Klášter Plasy: Porovnání verzí

Klášter byl založen roku [[1144]], období středověké prosperity definitivně ukončily [[husitské války]]. Nového rozkvětu se klášter dostal v  období [[Baroko|baroka]], kdy byl vybudován dnešní vrcholně barokní areál za účasti předních architektů [[Jan Baptista Mathey|Matheye]], [[Jan Blažej Santini-Aichel|Santiniho]] a [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Dientzenhofera]]. Klášter byl zrušen za [[Josefinismus|za Josefa  II.]] r.roku 1785,. v V 19.  století se stal rezidencí rakouského kancléře [[Klemens Wenzel von Metternich|Metternicha]]. Roku 1995 byl bývalý klášter prohlášen za [[Národní kulturní památka České republiky(Česko)|národní kulturní památku]] a dnes jej spravuje [[Národní památkový ústav]].

Areál kláštera tvoří kostel Nanebevzetí Panny Marie a klášterní a hospodářské budovy, ke kterým patří [[sýpka]] s  gotickou [[Královská kaple (klášter Plasy)|královskou kaplí]]. Unikátní jsou [[dub]]ové základy konventu konzervované uložením pod hladinou vody údolní [[Údolní niva|nivy]] řeky [[Střela (řeka)|Střely]].

[[Soubor:Plasy, Czech town - monastery, frontaerial.jpg|náhled|VstupLetecký pohled na doklášter konventuPlasy]]

}}</ref> Klášter vzniká na místě močálu v údolní nivě řeky [[Střela (řeka)|Střely]], dnes ležícího uprostřed městečka [[Plasy]]. Cisterciáci získávají postupně další vesnice a území, obdarováváni jsou nejen vládnoucím rodem, ale i šlechtou, některé vsi kupují, jiné vzdálené směňují za blízké lokality. Např. od knížete [[Soběslav II.|Soběslava  II.]] získává klášter roku [[1175]] dva újezdy, s knížetem [[Bedřich (kníže)|Bedřichem]] mění ves [[Tuškov]] za dvory [[Kočín (okres Plzeň-sever)|Kočín]] a Dolní Sechutice.

Řádové statuty cisterciákům ukládaly kultivaci neosídlených území pomocí velkých hospodářských dvorů ([[grangie|grangia]]) a zemědělským hospodařením, čímž zároveň byla zajištěna soběstačnost kláštera. V  okolí Plas byla krajina osídlená, takže řeholníci rušili některé původní vesnice a  zakládali na jejich místě hospodářské dvory, kde potřebnou manuální práci vykonávají mniši a laičtí konvrši.

Opat Ivo započal roku [[1154]] s výstavbou [[Konvent (církev)|konventního]] kostela, [[Románská architektura|románské]] kamenné [[Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Plasy)|baziliky Nanebevzetí Panny Marie]], který byl v  roce [[1204]] vysvěcen olomouckým biskupem [[Robert (biskup olomoucký)|Robertem]].<ref name="ency-radu-192"/>

O středověkém majetku kláštera vypovídá jeho potvrzení papežem [[Inocenc IV.|Inocencem IV.]] z 19. října [[1250]], kde je uvedeno 11 grangií, vsi a kostely.

V době největší rozkvětu za vlády [[Václav I.|Václava I.]], který prý sám v  klášteře několikrát pobýval, vzniká kolem roku [[1260]] tzv. [[Královská kaple (klášter Plasy)|Královská kaple]], postavená po vzoru francouzských dvoupatrových palácových kaplí. Zachovaly se v ní [[freska|fresky]] z doby kolem roku [[1300]], kaple je jediným svědkem [[gotika|gotického]] období kláštera.

Koupí vsi ''Chrisznam'' se v  roce [[1326]] dovršil teritoriální vývoj klášterního panství a dosáhl svého maxima v celé historii kláštera. Od třicátých let [[14.  století]] přestává klášter lpět na svých řádových statutech a počíná vybírat peněžní feudální rentu, dříve zapovězenou – klášter se stává běžnou feudální vrchností. Zatímco ve 13. století byly centry správy i hospodářství dvory, o sto let později jsou jimi rychty. V druhé polovině 14. století se klášter dostává do finančních potíží, které zvýšil vysokými daněmi na sklonku své vlády [[Václav IV.]]. Klášter zastavoval svým poddaným pozemky ve vesnicích, které patřili do spádové oblasti městeček ležících mimo vlastní klášterství. Vsí v okolí plaského opatství a vsí v blízkosti sídel nižší šlechty se pronájmy netýkaly, jsou i nadále spravovány přímo z Plas.

Přes veškeré potíže byl klášter do [[husitství|husitských válek]] na vzestupu a ve [[14. století]] drží 70 vesnic, malá část jeho statků je i na levém břehu [[Vltava|Vltavy]] v  [[Praha|Praze]].

Rozpad klášterství předznamenává zastavení čtyř vesnic 1.  srpna [[1419]] bratřím [[Hanuš z Kolovrat|Hanušovi]] a [[Bedřich z Kolovrat|Bedřichovi z Kolovrat]] na [[Libštejn (hrad)|Libštejně]] a [[Krašov (hrad)|Krašově]] za 577,5 kop grošů českých. Na sklonku téhož roku začal rychlý zábor statků kláštera okolní šlechtou – do roku [[1421]] ztratil klášter pět šestin svého majetku, samotné opatství v Plasích bylo v  té době vypáleno husity. Velkou část klášterství zastavil král [[Zikmund Lucemburský|Zikmund]] bratřím [[Kolovratové|z  Kolovrat]], [[BurjanBurian I. z Gutštejna|Burjanovi z  Gutštejna]] a [[Jan Bavůrek ze Švamberka|JanoviJanu Bavůrkovi ze Švamberka]]. Do roku [[1425]] král Zikmund postupně prodává zbývající statky kláštera.

Klášter na dlouhou dobu upadá, opat Gotfríd se uchyluje do Manětína, část konventu do [[Plzeň|Plzně]] a  jeho vývoj stagnuje. Do Plas se konvent vrací až před rokem [[1438]]. V  roce [[1431]] je zmíněn prodej plaské klášterní knihovny mezi klášterem [[Klášter Dobrilugk|Dobrilugk]] a  klášterem na Mariánském vrchu u  [[Brandenburk]]u.

V [[16. století]] musel klášter odvádět vysoké daně, na které shání peníze zapůjčením zbývajících vesnic a hospodářských dvorů sousedním šlechticům. Zchudlým mnichům nakonec zůstává jen pět vesnic a několik pozemků s pustými vesnicemi. Za vlády opata Adama se některé vsi vracejí do majetku kláštera, ale již v  roce [[1543]] opat Bohuslav zastavuje téměř všechny klášterní statky [[Florián Gryspek|Floriánu Gryspekovi]], aby mohl zaplatit dávky na válku s  Turky. Na konci 16. století jsou poddaní přetíženi robotou a odmítají poslušnost opatovi. Navíc řádí [[mor]] a  [[povodeň|povodně]]. Císař [[Rudolf  II.]] se snaží plaskému klášteru pomoci a přiděluje mu [[probošt]]ství v  [[Česká Lípa|České Lípě]], což však bylo málo. Na začátku [[17. století]] v  roce [[1608]] zbyli v  klášteře pouze dva řeholníci.

Opat [[Jiří Vašmucius]] se při [[České stavovské povstání|Stavovském povstání]] postavil jednoznačně na stranu [[Habsburkové|Habsburků]]: pomohl pražskému místodržícímu [[Jaroslav Bořita z Martinic|Jaroslavu Bořitovi z Martinic]] uprchnout po pražské defenestraci, na žádost císaře [[Matyáš Habsburský|Matyáše]] finančně podpořil [[Plzeň]] obléhanou vojsky generála [[Petr Arnošt II. Mansfeld|Mansfelda]] a  následně se s  klášterním oddílem připojil k  obraně – vedl dělostřelce na hradbách. Po dobytí Plzně byl zajat a odsouzen k  smrti, ale konvent jej vyplatil. Nekatolická strana opatovu pomoc Plzni neopomněla a vyplenila kromě několika klášterních vsí i  samotné Plasy. Části klášterního panství byly konfiskovány a prodány okolní šlechtě, např. Václavu Gryspekovi. Na konci roku [[1619]] nebo na jaře [[1620]] byl klášter znovu vypleněn nizozemskými vojáky. Podle [[Pavel Skála ze Zhoře|Pavla Skály ze Zhoře]] byl v  Plasích na podzim roku 1620 jen jeden ovčák, vše ostatní vypleněno.

Obrat v situaci kláštera nastal až po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]]. V  roce [[1623]] rozhodl vítězný císař [[Ferdinand II. Štýrský|Ferdinand II.]] o  navrácení dřívějšího majetku kláštera, který byl konfiskován vzbouřencům. Klášter kromě statků držených před stavovským povstáním získal kaceřovské panství zabavené [[Gryspekové z Gryspachu|Gryspekům]], které držel před [[husitství|husitskými válkami]], či hospodářský dvůr [[Kalec]]. Tím byla obnovena hospodářská základna kláštera a mohl být obnovován i areál v  Plasích. Byly likvidovány zřícené stavby a zahájena dostavbou raně barokního konventu na starých gotických základech. Když byl klášter obyvatelný, obnovil opat po dlouhé přestávce přijímání noviců. Probíhající [[třicetiletá válka]] a průtahy vojsk obou stran však znemožňovala rozvoj panství a řada vesnic zpustla. Ostatně i opat s  mnichy se v  roce [[1638]] uchýlil do lépe chráněné Plzně.

Hospodářství kláštera se skutečně vzmohlo až po skončení války. Okolo roku [[1660]] za opata [[Kryštof Tengler|Tenglera]] byla obnovována bazilika, husity zničená ze dvou třetin. Nejstarší a největší bazilika českých zemích byla obnovena jen v  přibližně poloviční délce, bylo jí vystaveno nové průčelí a zásadně změněna loď, závěr i interiér. Obnovený kostel je první uměleckým projevem raného baroka v  západních Čechách.

