|
| soustava SI = odvozená
}}
'''Elektrický náboj''' je [[fyzikální veličina]] a vlastnost hmoty, která vyjadřuje schopnost působit [[Elektrická síla|elektrickou silou]] a způsobuje tuto sílu, pokud jsou nabitá tělesa umístěna v elektromagnetickém poli. Jsou dva druhy elektrického náboje: kladný, přenášený [[proton]]y, a záporný, přenášený [[elektron]]y. Pokud je celkový náboj roven nule, říká se, že je neutrální. Shodné náboje se odpuzují a opačné přitahují.
Pro elektrický náboj platí zákon ''zachování elektrického náboje'',<ref name="mff">{{Citace elektronického periodika
| periodikum = physics.mff.cuni.cz
| url = https://physics.mff.cuni.cz/kfpp/skripta/kurz_fyziky_pro_DS/display.php/elmag/1_1
| datum přístupu = 2020-11-18
}}</ref> což znamená, že celkový náboj [[izolovaná soustava|izolované soustavy]] se nemůže změnit. Hlavními nosiči elektrického náboje jsou nepohyblivé kladné [[proton]]y a pohyblivé záporné [[elektron]]y. Celkový elektrický náboj tělesa je záporný, pokud celkový počet jeho elektronů je větší než celkový počet jeho protonů, kladný v opačném případě. Tělesa se stejným počtem protonů a elektronů nemají náboj a jsou označována jako elektricky neutrální. Náboj je také [[kvantování|kvantovaný]], což znamená, že jeho hodnota je vždy násobkem [[elementární náboj|elementárního náboje]] ''e'', což je nejmenší elektrický náboj, který může volně existovat. Tato vlastnost se také někdy nazývá ''zákon kvantování náboje''. [[Kvark]]y mají menší náboje, násobky {{Zlomek|1|3}}''e'', ale ty se vždy spojí do částice, která má jako náboj [[přirozená čísla|přirozený]] násobek ''e''. Proton má náboj +''e'' a elektron -''e''.
To, že mají tělesa, popř. částice elektrické vlastnosti znamená, že mají elektrický náboj a kolem nich je
Odvozená jednotka elektrického náboje v soustavě SI je coulomb (C), pojmenovaný po francouzském fyzikovi [[Charles-Augustin de Coulomb|Charlesi-Augustinovi de Coulombovi]]. V [[elektrotechnika|elektrotechnice]] bývá také zvykem používat jednotku ampérhodina, například u kapacity [[Galvanický článek|elektrických článků]], a ve fyzice a chemii se jako jednotka také používá elementární náboj ''e''. V chemii se také můžeme setkat s [[Faradayova konstanta|Faradayovou konstantou]], která vyjadřuje celkový náboj jednoho [[mol]]u částic s elementárním nábojem. Náboj se značí velkým ''Q'', v zahraničí (např. v angličtině) se můžeme setkat i s malým ''q''.
elektrické pole.
Elektrický náboj vytváří [[elektrické pole]]<ref>{{cite book |last1=Chabay |first1=Ruth |last2=Sherwood |first2=Bruce |title=Matter and interactions |date=2015 |publisher=Wiley |page=867 |edition=4th}}</ref>. Elektrické náboje také vytvářejí [[magnetické pole]], pokud se pohybují. Interakce mezi elektrickým nábojem a [[elektromagnetické pole|elektromagnetickým polem]] (kombinace elektrického a magnetického pole) je zdrojem [[Lorentzova síla|Lorentzovy síly]], která je jednou ze čtyř [[Základní interakce|základních sil]].
elektrický náboj - kladný
Elektrický náboj vyjadřuje určitou vlastnost [[částice|částic]], která je spojována se vznikem vzájemného působení mezi [[těleso|tělesy]] (částicemi) podobným způsobem, jako je [[hmotnost]] spojována s existencí [[gravitační pole|gravitačního pole]]. Přítomnost elektrického náboje je tedy nutná pro vznik [[elektrické pole|elektrického]] nebo [[magnetické pole|magnetického pole]].
- záporný
Těles, popř. částice bez elektrického náboje = elektricky neutrální
Tělesa se skládají z látek, látky jsou složeny z atomů a molekul. Molekuly vznikají sloučením dvou a více atomů.
Atom - se skládá ze dvou částí: JÁDRA a OBALU
jádro: se skládá z protonů – kladný náboj a neutronů – bez elektrického náboje → jádro má kladný
náboj
obal: se skládá z elektronů – záporný náboj → obal má záporný náboj
Atom je elektricky neutrální částice, protože má stejný počet protonů a elektronů.
== Souhrn ==
== Jednotka ==
SI odvozená jednotka elektrického náboje je coulomb (symbol: C). Coulomb je definován jako množství náboje, který projde kolmým průřezem elektrického vodiče s proudem 1 ampér za 1 sekundu. Jednotka coulomb byla navržena v roce 1946 a ratifikována v roce 1948. Celý název veličiny ''Q'' je ''množství'' nebo ''velikost el. náboje''.<ref name="mff">{{Citace elektronického periodika
| periodikum = physics.mff.cuni.cz
| url = https://physics.mff.cuni.cz/kfpp/skripta/kurz_fyziky_pro_DS/display.php/elmag/1_1
| datum přístupu = 2020-11-18
}}</ref> K ''přímému'' měření el. náboje se používá přístroj zvaný [[elektrometr]], jednoduchým druhem elektrometru je [[elektroskop]], tvořený odpuzujícími se plátky kovu, nebo je možné náboj měřit ''nepřímo'' pomocí [[galvanometr]]u, který měří proud, a času. Při nepřímém měření se využívá vztah z definice el. náboje:
<math>\Delta Q=\int i(t)dt</math>
| 