Spor o ostrov Tuzla
Spor o ostrov Tuzla je rusko-ukrajinský konflikt z konce roku 2003, kdy Rusko zpochybnilo příslušnost ostrova Tuzla k Ukrajině a zahájilo výstavbu přehrady v Kerčském průlivu od ruského pobřeží k ostrovu.[1] Podle některých analytiků měla stavba přehrady vyvinout tlak na Ukrajinu s cílem vyřešit status Kerčského průlivu a Azovského moře a celý spor byl v podstatě testovací fází války s Ukrajinou.[2] Podle Ukrajiny byla stavba hráze narušením její územní svrchovanosti.[3]
Problém nebyla ani tak otázka státní příslušnosti ostrova, kterou nezpochybňovala ani ruská média, ale spíše skutečnost, že díky tomu byl plavební kanál z Černého do Azovského moře v tomto místě zcela ve výsostných vodách Ukrajiny, což jí dávalo možnost účtovat poplatky za průjezd ruským lodím. Rusko naopak nemělo možnost zabránit plavbě válečných lodí NATO do Azovského moře.[4] Dalším důvodem jsou předpokládaná naleziště ropy v oblasti.[3]
Pozadí
editovatTuzla je písečný ostrov poblíž Kerčského poloostrova (součást Krymu) přibližně uprostřed průlivu spojujícího Azovské a Černé moře. Původně šlo o písečnou kosu, která vybíhala z Tamaňského poloostrova spadajícího do Kubáňského kraje v Ruské federaci. Silnou bouří v roce 1925 bylo spojení s pevninou přerušeno. V lednu 1941 byl ostrov převeden do Krymské autonomní socialistické sovětské republiky a v roce 1954 zároveň s Krymem do Ukrajinské sovětské socialistické republiky. Ostrov Tuzla se dostal pod kontrolu krátce nezávislé Krymské republiky (1992–1995) před připojením Krymu k Ukrajině v roce 1995.[4]
28. ledna 2003 byla dohodou stanovena pozemní státní hranice mezi Ukrajinou a Ruskem, ale ruská strana odmítla jednat o stanovení hranice na moři. Ukrajina stanovila svou hranici 12 námořních mil od pobřeží v Černém i Azovském moři v souladu s mezinárodním námořním právem.[5]
Průběh konfliktu
editovatOtázku, zda ostrov patří do Krasnodarského kraje nadhodil již v roce 1997 Alexander Travnikov v knize „Kosa Tuzla: převedené území“.
29. září 2003 úřady Krasnodarského kraje (gubernátor Alexander Tkačev) zahájily stavbu hráze od poloostrova Tamaň směrem k ostrovu Tuzla, údajně s cílem zabránit erozi pobřeží poloostrova Tamaň a kosy. Stavba přehrady však způsobila erozi značné části ostrova Tuzla.[6]
Dne 23. října 2003 byla po dohodě prezidentů Putina a Kučmy stavba hráze zastavena 102 m od čáry státní hranice.[6][7] V roce 2022 prezident Kučma připustil, že v případě překročení ukrajinské hranice měla pohraniční stráž a armáda jeho přímý rozkaz zahájit palbu.[8]
V prosinci 2003 prezidenti Putin a Kučma podepsali „Dohodu o spolupráci při využívání Azovského moře a Kerčského průlivu“, podle níž měla být dořešena i otázka určení rusko-ukrajinské námořní hranice a režimu Azovského moře a Kerčského průlivu. K tomu však nikdy nedošlo.[1]
V návaznosti na konzultace mezi Ukrajinou a Ruskem, které se konaly ve dnech 12. až 13. července 2005, tisková služba ukrajinského ministerstva zahraničí oznámila, že Rusko přiznalo Ukrajině vlastnictví ostrova Tuzla a „vod kolem něj“.[9] Naopak odbor informací a tisku Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace v reakci na takovou informaci uvedl, že „právní status ostrova Tuzla zůstává nevyřešen“.[10]
Dne 12. července 2012 podepsali prezidenti Ukrajiny a Ruska, Janukovyč a Putin v Jaltě společné prohlášení o budoucím vymezení námořní hranice mezi Ruskou federací a Ukrajinou.[11][12] Rusko přiznalo Ukrajině vlastnictví ostrova výměnou za "právo klíče" pro průjezd lodí Kerčským průlivem (právo blokovat průjezd lodím třetích zemí).[12] Podle jiných médií pouze zdroj z ruské delegace řekl RIA Novosti, že Rusko je připraveno postoupit ostrov Tuzla, pokud mu zůstane zachováno „právo klíče“.[13] Zároveň však Ukrajina upozornila, že za celou dobu jednání o demarkaci hranic od roku 1991 nebyla nikdy otázka příslušnosti ostrova Tuzla k Ukrajině zpochybněna,[13] což potvrdila i ruská média.[4]
29. ledna 2014 potvrdila ukrajinská vláda smlouvu s Ruskem o stavbě mostu přes průliv, která byla podepsána 17. prosince 2013.[14]
Po anexi Krymu Ruskem
editovat- Dne 21. března 2014 v návaznosti na faktickou anexi Krymu Rusko jednostranně vyhlásilo své územní právo na Kerčský průliv i ostrov Tuzla.[15]
- V červnu 2014 Rusko rozhodlo postavit most přes Kerčský průliv mezi Krasnodarským krajem a Krymem přes ostrov Tuzla.[16]
- 1. října 2014 ukrajinská strana od smlouvy odstoupila.[17]
- V roce 2018 byla zprovozněna dvojice silničních mostů, jeden spojuje hráz postavenou v roce 2003 s Tuzlou, druhý Tuzlu s Krymem. V roce 2019 byl zprovozněn most železniční.[18]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Конфликт вокруг Тузлы na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Spor Ruska a Ukrajiny o Kerčský průliv je dlouhodobý. Otevřený střet hrozil už před patnácti lety. ČT24 [online]. Česká televize, 2018-11-25 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online.
- ↑ Бывший советник Путина: конфликт вокруг Тузлы стал пробной войной Кремля с Украиной. Крым.Реалии [online]. Radio Free Europe / Radio Liberty, 2015-04-09 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b HROMÁDKA, Martin; VOLDÁN, Petr. Premiéři Ruska a Ukrajiny tlumili krizi kolem sporné hráze. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2003-10-24 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online.
- ↑ a b c ЦЕПЛЯЕВ, Виталий. ...Россия отдала Украине остров Тузла?. Аргументы и Факты [online]. 2012-07-17 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ МУСАФИРОВА, Ольга. «Надо говорить о выходе на границы Украины не 1991-го, а 2003 года». Украинский дипломат Леонид Осаволюк объясняет, что не так с общепринятыми целями Киева в войне. Новая газета Европа [online]. 2022-05-29 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Украина: Дамба в Керченском проливе вредит экологии. www.rosbalt.ru [online]. 2005-03-14 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ РОСБАЛТ, Росбалт:. Украина против строительства Россией дамбы в Керченском проливе. utro.ru [online]. 2005-03-14 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ТОРОП, Оксана. Леонид Кучма: "Путин хотел уничтожить Украину, а получит наше второе рождение". BBC News Русская служба [online]. 2022-08-04 [cit. 2024-10-31]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ МИД Украины: РФ признала принадлежность Украине острова Тузла. РИА Новости [online]. МИА «Россия сегодня», 2005-07-13 [cit. 2024-11-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ МИД РФ: правовой статус острова Тузла остается неопределенным. РИА Новости [online]. МИА «Россия сегодня», 2005-07-13 [cit. 2024-11-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Россия и Украина договорились о морской границе. Lenta.RU [online]. 2012-07-13 [cit. 2024-11-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b ИВАНОВ, Степан. Путин и Янукович поделили море. utro.ru [online]. 2012-07-12 [cit. 2024-11-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b МИД Украины объяснился после встречи Путина с Януковичем: остров Тузла никогда не был и не будет российским. NEWSru.com [online]. 2012-07-13 [cit. 2024-11-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ПОСТАНОВА č. 34-2014-п ze dne 2014-01-29, Про затвердження Угоди між Кабінетом Міністрів України та Урядом Російської Федерації про спільні дії з організації будівництва транспортного переходу через Керченську протоку. [cit. 2024-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Лавров: Керченский пролив больше не может являться предметом переговоров с Украиной - ТАСС. TACC [online]. 2014-03-21 [cit. 2024-11-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Мост в Крым будет через Тузлу. Новости Крыма [online]. Крымский портал [cit. 2024-11-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Украина разорвала договор с РФ о совместном строительстве моста через Керченский пролив. www.rosbalt.ru [online]. 2014-10-01 [cit. 2024-11-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ ZELENÝ, Petr. Krymský most je symbol ruské anexe Krymu i nástroj propagandy. Otvíral ho Putin osobně. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-10-08 [cit. 2024-11-01]. Dostupné online.