Postupně byly opraveny budovy kláštera v Plasích a byly přikupovány okolní statky – například opat [[Benedikt Engelken]] kupuje od rodu [[Miseroni z Lisonu|Miseronů z  Lisonu]] roku [[1678]] hrad Krašov i s  panstvím.

[[Soubor:Klášter Plasy - sýpka, Plzeňský krajklášter, Českáklášterní republikasýpka.jpg|náhled|vlevo|upright|Barokní sýpka postavená okolo gotické kaple]]

Již prosperující klášter si mohl dovolit velkorysý rozvoj. Opat [[Ondřej Trojer]] také využil potlačeného selského povstání proti klášteru z  roku [[1680]] a  odsouzence zavázal k robotě při výstavbě v Plasích, na rozšíření kostela v [[Mariánský Týnec|Mariánském Týnci]] a vysázení [[Lípa (rod)|lipové]] aleje z  [[Kralovice|Kralovic]], jejímž posledním zbytkem je [[Radimova lípa]]. K  novému kostelu nechal přistavět kryté [[Křížová chodba|ambity]] s obytnou budovou a Mariánský Týnec povyšuje na proboštství.

Opat Trojer se do architektonické podoby opatství v Plasích zapsal především spoluprací s francouzským architektem [[Jan Baptista Mathey|Janem Baptistou Matheyem]]. Opat jej podle vlastních slov považoval za architekta ''nejzkušenějšího a ze všech pražských nejvýtečnějšího''. Během let [[1685]]–1685–[[1686|86]] byla podle Matheyových plánů rozšířena bývalá královská kaple na [[baroko|barokní]] sýpku, do roku [[1690]] barokně přestavěl gotický hřbitovní kostel sv. Václava a především pak novou prelaturu, která byla dokončena až po Matheyově smrti v  roce [[1698]] pod dohledem pražského architekta [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]].

Opat Trojer koupil pobořenou kapli sv. Kateřiny v [[Mladotice (okres Plzeň-sever)|Mladoticích]], podle plánů Matheye ještě začal stavět kapli sv. Kateřiny v [[Nynice|Nynicích]], ale v  roce [[1699]] opat umírá a nynickou kapli dokončuje jeho nástupce Evžen Tyttl v  roce [[1701]].

[[Evžen Tyttl]], který byl zvolen opatem ve věku třiatřiceti let, na Trojerovo dílo navázal více než důstojným způsobem. S  energií se vrhl do zvelebování celého panství i samotného kláštera v  Plasích, zřejmě i proto, že se o  architekturu sám zajímal a byl v  této oblasti mezi českými cisterciáckými opaty výraznou autoritou. Někteří pozdější historikové jej považovali za architekta a ani dnes není příliš jisté, do jaké míry ovlivňoval architekty a stavitele.

Stavební rozvoj plaského panství za opata Tyttla je spojen s  jedním z  největších českých architektů [[Jan Blažej Santini-Aichel|Janem Blažejem Santini-Aichelem]], který pro klášter pracuje nejpozději od roku [[1707]] až do své smrti v  roce [[1723]]. Santini už měl zkušenosti ze svých předchozích prací pro řeholní řády, přesto se rozhodl u tohoto projektu pro velkou změnu. Nestylizoval přestavbu do [[Barokní gotika|barokní gotiky]], jak mu bylo zvykem (viz [[Sedlec (Kutná Hora)|Sedlec u Kutné Hory]] nebo [[Kladrubský klášter|klášter v Kladrubech]]). Přestavba plaského kláštera v tehdejší době mnoha lidem vyrazila dech. Probíhala v letech 1711 – 1740. Hlavní zajímavostí kromě konventní architektury se stal propracovaný vodní systém čerpající z nedaleké řeky [[Střela (řeka)|Střely]] a bažinaté půdy v jejím [[meandr]]u. Santini začal projektem [[Kaple Jména Panny Marie (Mladotice)|kaple Jména Panny Marie v Mladoticích]]. Na relativně malém prostoru kaple předvedl Santini své mistrovství a získal plnou opatovu důvěru. Do roku [[1710]] jsou vytvořeny a opatem schváleny i plány dvou dalších významných staveb – [[Mariánská Týnice|kostela Zázračné Panny Marie s novým proboštstvím]] v [[Mariánský Týnec|Mariánském Týnci]] u Kralovic a budovu nového konventu s chrámem přímo v  Plasích.

[[Soubor:Plaský_klášter.jpg|náhled|upright|Plaský klášter (pohled zvenčí)]]

Poslední opat [[Celestin Werner]] se dlouhá léta a nikoliv beznadějné snažil o obnovení kláštera, jeho snahy neuspěly především pro neochotu bývalých mnichů vrátit se zpět do konventu. Zemské stavy totiž po smrti císaře [[Josef II.|Josefa II.]] žádaly obnovení těch zrušených klášterů, které vedli opati se zastoupením na [[Český zemský sněm|zemském sněmu]], aby úmrtím opatů nedošlo k  oslabení hlasu duchovních. Zemský výbor předložil roku [[1790]] novému císaři [[Leopold II. Habsburský|Leopoldovi II.]] návrh na obnovení klášterů, které zatím nebyly využívány pro veřejné účely či zbořeny. Císař do týdne přislíbil zastavení pronájmu statků plaského, [[Klášter Doksany|doksanského]] a [[Klášter Chotěšov|chotěšovského]] kláštera. V  lednu roku [[1792]] však rozhodl, že pro příště nebudou takové návrhy vůbec přijímány.

Opat Werner se pokusil v  roce [[1798]] do kláštera usadit [[Řád cisterciáků přísné observance|řád trapistů]], ale neuspěl. Další žádost o  obnovení kláštera směřoval opat přímo císaři, načež zvláštní komise přezkoumala stav kláštera a shledala jej nevhodným pro využití jako [[kasárna]]. V lednu [[1803]] byl opat Werner vyzván, aby předložil písemné vyjádření žijících členů konventu, že žádají obnovení kláštera. Z  původních šedesáti mnichů odpovědělo kladně pouze 14. Klášter již nebyl nikdy obnoven.

Z celkových 27 888 hektarů půdy bylo 13 127 hektarů dominikálních (lesy 8 831 ha, pole 2 986 ha). Ve vlastní režii bylo provozováno 5-8 dvorů, 13 ovčínů, 13 lesních revírů a 50 rybníků. Z Metternichova podnětu byla v roce 1829 v Plasích založena železárna, která mimo úředníků zaměstnávala 169 dělníků. Provoz byl ukončen v roce 1875. Dalším průmyslovým podnikem byla továrna na šindelové hřebíky a na parkety a 145 osob se zabývalo průmyslovou výrobou kyseliny sírové a kamence, V provozu byl dále pivovar, lihovar, pila a cihelna. Ve vlastní režii se nacházely také knížecí doly (r. 1881 4 doly na kamenné uhlí v Rybnici, 3 doly v [[Kaznějov]]ě, 2 doly v Plzni-Bolevci, 3 doly v Hromnici, na železnou rudu 18 dolů v [[Ejpovice|Ejpovicích]], 3 doly v obci [[Litohlavy]], 4 doly v [[Oráčov]]ě a jeden důl na Hořovicku. Plaské panství drželo patronát nad 11 kostely a 8 farami.<ref name="Plasy" />

Klemens Wenzel von Metternich upravil bývalou klášterní prelaturu na zámek; některé budovy kláštera ustoupily silnici k&nbsp;železné huti (např. byl zbourán kostel Panny Marie Růžencové v severní části klášterního areálu, který spojoval bývalou prelaturu s hospodářským dvorem). Materiál ze zbouraných staveb byl použit na stavbu hutě (werku), správních a obytných budov pro dělníky. Původní barokní hřbitovní [[kostel svatého Václava (Plasy)|kostel sv.&nbsp;Václava]] byl přestavěn do podoby [[empír]]ové. Z&nbsp;[[krypta|krypty]] kostela byly odstraněny pozůstatky mnichů a  kníže Klement Metternich v&nbsp;kryptě zřídil rodovou hrobku, do které nechal 9.&nbsp;srpna 1828 převézt ostatky členů rodu a do níž byl po své smrti v&nbsp;červnu [[1859]] pochován.

Velkostatek, který přecházel na dědice, se měnil ve své podobě jen málo. Panství Plasy zdědil nejstarší syn '''Richard Kliment Josef Metternich''' (* 1829 - † 18951829–1895), do roku 1870 rakouský velvyslanec v Paříži, žil ve Vídni a každý rok přijížděl do Plas se svou rodinou. Jeho chotí byla kněžna Pavlína rozená hraběnka Sandor ze Szlawnicze. Její zásluhou bylo zřízeno v klášterní knihovně divadlo, v kterém plzeňské divadlo uvedlo [[Bedřich Smetana|Smetanovu]] operu [[Hubička (opera)|Hubička]]. Kníže Klement Václav Lothar Richard Metternich zemřel v roce 1895 a byl posledním členem metternichovské rodiny pohřbeným v&nbsp;kryptě. Richard Metternich měl se svou manželkou pouze tři dcery Sophii, Antoinettu a Klementinu, z toho důvodu převzal správu '''Pavel Lothar Klemens Metternich''' (* 1834 - † 19061834–1906). Se svou manželkou Melanii Zichy-Ferraris měli tři děti Klementa, Paulinu-princeznu Titi a Emili. Po úmrtí byl kníže 9. &nbsp;února 1906 převezen z Vídně do Plas a následující den pohřben v rodinné hrobce. Vedení panství Plasy po něm převzal jeho syn '''Klement Michal Wenzel Lothar Felix Metternich''' (* 1869 - † 19301869–1930).<ref name="Plasy">{{Citace elektronické monografie

| titul = Diplomová práce, Analýza lesnických map velkostatku Plasy

| vydavatel = Západočeská univerzita v Plzni Fakulta aplikovaných věd Katedra matematiky

