků v Národním muzeu přírodní historie, taktéž odmítá tento názor a tvrdí: „Kdyby žába měla možnost uniknout, jistě by tak učinila.“

V roce 2002 Victor H. Hutchison, emeritní zoolog z Oklahomské univerzity specializující se na tepelné vztahy obojživelníků, prohlásil, že „tato legenda je naprosto nesprávná!“ Popsal, jak současné vědecké experimenty stanovily kritické tepelné maximum pro řadu druhů žab: jakmile se voda zahřívá o zhruba 1 °C za minutu, žába se stává stále aktivnější v pokusech o únik a nakonec, pokud je to možné, vyskočí ven.

Reference

editovat
  1. GIBBONS, Whit. The legend of the boiling frog is just a legend. Ecoviews [online]. Savannah River Ecology Laboratory – University of Georgia, 2007-12-23 [cit. 2020-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-24. (anglicky) 
  2. Volně podle https://blog.maly.cz/index.php?cmt=702 Archivováno 9. 8. 2016 na Wayback Machine.

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat