Sulajmán
Sulajmán (?674 – 22. září 717), celým jménem Sulajmán ibn Abdulmalik, byl arabský chalífa z rodu Umajjovců vládnoucí v letech 715–717. Byl mladším bratrem chalífy al-Valída. Za jeho vlády vyvrcholila arabská expanze velkým útokem na centrum Byzantské říše Konstantinopol.
| Sulajmán | |
|---|---|
| Narození | 675 Damašek |
| Úmrtí | 24. září 717 (ve věku 41–42 let) Dabiq |
| Potomci | Abd al-Wahid ibn Sulayman a Ayub bin Suleiman |
| Otec | Abdulmalik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chalífa editovat
Sulajmán byl v soukromí údajně rozmařilý, milovník dobrého jídla a žen. Navenek však projevoval zbožnost a vystupoval proti nevázanému způsobu života. Jako člen vládnoucí dynastie byl původně správcem v Palestině. Na základě nástupnického řádu vytvořeného jeho otcem Abdulmalikem se stal nástupcem svého bratra al-Valída na jaře 715.[1]
Arabové za Sulajmánovy vlády pokračovali v útocích přes hranice chalífátu. Na západě došlo ke konsolidaci umajjovské moci na Pyrenejském poloostrově a místní správci zahájili útoky do Akvitánie a Septimánie ve Francii. [2] Na východě pokračovaly útoky ve středoasijském prostoru, vojevůdce Jazíd ibn Muhallab vpadl do Tabaristánu, [3] který byl po roce 716 dobyt.
Útok na Konstantinopol editovat
Jedním z největších a historicky nejvýznamnějších podniků vlády Sulajmána bylo druhé obležení Konstantinopole v letech 717–718. Jednalo se o kombinovaný námořní i pozemní útok, který vedl chalífův bratr Maslama, jeden z nejschopnějších vojevůdců. Byzantská říše byla zasažena vleklou vnitropolitickou krizí, při které se na trůně vystřídalo několik císařů (Justinián II., Anastasius II., Theodosius III.).[4] Roku 716 podnikli muslimové útok do Malé Asie a pronikli do Pergama. Maslama pak následujícího roku na počátku jara překročil Helespont, vstoupil s vojskem na evropskou půdu a oblehl Konstantinopol po souši. Zároveň připlulo arabské loďstvo, které město zablokovalo na moři.[4]
V Konstantinopoli se však převratem zmocnil trůnu Lev III. Syrský. Ten energicky řídil obranu a útoky se podařilo odrazit, navíc se byzantský císař spojil s bulharským chánem Tervelem. Obležení trvající třináct měsíců nakonec skončilo neúspěšně díky kruté zimě, protiútokům Byzantinců využívajících tzv. řecký oheň a útoku Bulharů, kteří zvítězili nad Araby v bitvě u Adrianopole.[5] Arabové se tak za velkých ztrát museli stáhnout, přičemž ztratili téměř všechny lodě.[1]
Smrt a otázka nástupnictví editovat
Chalífa Sulajmán, který nikdy neměl rád Damašek, pobýval raději v palestinské Ramle či v severosyrském Dábiku, ten byl výchozím bodem jeho výpravy ke Konstantinopoli a pravidelných každoročních nájezdů do Malé Asie. Při jednom z těchto tažení chalífa náhle zemřel. Jeho nástupcem se měl původně stát jeho vlastní syn, který ale roku 716 zemřel. Sulajmán pak porušil nástupnický řád stanovený Abdulmalikem a za následujícího chalífu určil svého bratrance Umara.[1]
Reference editovat
- ↑ a b c F. Tauer, Svět Islámu, Praha 1984. s. 65–66.
- ↑ R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. Praha 1996. s. 222.
- ↑ Neklidná a odbojná oblast při jižním obřeží kaspického moře.
- ↑ a b R. E. Dupuy, T. E. Dupuy, Harperova. s. 240–241.
- ↑ J. Rychlík, Dějiny Bulharska, Praha 2002. s. 40.
Literatura editovat
- DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. Praha: Forma, 1996. 667 s. ISBN 80-7213-000-5.
- Rychlík, Jan: Dějiny Bulharska. 2. vyd. Praha, NLN 2002. 518 s. ISBN 80-7106-497-1.
- TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, Vyšehrad, 1984.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sulajmán na Wikimedia Commons
