Řadová číslovka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m typogr., v podstatě duplicitní a nepříliš wikipedický enwlinilink se bojím odebrat z důvodu nařčení o likvidaci
a dosť
značka: revertováno
Řádek 1:
'''Řadová číslovka''' je [[číslovka]], která vyjadřuje pozici objektu v řadě, tzn. označujeoznačují pořadí (odpověď na otázku ''kolikátý?''), tedy např. ''první, druhý, třetí, čtvrtý, stý, několikátý…'' Tímto způsobem se každému prvku řady přidělí [[přirozené číslo]], které slouží jako jeho index a ukazuje, jak „daleko“ od počátku řady prvek leží. Řadové číslovky gramaticky zpravidla fungují jako [[přídavné jméno]] („osmý“).
 
Koncept řadových číslovek v [[matematika|matematice]] zobecňují [[ordinální číslo|ordinální čísla]].
Řádek 21:
 
== Řadové číslovky v češtině ==
Řadové číslovky se v češtině zpravidla tvoří přidáním přípony -ý (případně -í) k základní číslovce, resp. k jejímu kmeni. U číslovek končících v základním tvaru na -et neob -ět se přitom hláska a písmeno „e“ mění v „á“. Řadové číslovky první (prvý), druhý, třetí a čtvrtý se z tohoto hlediska jeví jako nepravidelné. Od slov typu milion či bilion se řadová číslovka tvoří příponou -tý, obdobně i od čísla nula (nultý).<ref name="Sedláček" /> O číslovce „miliarda“ František Trávníček i další autoři psali, že k ní řadová číslovka neexistuje, a Trávníček dovozoval, že správně utvořená by zněla „miliardý“,<ref>František Trávníček: ''Mluvnice spisovné češtiny II'', 1951, s. 1187</ref><ref> I. Poldauf, K. Šprunk: ''Čeština jazyk cizí'', 1968, s. 132.</ref> řada slovníků však uvádí jako správný tvar „miliardtý“.<ref name="Sedláček">Miloslav Sedláček: [http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5604 K tvoření číslovek řadových], Naše řeč, ročník 55 (1972), číslo 1, s. 48-49</ref>
 
Je-li základní číslovka tvořena více slovy, do tvaru řadové číslovky se upravují všechna slova (152. = „stý padesátý druhý“, 215. = „dvoustý patnáctý“, 368. = „třístý šedesátý osmý“), řadové číslovky pro rovné stovky od 200 do 900 však mají podobu složenin (čtyřstý, devítistý), taková složenina je možná u pro rovné stovky od 1100 do 1900 (devatenáctistý), obdobně se počítá i v tisících (dvoutisící, pětadvacetitisící nebo dvacetipětitisící, stotisící), v některých případech ve více možných variantách (dvěstětisící, třistatisící, čtyřistatisící i dvousettisící, třísettisící, čtyřsettisící), a v milionech (desetimiliontý). <ref name="Sedláček" /> Je možný i druhý typ tvoření číslovek řadových, kde se číslovka vyjadřující stovky ponechává spřažená s číslovkou vyjadřující desítky nebo jednotky, např. stoprvní, stodvanáctý, stodvacátý, dvěstěpadesátý.<ref name="Sedláček" /> Je možná i řada dalších variant, například 152. = „stý dvaapadesátý“ nebo „stodvaapadesátý“.<ref name="Sedláček" />
 
Při vypsání celé číslovky slovem (''třináctý den, dvacáté místo'') se používají obecná pravidla pro psaní přídavných jmen. Ve výrazech typu „tisící devítistý sedmdesátý čtvrtý“ se slova oddělují podobně jako u základních číslovek, dohromady se píšou složené číslovkové výrazy typu pětadvacátý, stopadesátý, devítistý.<ref>[http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=785#nadpis5 Psaní číslic a číslovek], Značky, čísla a číslice, Internetová jazyková příručka, Ústav pro jazyk český AVČR </ref>
Řádek 31:
Řadové číslovky jsou gramaticky zpravidla ve funkci přídavného jména, čemuž ve flektivních jazycích včetně češtiny odpovídá i [[skloňování]]. Číslovky ''první, třetí'' a ''tisící'' se skloňují podle [[vzor (mluvnice)|vzoru]] ''jarní'', ostatní adjektivní číslovky podle vzoru ''mladý''.
 
Při použití [[Číslice|číslic]] se řadové číslovky vyznačují doplněnou [[Tečka|tečkou]]: ''13. den, 20. místo, Karel IV.'' atd.''. Zápis číslicí v češtině a slovenštině reprezentuje číslovku ve všech jejích pádech, tj. při skloňování se před tečku ani za tečku žádná pádová koncovka nepřipisuje. Nahrazovat tečku v zápise koncovkou řadové číslovky připojenou za číslo, ať už se spojovníkem nebo bez spojovníku, je v češtině považováno za chybné.
 
