Stanley Matthews

anglický fotbalista, držitel zlatého míče

Sir Stanley Matthews CBE (1. února 1915, Hanley, Anglie23. února 2000, Stoke-on-Trent, Anglie) byl anglický fotbalista, legenda anglické i světové kopané. V rodné Anglii byl označován jako jeden z nejlepších hráčů anglické kopané. Jako jediný anglický hráč byl povýšen do rytířského stavu v době aktivní kariéry. V roce 1956 získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.[1] Díky svým genetickým dispozicím a zdravému stylu života vydržel hrát na vysoké úrovni až do svých 50 let. Je nejstarším hráčem, který kdy hrál anglickou nejvyšší soutěž. Za svůj celoživotní přínos anglické kopané byl v roce 2002 přijat do anglické fotbalové síně slávy.

Stanley Matthews
Stanley Matthews v roce 1962
Stanley Matthews v roce 1962
Osobní informace
Datum narození1. února 1915
Místo narozeníHanley, Anglie
Datum úmrtí23. února 2000 (ve věku 85 let)
Místo úmrtíStoke-on-Trent, Anglie
PřezdívkaWizard of the Drible, The Magician
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozicezáložník
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1932–1947
1947–1961
1961–1965
Anglie Stoke City
Anglie Blackpool FC
Anglie Stoke City
2590(51)
3910(17)
0590(3)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1934–1957 Anglie Anglie 0540(11)
Další informace
DětiStanley Matthews
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

MládíEditovat

Stanley Matthews se narodil ve městě Hanley jako třetí ze čtyř synů. Sportovní geny zdědil po svém otci. Jack Matthews byl místní boxer (také známý pod přezdívkou boxující holič z Hanley). Brzy rozpoznal, že Stanley je pohybově nadaný a začal ho systematicky připravovat na sportovní dráhu boxera. Dbal, aby Stanley denně cvičil a pečoval o jeho kondici. Ten se však toužil stát fotbalistou, pilně trénoval s míčem a otec ho v šesti letech vzal na na konkurz do fotbalového klubu Stoke City. Byl přijat do žákovského družstva a tím začala jeho fotbalová kariéra. [2]

Sportovní dráhaEditovat

Klubová kariéraEditovat

Už jako nadějný mladík se nejlépe cítil na pravém kraji zálohy. Jeho výkony, dobrá technika, cit pro hru budily pozornost a zájem dalších klubů. Po skončení školní docházky mu proto vedení klubu Stoke City nabídlo místo poslíčka s platem 1 libry týdně, aby si ho udrželo. V roce 1932 podepsal jako sedmnáctiletý za účasti rodičů profesionální kontrakt s platem 5 liber týdně.[2] Debutoval 19. března 1932 proti Bury na stadionu Gigg Lane. Stal se stálým členem týmu, který se postupně propracoval až do nejvyšší fotbalové ligy.

Svoji premiéru v národním týmu Anglie si odbyl o dva roky později v zápase proti Walesu, který Anglie vyhrála 4-0. Své fotbalové umění předvedl i v roce 1937 v duelu s Československem, kde vstřelil hattrick i přesto, že tým Anglie hrál v deseti lidech. V roce 1938 požádal o přestup, což u fanoušků Stokes způsobilo obrovský poprask. Více než 3000 fanoušků se zúčastnilo protestního setkání a další tisícovka fandů pochodovala kolem hřiště s transparenty. Matthews nakonec zůstal.

Jeho fotbalovou kariéru přerušila 2. světová válka, během které sloužil na základně blízko Blackpoolu u Královského letectva. V rámci válečné ligy hrál zápasy za Stoke nebo Blackpool. Mathewsův otec zemřel v roce 1945 a syn mu na smrtelné posteli slíbil dvě věci: starat se o matku a vyhrát finále FA Cupu.

Po obnovení ligové soutěže hrál Matthews v sezóně 1946/1947 za Stoke a významně přispěl k dobrému umístění klubu v celostátním žebříčku. Jako první získal cenu pro nejlepšího hráče roku dle FWA za sezónu 1947/1948. [2]

V květnu 1947 projevil o Matthewse zájem FC Blackpool a Stoke, který byl ve finanční krizi, schválil jeho přestup za značnou provizi 11500 liber. [3] V té době bylo Matthewsovi 32 let, a přestože část vedení Blackpoolu měla s ohledem na jeho věk k tomuto kontraktu výhrady, Matthews zůstal platným hráčem klubu ještě čtrnáct let.