=== Požár v  roce 1894 ===

Na záchranu byly povolány hasičské sbory z  okolí – dostavilo se 28 stříkaček, plaští občané, setnina 35. pluku z  Plzně či stovka vojáků sboru zákopníků. Parní stříkačky z  Plzně a  [[Žatec|Žatce]] chrlily vodu na konvent ze dvou míst, sbory s  ručními stříkačkami chránily okolní budovy. Během noci se oheň dostal až na východní střechu nad bývalým letním refektářem, tehdejší sýpku, kde znovu nabral na síle a následujícího dne zničil většinu ze zásob obilí. Vítr se však otočil a poslední křídlo kláštera se ocitlo také v  plamenech. Střecha kostela Nanebevzetí Panny Marie začala během pěti dnů třikrát hořet, ale vždy byla včas uhašena. Uhasit požár trvalo téměř týden, avšak vysoká a nepřístupná kopule kaple sv. Benedikta hořela dál až do [[9. &nbsp;září]], kdy se v  9 hodin dopoledne zřítila. Ve zřícené báni s  Mojžíšovým hadem se našla krabička s  prstí a popelem z  hrobu [[Jan Nepomucký|sv. Jana Nepomuckého]], ostatky dalšího svatého, latinsky psaná kniha z  roku 1739, chvalozpěv na Evžena Tyttla, vysvěcení nového konventu a další písemnosti.

Při požáru shořely střechy a 2.druhé patro konventu, čímž byly zničeny nástropní malby [[Josef Kramolín|Kramolínovy]]<!-- neovereno, zda opravdu Josef --> v tomto patře, a také stropní freska v letním refektáři, pojmenovaná ''Zázračné nasycení pěti tisíců'' (Mat 14, 17–21). Škoda ve výši 150  000 zlatých byla likvidována z požárního pojištění. Následky požáru na budově byly odstraněny již v létě roku [[1895]]. Ač byla obnovena kopule kaple sv. Benedikta, zřícené schodiště či jeho zábradlí, fresky v druhém patře či letním refektáři obnoveny nebyly a [[prejz]]y na střeše nahradily běžné tašky.

V roce 1921 byl majetek [[Metternichové|Klementa Metternich-Winneburg]] zařazen do první etapy [[Pozemková reforma v Československu|pozemkové reformy]]. Do záboru byl dán velkostatek Plasy: Mlác (nyní [[Mladotice (okres Plzeň-sever)|Mladotice]]), [[Kralovice]], [[Rohy (Bohy)|Rohy]], z Lednice 40 procent a celý velkostatek [[Kynžvart]].<ref>''Venkov: orgán České strany agrární''. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 10.06.1921, s. 2. ISSN 1805-0905. </ref> K zahájení přídělového řízení a parcelaci zemědělské půdy na velkostatcích Plasy a Liblín došlo už v roce 1922. Na velkostatku Plasy jí podléhalo 13 &nbsp;017 &nbsp;ha, z čehož bylo 2 &nbsp;866 &nbsp;ha rozparcelováno, z 594 &nbsp;ha vznikly zbytkové statky a 9 &nbsp;555 &nbsp;ha bylo ze záboru propuštěno.<ref name="Plasy" />

U velkostatku Plasy činila celková výměra 672,24 &nbsp;ha zemědělské půdy, přičemž ze dvora [[Lednice (Kozojedy)|Lednice]] bylo konfiskováno 40 % zemědělské půdy, u velkostatku [[Liblín (zámek)|Liblín]] 94 &nbsp;ha zemědělské půdy. Žádosti o příděl zemědělské půdy se podávaly do 15. &nbsp;srpna 1922 ve dvou stejnopisech na úředních formulářích, které bylo možné obdržet u obecních úřadů ve jmenovaných obcích, u komisaře Státního pozemkového úřadu v Kralovicích nebo u obvodové úřadovny Státního pozemkového úřadu v Plzni. Úřední místnosti přídělového komisaře se nacházely v budově městské spořitelny v Kralovicích.

Jednalo se o zemědělskou půdu ze dvorů [[Kralovice]], [[Mladotice (okres Plzeň-sever)|Mladotice]], [[Rohy (Bohy)|Rohy]], [[Lednice (Kozojedy)|Lednice]], ležící svými pozemky v katastrálních obcích Kralovice, Mladotice, [[Bohy|Zbohy]], [[Hodyně (Kožlany)|Hodyně]] a Lednice, soudního a politického okresu kralovického a patřící k velkostatku Plasy, dále ze dvorů [[Liblín (zámek)|Liblín]] a [[Žikov (zámek)|Žíkov]], ležící svými pozemky v kat. obcích Liblín, [[Kozojedy (okres Plzeň-sever)|Kozojedy]], [[Olešná (Němčovice)|Olešná]], [[Újezd u Svatého Kříže|Svatý Kříž]], soudního a politického okresu kralovického a rokycanského a patřící k velkostatku Liblín.<ref>''Venkov: orgán České strany agrární''. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 04.08.1922, s. 4. ISSN 1805-0905. </ref>