Pokud je číslovka uvedena až za slovem označujícím počítanou věc, pak se číselný zápis řídí tím, jako by šlo o číslovku základní (''v roce 1998'', ''bastion XIII''), a to i v případech, kdyby by ji bylo možno číst i jako číslovku řadovou (na straně 22 = na straně dvacáté druhé). Číslování panovníků je však vždy interpretováno jako řadové číslovky a v češtině se píše římským číslem s tečkou (Karel IV., Benedikt XVI.).
Řádek 40:
Tvary typu „zaprvé“, „zadruhé“ nejsou v tištěných slovnících češtiny obsaženy, slovník Internetové jazykové příručky u nich připouští psaní dohromady i zvlášť, k slovním druhům je nepřiřazuje.<ref name="Poprvé" />
 
Pravopisnými pravidly pro tento typ výrazů se zabýval Ondřej Hausenblas v časopise Naše řeč v roce 1998. Pravidla pravopisu z roku 1993 připouštěla u nižších čísel dvě varianty (poprvé i po prvé, podruhé i po druhé, pokaždé i po každé), avšak tvary pro vyšší čísla se explicitně nezabývají. Tvary ''podvacáté, potřicátéprvé, pošedesátéosmé'' psané dohromady by podle Hausenblase byly nejen „divné“, ale opravdu by nevyhovovaly Pravidlům, která podle něj částečné psaní dohromady připouštějí pouze při převráceném pořadí jednotek a desítek. <ref name="Poprvé">Ondřej Hausenblas: [http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7422 Poprvé, podruhé, potřetí to jde, proč ne po čtvrté a po sté?], Naše řeč, ročník 81 (1998), číslo 1, s. 53-55</ref> Ve výkladové části Pravidla z roku 1993 v § 96 uvádějí, že spojení předložek se zájmeny a číslovkami se píšou většinou dohromady, např. vjedno, zajedno, obojím způsobem se však píše např. poprvé i po prvé.<ref name="Poprvé" /> Hausenblas doklady neúplnosti a nekonzistentnosti kodifikace uzavírá konstatováním, že rozhodnutí o tom, co psát dohromady a co zvlášť, je ve spisovném jazyce evidentně dost subjektivní, a výzvou, abychom se drželi Pravidel, kde můžeme a umíme, ale nepronásledovali zle ty, kdo se náhodou nebo vědomě od příkladů na číslovkové výrazy odchýlí.<ref name="Poprvé" />
 
== Aplikace na jiná než přirozená čísla ==
== Pořadí a fenomén „nultý“ ==
Řadová číslovka „nultý“, případně řadové číslovky vztahující se k jiným nepřirozeným číslům (záporná čísla, zlomky), vznikly extrapolací nebo interpolací řadového číslování bodových prvků na číselné ose.
Řadová číslovka „nultý“ vznikla v důsledku zanedbání/nepochopení rozdílu mezi pořadím a číselným označením prvků řady nezápornými čísly začínajícími nulou. Hodnota nula je v takovéto řadě první, nikoliv nultá. Stejně tak poledník s úhlem 0° vzhledem k [[Královská greenwichská observatoř|observatoři v Greenwich]] je v pořadí první, nikoliv nultý. Přesto se u něj kromě správnějšího označení „[[základní poledník]]“ ustálilo také označení „nultý poledník“, navzdory tomu, že například v anglickém jazyce se poledník označuje slovy "[[:en:Prime_meridian|prime meridian]]", kde slovo prime, je synonymem slova first, tedy první. Půlnočním časem 0:00 začíná první hodina dne, nikoliv nultá a narozením začíná první rok života, nikoliv nultý. Třetí hodina na hodinách odbíjí v okamžiku, kdy je dovršena, a podobně 18. narozeniny má člověk v den, kdy osmnáctý rok svého života dokončil, nikoliv když jej zahajuje. Udává-li někdo, že mu je 13 let, znamená to, že aktuálně prožívá již 14. rok svého života. Čas 8:35 je součástí 9. hodiny dne a rok 1867 patří k 19. století, nikoliv k 18. století. Obdobně jednotka byte používaná v informatice má 8 bitů a bit s indexem 7 je poslední, tedy osmý. Bit s indexem 0 je tedy první, nikoliv nultý.
 
Počítáme-li například poledníky v intervalu jednoho stupně a poledník pro zeměpisnou délku 1 stupně nazveme prvním poledníkem, pak v zeměpisné délce 0 stupňů budeme mít 360. poledník, díky extrapolaci však o něm lze mluvit i jako o nultém poledníku a obdobně lze na základě interpolace uvažovat například dvouapůltý poledník. Zde však již nejde o řadové číslovky v pravém smyslu slova.
 
== Pořadí číselných intervalů ==
Pokud řadovými číslovkami neoznačujeme body na číselné ose, ale číselné intervaly (úseky), pak je nutno pamatovat na to, že půlnočním časem 0:00 začíná první hodina dne, nikoliv nultá, a narozením začíná první rok života, nikoliv nultý. Třetí hodina na hodinách odbíjí v okamžiku, kdy je dovršena, a podobně 18. narozeniny má člověk v den, kdy osmnáctý rok svého života dokončil, nikoliv když jej zahajuje. To koliduje s těmi formami vyjádření, kde udáváme počet dokončených (celých) úseků, tedy číslo o jednu menší, než je pořadí aktuálního úseku: udává-li někdo, že mu je 13 let, znamená to, že aktuálně prožívá již 14. rok svého života. Čas 8:35 je součástí 9. hodiny dne a rok 1867 patří k 19. století, nikoliv k 18.
 
== Reference ==