Margaret Mahlerová: Porovnání verzí

'''Margaret Mahlerová''' ([[Maďarština|maďarsky]] ''Mahler Margit'', [[10. květen|10. května]] [[1897]] [[Šoproň|Sopron]] – [[2. říjen|2. října]] [[1985]] [[New York]]) byla [[Židé ve Spojených státech amerických|židovsko-americká]] [[Pediatrie|pediatrička]] a [[psychoanalýza|psychoanalytička]], představitelka tzv. [[egopsychologie]], tedy směru [[psychoanalýza|psychoanalýzy]], který navazuje na strukturální teorii [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]], jak ji založil svým spisem ''Já a ono'' z roku [[1923]], kde definoval pojmy [[Ego, superego a id|''ego'' (''já''), ''id'' (''ono'') a ''superego'' (''nadjá'')]]. (Vzhledem k anglofonním kořenům [[egopsychologie]] bývá v psychoanalytické literatuře dodržován úzus, že u [[egopsychologie|egopsychologů]] se používají [[Angličtina|anglické]] pojmy ''ego'', ''id'' a ''superego'', kdežto při odkazech na původní [[Sigmund Freud|Freudovo]] dílo domácí přepisy těchto pojmů, v [[Čeština|češtině]] tedy ''já'', ''ono'', ''nadjá''.) Nejvýznamnějším konceptem Margaret Mahlerové je její model [[Dětství|dětského]] vývoje.

Narodila se v [[Židé|židovské]] rodině v [[Rakousko-Uhersko|rakousko-uherské]] [[Šoproň|Šoproni]]. [[Gymnázium]] a vysokou školu (nejdříve [[dějiny umění]], posléze [[Lékařství|medicínu]]) studovala v [[Budapešť|Budapešti]] a zde také potkala [[Psychoanalýza|psychoanalytika]] [[Sándor Ferenczi|Sándora Ferencziho]], který ji velmi ovlivnil a přitáhl k dílu [[Sigmund Freud|Sigmunda Freuda]]. Po studiích působila ve [[Vídeň|Vídni]], kde roku [[1926]] podstoupila psychoanalýzu u [[Helene Deutschová|Helene Deutschové]]. Roku [[1938]] uprchla před [[nacismus|nacisty]] do [[Spojené státy americké|Spojených států]] a pracovala v [[New York]]u.

Tato fáze vrcholí zhruba kolem dvou let věku. Dítě stále více chápe, že jednota je iluzí, že je na matce skutečně nezávislé, což v něm vybudí tzv. [[separační úzkost]]. Zatímco v minulém období bylo živé a průzkumnické, nyní má potřebu být více s matkou. Je to velmi komplikovaná fáze, pro dítě i pro matku, neboť dítě se chová „zlobivě“ – matku stále pronásleduje, ale přitom ji odstrkuje a provokuje. Podle Mahlerové se v něm bijí dvě tendence – touha po obnovení slastné fúze i strach, že fúze vyhladí ''já'', že objekt dítě pohltí a vezme mu nezávislou existenci. Špatný průchod znovusbližovací fází (i chybné reakce matky v této etapě) jsou podle Mahlerové kořenem mnoha potíží na pomezí [[neuróza|neurózy]] a [[psychóza|psychózy]] – podle Mahlerové lze modelem zhroucení znovusbližovací fáze popsat zejména tzv. [[hraniční porucha osobnosti|hraniční poruchu osobnosti]] (''borderline syndrom''). Ale fáze může být klíčem i k neuróze – když je poškozeno rozlišení objektu a [[subjekt]]u v této fázi, nemůže dítě projít úspěšně [[oidipovský komplex|oidipovským komplexem]].

Čtvrtá fáze separačně-individuačního procesu, vymezená zhruba třetím rokem života. Dítě konflikty vyřeší tím, že objekt (matku) zvnitřní a nadále se k ní vztahuje jako k vnitřnímu [[symbol]]u. Poté již následuje fáze oidipovská, kdy dítě akceptuje intervenci „třetího“ prvku do jeho vztahu s matkou – tuto fázi již popsal [[Sigmund Freud|Freud]].

[[Kategorie:Narození v roce 1897]]

[[Kategorie:Úmrtí v roce 1985]]