Přídělové řízení na objekty dvorů Plasy, [[Lomany]], [[Olšany (Sedlec)|Olšany]], [[Hubenov (Kralovice)|Hubenov]], [[Sechutice]], Lednice, [[Kaceřov (zámek, okres Plzeň-sever)|Kačerov]], [[Třemošná|Třemošnice]] a [[Býkov (Hromnice)|Býkov]], ležící svými pozemky v katastrálních obcích Plasy, [[Lomnička (Plasy)|Lomnička]], [[Sedlec (okres Plzeň-sever)|Sedlec]], [[Hradecko (Kralovice)|Hradecko]], [[Výrov (okres Plzeň-sever)|Výrov]], [[Lednice (Kozojedy)|Lednice]], [[Kaceřov (zámek, okres Plzeň-sever)|Kačerov]], [[Žichlice]], [[Hromnice (okres Plzeň-sever)|Hromice]], soud. okresů [[Kralovice]], Plzeň a [[Manětín (zámek)|Manětín]], probíhalo od 2. února do 15. února roku 1924.<ref>''Venkov: orgán České strany agrární''. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 06.02.1924, s. 10. ISSN 1805-0905.</ref>

Ve lhůtě od 1. července do 10. července 1923 vyhlásil [[Státní pozemkový úřad]] přídělové řízení (prodej) do vlastnictví či pachtu na zbytkový statek [[Rohy (Bohy)|Rohy]] ve výměře asi 53 ha,<ref>''Venkov: orgán České strany agrární''. Praha: Tiskařské a vydavatelské družstvo rolnické, 24.06 6. 1923, s. 10. ISSN 1805-0905.</ref> ve lhůtě od 14. do 27. července 1924 přídělové řízení na zbytkové statky do vlastnictví či pachtu v soudním okrese [[Kralovice]] a [[Plzeň]]:

# ze dvora [[Olšany (Sedlec)|Olšany]] ve výměře asi 200 ha,

# ze dvora [[Sechutice]] ve výměře asi 100 ha,

Ve lhůtě od 15. &nbsp;září do 22 .&nbsp;září vyhlásil [[Státní pozemkový úřad]] přídělové řízení pro zbytkový statek ze dvora [[Lednice (Kozojedy)|Lednice]].<ref>{{Citace elektronického periodika

Po pozemkové reformě se v PlasechPlasích konstituovalo stavební bytové družstvo, které organizovalo rozsáhlou výstavbu rodinných domků na rozparcelovaných pozemcích velkostatku. Zbytkový statek Olšany o rozloze 190 ha koupil za přídělovou cenu 850.&nbsp;000,- &nbsp;Kč Sinkule Ladislav, zbytkový statek Lednice o rozloze 55 ha za 215.&nbsp;000,- &nbsp;Kč Jánský Blažej, zbytkový statek Rohy o rozloze 83 ha za 230.&nbsp;000,- Kč Fencl František, zbytkový statek Třemošnice o rozloze 40 ha za 180.&nbsp;000,- &nbsp;Kč Volín Josef, zbytkový statek Sechutice o rozloze 114 ha za 600.&nbsp;000,- &nbsp;Kč Thieben Hugo a zbytkový statek Kačerov (nyní Kaceřov) o rozloze 64 &nbsp;ha za 280.000,- Kč Spěváček Ladislav.<ref>{{Citace elektronického periodika

V roce 1930 zemřel kníže JUDr. Klement Václav Lothar Metternich-Winneburg a panství přešlo na nezletilého syna Klementa a Isabely de Silva y Carvajal (* 1880 - † 19801880–1980) '''Pavla Alfonse Metternicha-Winneburg''' (* 1917 - † 19921917–1992), jeho zástupcem byl plaském panství jmenován pan Bedřich Lobkovic z Dolních Beřkovic.<ref name="Plasy" />

Po pozemkové reformě zůstalo celkem 9 &nbsp;881,46 hektarů v záboru, z toho bylo 562,45 hektarů zemědělské půdy, zbytek tvořily lesy. Pozemková reforma se nedotkla pivovaru, sladovny, lihovaru, pily, mlýna a cihelny v PlasechPlasích a kaolínových dolů v Kaznějově. Obdobně postihla i panství v Kynžvartu, kde z 6 &nbsp;912,06 hektarů bylo 2 &nbsp;926,68 hektarů rozparcelováno drobným nabyvatelům a 270,38 hektarů přiděleno nabyvatelům zbytkových statků. Pavel Alfons Metternich-Winneburg, který byl posledním mužským potomkem rodu, zdědil knížecí titul a panství Plasy. Studoval renomovanou internátní školu [[Le Rosey]] ve Švýcarském městečku [[Rolle VD]], později žil v [[Berlín]]ě, kde potkal v roce 1940 svoji budoucí manželku Tatianu Vasilčikovou.<ref>{{Citace elektronického periodika

