Králík domácí: Porovnání verzí

== Domestikace a historie ==

Divocí králíci pochází z [[Pyrenejský poloostrov|Pyrenejského poloostrova]], kde byli oblíbenou lovnou zvěří už od pravěku. Staří Římané na přelomu letopočtu chovali divoké králíky v oborách, tzv. ''leporáriích'' a jejich maso, zejména z mláďat (dokonce i dosud nenarozených), považovali za pochoutku. Římané také králíky vysadili na [[Baleáry|Baleárských ostrovech]], kde se tak přemnožili, že za císaře [[Augustus|Augusta]] musela být k jejich likvidaci nasazena [[Římské legie|armáda]]. V raném středověku chovali králíky především mniši v [[klášter]]ech, neboť maso z neosrstěných mláďat bylo pokládáno za [[Půst|postní pokrm]], což potvrdil sám papež [[Řehoř Veliký]]. Ve středověku byli králíci chováni ve stájích pro zábavu, a také proto, aby uklízeli zbytky potravy po koních. Od druhé poloviny 16. století pak známe první bílé králíky, ale též barevná a masná plemena, ke skutečnému rozvoji chovatelství došlo v Anglii. V 17. století se chov zaměřoval hlavně na králíky chované pro [[kožešina|kožešinu]], od 19. století se středem pozornosti stala masná produkce. Centrem chovu byla tradičně Francie, oblast dnenší Belgie a Nizozemí či Anglie, do střední Evropy se chov králíků rozšířil až po [[Napoleonské války|napoleonských válkách]] a v [[České země|českých zemích]] se chov králíků rozvíjel až na sklonku 19. století. Dnes je uznáváno asi [[plemena králíků|100 plemen králíků]] (65 základních, 35 jsou rexové a zakrslá plemena).

 

== Etymologie ==