 
Mathhews mezi fanoušky na letišti v Rotterdamu (1957)

V roce 1953 pomohl Blackpoolu získat medaili pro vítěze anglického poháru v památném finále, které znamenalo jeden z jeho největších triumfů. Jeho spolupráce na hřišti se Stanem Mortensenem byla pro tým velmi přínosná. Mathews pomohl otočit skóre zápasu, když mu přihrál na tři góly a přispěl k vítězství v prodloužení.[2] Hrál klíčovou roli v týmu Blackpoolu, který v sezóně 1955/56 obsadil 2. místo v prvoligové soutěži. V roce 1956 získal Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu Evropy.[4] V roce 1957 mu královna udělila Řád britského impéria. [5]

V roce 1957 odehrál několik exhibičních utkání za fotbalové kluby v Ghaně a přispěl k rozvoji afrického fotbalu. Počátkem šedesátých let hrál příležitostně v kanadské profesionální fotbalové lize za Toronto City.

V říjnu 1961 hrál poslední zápas v dresu Blackpoolu,[3] ale nebyl to konec jeho aktivní hráčské kariéry. Vrátil se do Stoke City, který v té době hrál ve druhé lize, a sehrál tam téměř 60 zápasů.[4] V sezóně 1962/1963 klub postoupil do nejvyšší soutěže a Matthews byl ve věku 48 let podruhé ve své kariéře zvolen fotbalistou roku.

V lednu 1965 byl za své služby fotbalu povýšen do šlechtického stavu. Stále častěji musel kvůli zranění vynechávat zápasy a 6. února 1965 odehrál poslední utkání své dlouholeté profesionální kariéry.[4] Na stadionu Victoria Ground ve Stoke City se 28. dubna 1965 konalo oficiální rozloučení za účasti fotbalových legend z celého světa. Za Československo v zápase hráli Josef Masopust, Svatopluk Pluskal a Ján Popluhár.[2]

ReprezentaceEditovat

Za anglický národní tým podle oficiálních statistik odehrál 54 zápasů, ve kterých vstřelil 11 gólů. Jeho reprezentační kariéra trvala úctyhodných 23 let a to od jeho debutu 29. září 1934 do 15. května 1957. Startoval na dvou mistrovstvích světa (1950 a 1954).

Manažerská a trenérská činnostEditovat

V červenci 1965 byl Matthews jmenován generálním manažerem klubu Port Vale, ale v roce 1968 z funkce odstoupil poté, co doplatil na svou důvěřivost a klub byl vyloučen z první ligy kvůli finančním nesrovnalostem. Zůstal v klubu a pokračoval v práci s mládežnickým týmem. Mládeži se věnoval už od roku 1953, kdy každé léto trénoval chudé děti v Jižní Africe, Nigérii, Ghaně, Ugandě a Tanzanii. V době apartheidu založil v Sowetu tým složený z černošských školáků, pro který zprostředkoval i zájezd do Brazílie. Kromě Afriky působil jako trenér v Austrálii, Spojených státech a Kanadě.

Svůj poslední fotbalový zápas za Anglické veterány hrál v roce 1985 ve věku 70 let proti veteránům z Brazílie.

StáříEditovat

 
památník Stanleyho Matthewse před stadionem ve Stoke-on-Trent

V roce 1989 se s manželkou vrátil do Stoke-on-Tren a bydleli v ‎‎the Views‎‎ v ‎‎Penkhullu, památkově‎‎ chráněné budově, která byla rodištěm sira ‎‎Olivera Lodge‎‎. Matthews působil jako ‎‎ prezident FC Stoke ‎‎City‎‎ a čestný viceprezident ‎‎Blackpoolu‎‎.   

V roce 2000 vydal své paměti s názvem The Way It Was (My autobiography).

Sir Stanley Matthews zemřel tři týdny poté, co oslavil 85. narozeniny. Jeho smrt byla oznámena těsně předtím, než začal přátelský zápas Anglie s Argentinou. Jeho pohřbu se zúčastnily některé fotbalové legendy, např. Sir Bobby Charlton, Jack Charlton, Nat Lofthouse a Tom Finney. Jeho popel byl uložen pod středovým kruhem ‎‎stadionu Britannia ve ‎‎Stoke City, který oficiálně otevřel v srpnu 1997.

