Symfonie č. 6 (Mozart)
Symfonie č. 6 Wolfganga Amadea Mozarta v tónině F dur, dle Köchelova seznamu KV 43, byla dokončena v roce 1767 v Olomouci.
Dle názoru muzikologa Alfreda Einsteina uvedené v jeho revizi Köchelova seznamu z roku 1937, skladatel započal komponování symfonie pravděpodobně ještě ve Vídni a dokončil ji v Olomouci, kam se Mozartova rodina uchýlila před zhoubnou epidemií neštovic, která v té době sužovala Vídeň,[1] viz Mozart a neštovice.
První uvedení editovat
Symfonie byla zařazena do programu koncertu uspořádaného pro hraběte Františka Antonína Schrattenbacha, synovce kardinála Wolfganga Hanibala ze Schrattenbachu a bratra knížete-arcibiskupa Zikmunda Kryštof ze Schrattenbachu, Leopoldova zaměstnavatele v Salcburku. Koncert tehdy 11letého Wolfganga, se konal 30. prosince 1767 v brněnské Taverně (Reduta) za přítomnosti otce Leopolda a Wolfgangovy 15leté sestry Marie Anny.
Místní kněz o tom poznamenal:
| „ | Navštívil jsem hudební koncert v městském domě, známém jako „Taverna“, kde se jedenáctiletý Salcburčan se svou patnáctiletou sestrou, doprovázeni mnoha nástroji obyvateli Brna, vzbudilo všeobecné nadšení a obdiv. | “ |
Hrabě Schrattenbach Leopolda vyzval, aby zůstali v jeho paláci déle, avšak Leopold chtěl pokračovat dále na sever, neboť měl obavy o synovo zdraví, a tak rodina byla již o dva dny později na cestě do Olomouce.[3] Zde se 26. října skutečně u Wolfganga projevily první příznaky neštovic.[4][5]
Mozartův pobyt v Brně připomíná pamětní deska od J. T. Fischera na Schrattenbachově paláci z roku 1956.
Věty a instrumentace editovat
Dílo má čtyři věty a je první Mozartovou symfonií v tónině F. První provedení proběhlo v Brně 30. prosince 1767.[1] Autograf partitury se nachází v Jagellonské knihovně v Krakově.[6]
Instrumentace při prvním provedení symfonie byla následující:
Místo hobojů jsou ve druhé větě použity flétny.[7] Je to také poprvé, kdy v symfonii Mozart použil dva obligátní violové party.[8]
![\relative c' {
\key f \major
\tempo "Allegro"
f4\f a8. f16 c'4 c |
c4( a8.) f16 c4 r8 c |
f8-.[ r g-.] r a-.[ r bes-.] r |
c4.( a8 bes4) g8( e) |
f8-. r
}](http://upload.wikimedia.org/score/b/b/bbeyii41e65m6sskb2lk1s210v2768k/bbeyii41.png)
Věta Andante cituje téma z Mozartovy dřívější latinské opery Apollo et Hyacinthus, KV 38, v níž " houslemi s dusítky hrajícími melodii nad pizzicatem druhých houslí a dělených viola dosahuje zvláštního účinku".[9]
Je to také první čtyřvětá Mozartova symfonie, v níž zavádí menuet a trio, což se stává velmi častým v mnoha jeho pozdějších symfoniích. Věty jsou:
Reference editovat
- ↑ a b c Zaslaw, str. 109–112
- ↑ Quoted by Zaslaw, str. 111–12 from O. E. Deutsch.
- ↑ Deutsch, Otto Erich (1965) Mozart: A Documentary Biography. Stanford: Stanford University Press.
- ↑ Hopkins (2002, 63)
- ↑ Source for this paragraph except where indicated: Halliwell (1998, 124)
- ↑ Giglberger 2005, str. X.
- ↑ Neue Mozart-Ausgabe NMA s|95|85|
- ↑ Brown 2002, str. 350–351.
- ↑ Kenyon, str. 143
Literatura editovat
- Brown, A. Peter: The Symphonic Repertoire (Volume 2). Indiana University Press, Bloomington and London 2002 ISBN 025333487X.
- Giglberger, Veronika: (Preface), translated by J. Branford Robinson. In Wolfgang Amadeus Mozart: Die Sinfonien I, editováno v lednu 2016, Bärenreiter-Verlag, Kassel 2005 ISMN M-006-20466-3.
- Kenyon, Nicholas: The Pegasus Pocket Guide to Mozart Pegasus Books, New York 2006 ISBN 1-933648-23-6.
- Zaslaw, Neal: Mozart's Symphonies:Context, Performance Practice, Reception OUP, Oxford 1991 ISBN 0-19-816286-3.
