Stanislav Vodička
Stanislav Vodička (15. října 1910 Rožďalovice[1] – 26. listopadu 1982 Velké Meziříčí) byl český umělecký knihvazač a spisovatel.
| Stanislav Vodička | |
|---|---|
| Narození | 15. října 1910 nebo 15. března 1910 Rožďalovice  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 26. listopadu 1982 (ve věku 72 let) Velké Meziříčí  Československo |
| Povolání | spisovatel, básník, umělecký knihař a prozaik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Životopis editovat
Narodil se 15. března 1910 v Rožďalovicích na Nymbursku v chudé rodině. Začal se učit na krejčího, ale po 2 týdnech z učení odešel. Potom se díky šťastné náhodě dostal ke knihaři Janu Rajmanovi, kde se vyučil uměleckým knihařem.[1] Spolu s ním se u Rajmana vyučil také Josef Studený ze Skřinářova, který byl synovcem básníka Jakuba Demla. Tak v knihařské dílně Jana Rajmana v Rožďalovicích poznal Stanislav Vodička Jakuba Demla asi roku 1928. Po vyučení se Vodička přestěhoval na nějaký čas do Prahy, kde pracoval u knihaře Ludvíka Bradáče. Po vojenské službě se pak vrátil do Rožďalovic.
V roce 1934 odkoupil za 10 000 Kč od výše zmíněného J. Studeného knihařskou dílnu v Tasově. Dílna byla v domě č. p. 27, který patřil poštmistrovi Antonínu Demlovi, bratru básníka Jakuba Demla. V městečku Tasově na Českomoravské vrchovině žil S. Vodička téměř 20 let. Začátky v dílně bez zákazníků byly těžké. Jak říkal, vázal od bohatě zdobených a zlacených knih až po knihy, které rozžvýkala kráva. Vázal knihy mimo jiné také pro Nakladatelství Marie Rozy Junové, která vydávala díla Jakuba Demla nebo pro Dominikánské nakladatelství v Olomouci. Některé Demlovy knihy také koloroval. Ve Vodičkově knihařské dílně se často scházel Jakub Deml se svými přáteli a za krátko i knihař patřil mezi ně. O tomto přátelství i tehdejší době podal později svědectví v knize „Básník Jakub Deml v Tasově“. V roce 1948 svědčil u soudu ve prospěch Jakuba Demla, který byl neprávem obviněn z kolaborace s fašisty. Ve prospěch J. Demla svědčil také básník Vítězslav Nezval.
V dubnu 1937 se S. Vodička oženil. Bydlel u Tasova na samotě zvané Papírna, v domě, kde se dříve ručně vyráběl papír. V tomto domě kdysi nějaký čas bydlel svůdce a vrah žen Hugo Schenck. Za války byla nouze o materiál a tak si vydělával a bylinami barvil zvířecí kůže sám. Po válce roku 1946 přemístil dílnu do tasovského lihovaru.
Protože mu byla předepsána vysoká daň, přeceněn a zdaněn materiál a objednané suroviny byly se zpětnou platností zdaněny sazbou 600 %, zavřel dílnu a k 1. prosince 1951 odešel dělat knihaře do Kablovky ve Velkém Meziříčí.[1] V letech 1952 až 1962 působil jako lidový vypravěč souboru Vysočina.[1] V roce 1961 se pak z Tasova do Vel. Meziříčí i přestěhoval.
Stanislav Vodička zemřel 26. listopadu 1982 ve Velkém Meziříčí.
Dílo editovat
V letech 1954–1960 vedl S. Vodička národopisný soubor Vysočina a zároveň v něm vystupoval jako lidový vypravěč. Později také uspořádal v Brně výstavu knižní vazby, kterou uváděl Jaromír Tomeček.
V sedmdesátých letech 20. století prováděl též knihvazačské práce pro samizdatovou edici Rukopisy VBF, která byla založena Bedřichem Fučíkem a Vladimírem Binarem původně za účelem vydávání díla Jakuba Demla.
Stanislav Vodička žil uprostřed přírody, v blízkosti řeky Oslavy, v odlehlém lesním koutě, kterým denně chodil do své dílny. Byl výborným pozorovatelem a své postřehy z proměn přírody či zajímavá setkání s živočichy, ale také s osobitými lidmi si zapisoval na kartičky z tuhého papíru. A postupně své mnohaleté poznámky a pozorování přetvořil v povídky a přírodní básně v próze.
V 70. letech dvacátého století uspořádal některé své rukopisy a vznikla jeho kniha s názvem „Tam, kde usínají motýlové“, která vyšla v roce 1979.
Od roku 1978 pracoval na druhé knize povídek, která vyšla v roce 1983 pod názvem „Planina ticha“. (Tato kniha získala cenu nakladatelství Vyšehrad za nejlepší prózu. Ilustrace Mirko Hanák.)
V roce 1984 vyšla posmrtně kniha S. Vodičky pod názvem „Na vzdušné pěšince“. Šlo o výběr povídek z prvních předešlých knih rozšířený o povídky z pozůstalosti.
V roce 1980 obdržel Cenu Vyšehradu za původní prózu, roku 1982 získal Čestné uznání za vazbu v trienále v Brně.[1]
Bibliografie editovat
- Bezpečí domova (vlastním nákladem – Tasov, 1945).
- Básník Jakub Deml v Tasově (vzpomínky, vydáno v samizdatové edici Rukopisy VBF – Praha, 1978).
- Tam, kde usínají motýlové (Praha, nakladatelství Vyšehrad, 1978).
- Umírající kolátora (soubor povídek, vydáno v samizdatové edici Rukopisy VBF – Praha, 1981).
- Štědrovečerní vytrubování (vydáno pro přátele jako vánoční soukromý tisk – 1981).
- Básník Jakub Deml v Tasově (samizdat, edice Expedice, Praha, 1983).
- Planina ticha (naklad. Vyšehrad – Praha, 1983).
- Na vzdušné pěšince (výbor z díla, nakl. Mladá fronta – Praha, 1984).
- Jepičí okamžiky (naklad. Vyšehrad – Praha, 1990).
- Básník Jakub Deml v Tasově (Velké Meziříčí, 1991).
- Z dopisů Stanislava Vodičky (korespondence, soukromý tisk Petr Holman – Praha, 2000).
- Básník Jakub Deml v Tasově (Torst, 2001).
V roce 1985 připravil pro pražskou Violu režisér Jiří Horák pásmo Vodičkových próz pod názvem „Na motýlí pěšince poezie“.
Odkazy editovat
Reference editovat
Literatura editovat
- Tam, kde usínají motýlové (doslov, V. Binar).
- Básník Jakub Deml v Tasově (doslov, V. Binar).
- Planina ticha (doslov, V. Binar).
- Na vzdušné pěšince (doslov, V. Binar).
Externí odkazy editovat
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Stanislav Vodička
- Stanislav Vodička ve Slovníku české literatury
- Spisovatel a básník Stanislav Vodička: Tam, kde usínají motýlové, Denik.cz, 11. 1. 2016