‎‎ V roce 2002 byl Matthews uveden do ‎‎ Síně slávy anglického fotbalu. V různých anketách byl zařazován mezi nejlepší fotbalisty 20. století. Byl uveden do síně slávy klubů ve Stoke a Blackpoolu. ‎‎ Před stadion Britannia ve Stoke City byl umístěn Matthewsův památník a další se nachází v centru ‎‎Hanley‎‎.

CharakteristikaEditovat

Hrál více než 800 utkání v ligové soutěži a reprezentaci. Od dětství dodržoval přísnou životosprávu a přísný tréninkový režim. Dbal na zdravou stravu, byl vegetariánem. Nekouřil, nepil alkohol. Každé ráno běhal několik kilometrů a do bot si dával závaží. [3] Vynikal precizní hrou s míčem a přesnými přihrávkami, proslavily ho typické úniky s pověstnou kličkou a přesné přihrávky.

Mezinárodní výbor při organizaci UNESCO mu udělil cenu fair play za rok 1986. Během své dlouhé kariéry hrál v osmdesáti čtyřech mezinárodních zápasech a nikdy nebyl vyloučen ani napomenut. Ke kolegům byl vstřícný a velkorysý, vždy se choval příkladně.[6] Na hřišti si vždy udržel chladnou hlavu, nikdy neztrácel nervy a nedovolil, aby emoce ovlivnily jeho hru.   

Během mezistátního utkání proti Itálii v roce 1948 za stavu 4-0 pro Anglii se Matthews rozběhl k rohovému praporku, aby ušetřil trochu času. Poté, co tam doběhl, si stačil utřít zpocené ruce do trenýrek a upravit si vlasy, než k němu přiběhl nějaký protihráč. Lidé v ochozech věřili, že Matthews byl natolik troufalý, aby si vytáhl hřeben z kapsy od trenýrek a učesal se. Ve své autobiografii pak napsal, že tato legenda ho provázala po zbytek života.

Co o něm řekliEditovat

  • „ Ten, který nás učil, jak by se měl hrát fotbal.“ - Pelé
  • „ Vyrostl jsem v době, kdy byl bohem pro ty, kteří toužili hrát fotbal. Byl skutečný džentlmen a už nikdy neuvidíme nikoho jako on. “ - Brian Clough
  • „ Řekl mi, že hrával za 20 liber týdně. Dnes by měl cenu všech peněz, co jsou v Bance Anglie.“ - Gianfranco Zola

Osobní životEditovat

‎V létě 1934 se Matthews oženil s Betty Vallanceovou, dcerou trenéra Stoke City Jimmyho Vallance, se kterou se poprvé setkal v den svých 15. narozenin v roce 1930, když byl prvním dnem jako poslíček zaměstnán na Victoria Ground. Měli spolu dvě děti: dceru Jean (*1939) a syna Stanleyho Jr. (*1945), který byl profesionálním tenistou.

V roce 1967 se ‎‎ Matthews na turné po Československu s Port Vale setkal se 44letou tlumočnicí Mílou Winterovou. [5] Byl přesvědčen, že našel pravou lásku svého života a rozvedl se. Následující roky spolu trávili na Maltě, v Jižní Africe a Torontu. Míla zemřela v roce 1999, několik měsíců před smrtí Stanleyho Matthewse.  

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanley Matthews na anglické Wikipedii.

  1. European Footballer of the Year (Ballon d'Or), RSSSF.com, cit. 25. 3. 2013 (anglicky)
  2. a b c d e CODR, Milan; CHOBOTSKÝ, Pavel. Přemožitelé času sv. 9. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Stanley Matthews, s. 174–177. 
  3. a b c VYMYSLICKÝ, Martin. Příběhy fotbalového Albionu. Třebíč: Akcent, 2013. ISBN 978-80-7268-952-1. S. 53–58. 
  4. a b c PAVLIS, Zdeněk. Zlatý míč : od Sira Matthewse po Ronalda. Velké Přílepy: Olympia, 2015. ISBN 978-80-7376-419-7. Kapitola Rytíř Stanley, s. 15–17. 
  5. a b Matthewsovi děkoval i Pelé: Sire Stanley, byl jste náš fotbalový učitel. iDNES.cz [online]. 2015-02-01 [cit. 2021-07-18]. Dostupné online. (česky) 
  6. PYRAMID, A. W. E. International Fair Play Committee. http://www.fairplayinternational.org/ [online]. [cit. 2021-07-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat