Stanislav Vodička

český umělecký knihvazač a spisovatel
Tento článek je o českém knihvazači a spisovateli. O vůdci rumburské vojenské vzpoury pojednává článek Stanko Vodička.

Stanislav Vodička (15. října 1910 Rožďalovice26. listopadu 1982 Velké Meziříčí) byl český umělecký knihvazač a spisovatel.

Stanislav Vodička
Narození 15. října 1910 nebo 15. března 1910
Rožďalovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 26. listopadu 1982 (ve věku 72 let)
Velké Meziříčí
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotopisEditovat

Narodil se 15. 3. 1910 v Rožďalovicích na Nymbursku v chudé rodině. Začal se učit na krejčího, ale po 2 týdnech z učení odešel. Potom se díky šťastné náhodě dostal ke knihaři Janu Rajmanovi, kde se vyučil uměleckým knihařem. Spolu s ním se u Rajmana vyučil také Josef Studený ze Skřinářova, který byl synovcem básníka Jakuba Demla. Tak v knihařské dílně Jana Rajmana v Rožďalovicích poznal Stanislav Vodička Jakuba Demla asi roku 1928. Po vyučení se Vodička přestěhoval na nějaký čas do Prahy, kde pracoval u knihaře Ludvíka Bradáče. Po vojenské službě se pak vrátil do Rožďalovic.

V roce 1934 odkoupil za 10 000 Kč od výše zmíněného J. Studeného knihařskou dílnu v Tasově. Dílna byla v domě č. p. 27, který patřil poštmistrovi Antonínu Demlovi, bratru básníka Jakuba Demla. V městečku Tasově na Českomoravské vrchovině žil S. Vodička téměř 20 let. Začátky v dílně bez zákazníků byly těžké. Jak říkal, vázal od bohatě zdobených a zlacených knih až po knihy, které rozžvýkala kráva. Vázal knihy mimo jiné také pro Nakladatelství Marie Rozy Junové, která vydávala díla Jakuba Demla nebo pro Dominikánské nakladatelství v Olomouci. Některé Demlovy knihy také koloroval. Ve Vodičkově knihařské dílně se často scházel Jakub Deml se svými přáteli a za krátko i knihař patřil mezi ně. O tomto přátelství i tehdejší době podal později svědectví v knize „Básník Jakub Deml v Tasově“. V roce 1948 svědčil u soudu ve prospěch Jakuba Demla, který byl neprávem obviněn z kolaborace s fašisty. Ve prospěch J. Demla svědčil také básník Vítězslav Nezval.

V dubnu 1937 se S. Vodička oženil. Bydlel u Tasova na samotě zvané Papírna, v domě, kde se dříve ručně vyráběl papír. V tomto domě kdysi nějaký čas bydlel svůdce a vrah žen Hugo Schenck. Za války byla nouze o materiál a tak si vydělával a bylinami barvil zvířecí kůže sám. Po válce roku 1946 přemístil dílnu do tasovského lihovaru.

Protože mu byla předepsána vysoká daň, přeceněn a zdaněn materiál a objednané suroviny byly se zpětnou platností zdaněny sazbou 600 %, zavřel dílnu a k 1. 12. 1951 odešel dělat knihaře do Kablovky ve Velkém Meziříčí. V roce 1961 se pak z Tasova do Vel. Meziříčí i přestěhoval.

Stanislav Vodička zemřel 26. 11. 1982 ve Velkém Meziříčí.

DíloEditovat

V letech 1954–1960 vedl S. Vodička národopisný soubor Vysočina a zároveň v něm vystupoval jako lidový vypravěč. Později také uspořádal v Brně výstavu knižní vazby, kterou uváděl Jaromír Tomeček.

V sedmdesátých letech 20. století prováděl též knihvazačské práce pro samizdatovou edici Rukopisy VBF, která byla založena Bedřichem Fučíkem a Vladimírem Binarem původně za účelem vydávání díla Jakuba Demla.

Stanislav Vodička žil uprostřed přírody, v blízkosti řeky Oslavy, v odlehlém lesním koutě, kterým denně chodil do své dílny. Byl výborným pozorovatelem a své postřehy z proměn přírody či zajímavá setkání s živočichy, ale také s osobitými lidmi si zapisoval na kartičky z tuhého papíru. A postupně své mnohaleté poznámky a pozorování přetvořil v povídky a přírodní básně v próze.

V 70. letech dvacátého století uspořádal některé své rukopisy a vznikla jeho kniha s názvem „Tam, kde usínají motýlové“, která vyšla v roce 1979.

Od roku 1978 pracoval na druhé knize povídek, která vyšla v roce 1983 pod názvem „Planina ticha“. (Tato kniha získala cenu nakladatelství Vyšehrad za nejlepší prózu. Ilustrace Mirko Hanák.)

V roce 1984 vyšla posmrtně kniha S. Vodičky pod názvem „Na vzdušné pěšince“. Šlo o výběr povídek z prvních předešlých knih rozšířený o povídky z pozůstalosti.

BibliografieEditovat

  • Bezpečí domova (vlastním nákladem – Tasov, 1945).
  • Básník Jakub Deml v Tasově (vzpomínky, vydáno v samizdatové edici Rukopisy VBF – Praha, 1978).
  • Tam, kde usínají motýlové (Praha, nakladatelství Vyšehrad, 1978).
  • Umírající kolátora (soubor povídek, vydáno v samizdatové edici Rukopisy VBF – Praha, 1981).
  • Štědrovečerní vytrubování (vydáno pro přátele jako vánoční soukromý tisk – 1981).
  • Básník Jakub Deml v Tasově (samizdat, edice Expedice, Praha, 1983).
  • Planina ticha (naklad. Vyšehrad – Praha, 1983).
  • Na vzdušné pěšince (výbor z díla, nakl. Mladá fronta – Praha, 1984).
  • Jepičí okamžiky (naklad. Vyšehrad – Praha, 1990).
  • Básník Jakub Deml v Tasově (Velké Meziříčí, 1991).
  • Z dopisů Stanislava Vodičky (korespondence, soukr. tisk Petr Holman – Praha, 2000).
  • Básník Jakub Deml v Tasově (Torst, 2001).

V roce 1985 připravil pro pro pražskou Violu režisér Jiří Horák pásmo Vodičkových próz pod názvem „Na motýlí pěšince poezie“.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Tam, kde usínají motýlové (doslov, V. Binar).
  • Básník Jakub Deml v Tasově (doslov, V. Binar).
  • Planina ticha (doslov, V. Binar).
  • Na vzdušné pěšince (doslov, V. Binar).

Externí odkazyEditovat