| datum přístupu =

Ke konci války sloužil klášter ruským vojákům, jelikož blízko Plas procházela tzv. [[demarkační čára]]. Poslednímu vlastníku, kterým byl Paul Metternich, byl majetek ve 33 obcích 21. &nbsp;června 1945 podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. z. konfiskován, o čemž rozhodl dne 18. &nbsp;srpna 1945 Okresní národní výbor v Kralovicích.<ref name="Šimáňová" /> Rozsáhlé pozemky a lesy o rozloze 757 ha byly rozparcelovány deputátníkům, malozemědělcům, bezzemkům, obci Plasy, [[Československé státní lesy a statky|Správě státních lesů]]. Do doby, než byla zavedena na velkostatku národní správa, bylo mnoho cenných umělecko-historických předmětů z majetku Metternichů zničeno, znehodnoceno, rozprodáno a ukradeno. Rodinný archiv Metternichů byl převzat ze zámku v Plasích do [[Národní archiv|Národního archivu]] až po roce 1945.<ref name="Plasy" />

V prosinci 1948 byl zámek v PlasechPlasích přidělen Okresnímu národnímu výboru v Kralovicích.<ref>{{Citace elektronického periodika

V  roce 1963 byl vybudován v  bývalé prelatuře (zámku) kryt civilní obrany, který zcela zdevastoval podzemní barokní sklepení, vybudované pod vedením [[Jan Baptista Mathey|Jean Baptiste Mathey]]. Výstavba krytu byla reakcí na tzv. [[Studená válka|studenou válku]], kdy kryt měl v případě napadení poskytnout ochranu vedoucím funkcionářům [[Komunistická strana Československa|KSČ]] z [[Okres Plzeň-sever|okresu Plzeň-sever]].<ref>{{Citace elektronického periodika

| periodikum = Radio Prague International

}}</ref> Tento kryt je funkční i v  současnosti, snahy využít prostor pro potřeby kláštera jako depozitáře nebyly úspěšné.

| titul = Badatelna.eu {{!}} Státní okresní archiv Plzeň-sever se sídlem v Plasích - Školní statek SZTŠ Plasy

V  letech 1992 až 1999 býval klášter dějištěm mezinárodních sympozií a výstav pořádaných Centrem pro Metamedia Plasy a Nadací Hermit.<ref>{{Citace elektronické monografie

V  rozmezí let 1995 a 1996 bylo provedeno několik sond v okolí kláštera, i v klášteře samotném, a byla potvrzena „pověst“ o stavbě na vodě – byly nalezeny původní piloty i dubový rošt, na kterém je stavba kláštera založena. Byly také nalezeny separace – místnosti pro fyzické tresty obyvatel kláštera. Separační místnosti jsou vedle zimního refektáře, celkem byly nalezeny a objasněny principy všech tří místností. Ve dvou z  nich jsou šachty s  kamenným ostěním, každá šachta pak má jinou hloubku  – 2, 4  m a  3  m, šachty zčásti zaplněné vodou.

V  roce 1998 bylo dokončena restaurování osmi velkoformátových obrazů (4×2,5m), původem z letního refektáře – výjevů ze [[Starý zákon|Starého]] a [[Nový zákon|Nového Zákona]]. Ty jsou nyní umístěny v  jednom z  [[rondel]]ů konventu kláštera.

V  roce 1999–2000 byl po mnoha letech vystěhován Okresní archiv z druhého patra konventu do nově postavené budovy na [[Sokolka (Plasy)|Sokolce]], zůstal zde pouze depozitář Památkového ústavu. Zároveň byla utlumena činnost Lidové školy umění, která měla své prostory ve spodním patře konventu.

V  roce [[2004]] ukradl tehdejší kastelán Martin Mejchar přibližně 50 starých tisků z  konventu (depozit [[Národní muzeum|Národního muzea]]), část z  nich zpeněžil, některé se již nikdy do depozitu plaského kláštera nevrátí – např. atlas z  18. století.<ref>{{Citace elektronické monografie

Klášter je ve správě [[Národní památkový ústav|Národního památkového ústavu]], územní památkové správy v  Českých Budějovicích a prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Od 1.  ledna 2009 přešla nařízením ministra kultury velká část klášterního areálu pod [[Národní technické muzeum v Praze|Národní technické muzeum]], NPÚ zůstala ve správě budova konventu a  sodovkárny. Následně došlo k dalším úpravám, na jejichž základě spravuje NPÚ reprezentační budovy klášterního areálu (prelaturu, konvent, barokní sýpky) a NTM spravuje hospodářskou část areálu.

V  klášteře se zachovaly unikátní barokní [[prevét|prevety]] ([[Splachovací záchod|WC]]), zajímavá je i expozice zaměřená na historii plaského lékárenství v  obnoveném nemocničním křídle, [[Galerie Stretti|galerie]] malířů [[Stretti]]ů – plaských rodáků. Zpřístupněná je i budova barokních sýpek s gotickou dvoupatrovou kaplí, stejně jako budova kostela Nanebevzetí Panny Marie.

