Revoluce 1848–1849 v Rakouském císařství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo značka: editace z Vizuálního editoru |
m nedoklep |
||
Řádek 57:
Své požadavky císaři zaslal také [[Národní výbor (1848)|Svatováclavský výbor]], jež ve své petici kladl důraz na rovnoprávnost obou zemských jazyků a na respektování státního práva [[Koruna česká|Koruny české]], nezkušení čeští delegáti však 22. března ve Vídni téměř ničeho nedosáhli. Svatováclavský výbor proto vzápětí vypracoval druhou petici, v níž odmítl [[Obnovené zřízení zemské]] a za většinovou národnost v českých zemích označil Čechy. Císař [[8. duben|8. dubna]] vydal kabinetní list, v němž stanovil zásady voleb do [[Český zemský sněm|českého zemského sněmu]] a schválil jazykovou rovnoprávnost [[čeština|češtiny]] a [[němčina|němčiny]]. Císařovo rozhodnutí sice Čechy uspokojilo, zároveň však znepokojilo české Němce, kteří se začali přiklánět k velkoněmecké myšlence a přestávali podporovat české liberály.<ref>Štaif (1990). S. 19–33.</ref>
Koncem března se naplno rozhořelo povstání v [[Lombardsko-benátské království|Lombardii]]. [[22. březen|22. března]] lidové povstání vyhnalo Rakušany z [[Milán]]a a o den později z [[Benátky|Benátek]]. Italské revolucionáře podpořilo také [[Sardinské království]], jež vyhlásilo [[26. březen|26. března]] Rakouskému císařství válku.<ref>Veber (2002). S. 405.</ref> Rakouské vojsko pod vedením [[Josef Václav Radecký z Radče|maršála Radeckého]] získala převahu až po [[bitva u Custozy (1848)|bitvě u Custozzy]] [[25. červenec|25.
[[Soubor:Francesco Hayez 047.jpg|náhled|upright|Císař [[Ferdinand I. Dobrotivý|Ferdinand I.]]]]
| |||