Klášter Plasy je od roku [[1995]] [[Národní kulturní památka České republiky(Česko)|národní kulturní památkou]] (dle Nařízení vlády č. 262/1995 Sb. ze dne 16. srpna 1995). Součástí NKP jsou čísla popisná 1, 2, 6, 11, tj. bývalý klášterní konvent, bývalá prelatura, sýpky, kostel Nanebevzetí Panny Marie, socha sv. Bernarda, sloup, kašna se sochou sv. Jana Nepomuckého, litinová kašna, dva litinové kandelábry, hřbitovní kostel sv. Václava se hřbitovem, hrobníkův dům a bývalý klášterní dvůr. V kostele Nanebevzetí Panny Marie se nalézají jedny z  nejcennějších a nejlépe zrestaurovaných [[Varhany|varhan]] v českých zemích – viz článek [[plaské varhany]].

V  bývalém pivovaru, sladovně, mlýnu a hospodářském dvoře bylo Národním technickým muzeem po rozsáhlých památkových úpravách dne 29. &nbsp;září 2015 otevřeno nově zřízené [[Centrum stavitelského dědictví]]. NTM zde umístilo středisko dokumentace, prezentace a vzdělávání v  oblastech stavební historie a tradičního stavitelství a studijní depozitář stavebních prvků. Návštěvníkům slouží expozice shrnující vývoj stavebních prvků, materiálů i konstrukcí. K  podrobnému seznámení s  historickými stavebními technologiemi, materiály a konstrukcemi slouží zážitkové dílny (cihlář, tesař, kameník, klempíř, kovář...). Názorným exponátem samozřejmě jsou také historické budovy v areálu bývalého kláštera.

Od roku 2017 probíhá rekonstrukce starého opatství, známého také jako zámek, jež vyšla na 201&nbsp;milionů korun. V budoucnu by tam měla vzniknout nová zákaznická pokladna, sociální zázemí, oddechová zóna a prohlídková trasa, která návštěvníky provede životem rodiny [[Metternichové|Metternichů]]. Zpřístupněné budou prostory 1. patra a sklepení.<ref>{{Citace elektronického periodika

Jediný syn a dědic knížete Klementa Václava '''Paul Alfons Metternich-Winneburg''' a jeho choť z ruského knížecího rodu Tatiana Vasilčikov se po ztrátě veškerého majetku v Československé republice uchýlili na své rodové sídlo [[Zámek Johannisberg (Hesensko)|Johannisberg]] v [[Hesensko|Hesensku]] (vinařská oblast [[Rheingau]]), které bylo po bombardování [[Mohuč|Mohuče]]e z 13. &nbsp;srpna 1942 poničeno a oprava zničeného zámku a kostela probíhala až do roku 1964. Na sídle s nimi žila i Paulova matka Isabel. Kníže Paul Alfons se věnoval pěstování vinné révy a jeho známý sekt „Kníže Metternich“ prodává nyní [[Henkel|Henkel KG]]. Jako automobilový závodník startoval také na závodech [[Rallye Monte Carlo]] nebo [[24 hodin Le Mans]]. Od roku 1960 stál v čele německého autoklubu a od roku 1975 do roku 1985 světového automobilového svazu [[Mezinárodní automobilová federace|FIA]]. V [[Řád svatého Lazara|Řádu svatého Lazara]] byl v letech 1976 až 1992 prvním velkobaillim pro Německo. V roce 1979 mu byl propůjčen [[Záslužný řád Spolkové republiky Německo]] 1. &nbsp;třídy a v roce 1990 Velký spolkový záslužný kříž (Große Bundesverdienstkreuz).<ref>{{Citace elektronického periodika

}}</ref> Zemřela 26. &nbsp;července 2006 na zámku Johannisberg a vzhledem k tomu, že manželství zůstalo bezdětné, stal se dědicem jejího osobního majetku Alvaro de Salinas, nejstarší vnuk její sestry Marie.<ref name="Šimáňová" /><ref>{{Citace elektronického periodika

* [[sýpka]] s  [[Královská kaple (klášter Plasy)|královskou kaplí sv. Václava a Máří Magdalény]]

* [[Klášterní mlýn (Plasy)|mlýn]] s pilou

* {{commonscat|Plasy Monastery}}

* [http://klaster-plasy.cz/ {{Oficiální stránky kláštera]web}}

* [http://www.muzeum-plasy.cz/ Centrum stavitelského dědictví]a]

[[Kategorie:Bývalé kláštery v ČeskuPlzeňském kraji|Plasy]]

[[Kategorie:Stavby v PlasechPlasích]]

[[Kategorie:Náboženství v PlasechPlasích]]

[[Kategorie:Památky ve správě Národního památkového ústavu|Plasy]]

[[Kategorie:JanPlaské Blažej Santini-Aichelpanství]]